Zrádcova dcera {HPFF} ✔ *probíhá korekce*

K A P I T O L A 9.

"Asi vám ani nemusím říkat, jak moc zklamaný jsem.." řekl, když za mnou zavřel dveře.

Zakroutila jsem hlavou a on se posadil do své židle za stolem. Cítila jsem ten intenzivní pohled. Nabádal mě, abych mu k tomu něco řekla.

Povzdechla jsem si. "Objevila jsem se tam jen náhodou, zase jsem ztratila pojem o čase. Pak jsem slyšela-" zarazila jsem se. 

Můžu mu to říct? Pochybuji, že je pohybující se hlas, který jsem pravděpodobně slyšela jen já, normální.

"Co jste slyšela?" pozdvihl své husté obočí a lokty si opřel o desku stolu.

"Harryho s Ronem a Hermionou. Ten nápis už tam byl. Vyšli jsme jen jinou stranou." uhnula jsem pohledem, protože mi bylo jasné, že mi nevěří. Nechal to ale být a zhluboka se nadechl.

"Vím, že se nerada srovnáváte s otcem, ale průšvihy se na vás oba lepí stejně. Sice byl jen Potterův a Blackův ocásek, ale i tak." pověděl klidně a já zvedla hlavu. 

Přikývla jsem. 

"Budu si dávat pozor. Potter rovná se problém, chápu." pokýval na souhlas. Poté vstal a chytil mě za ramena. Pohledem mě zkoumal. Hlavně ne nitrozpyt!

"Opravdu tu není nic, co byste mi chtěla říct?" zeptal se znovu a já jen špitla tiché ne. Snad toho nebudu litovat. Ale co hrozného by se mi mohlo stát? Byl to jen signál k tomu, že už je čas jít do postele.

Zívla jsem a Snape se jen uchechtl. Sundal své ruce z ramen a pokýval ke dveřím.

"Asi už je čas, abyste si šla lehnout. Trefíte sama?" zazubil se a já moc dobře věděla, že naráží na naše první setkání.

Zamračila jsem se. On si snad ze mě střílí?

"Ano, pane profesore." a poté jsem se vydala k východu z místnosti.

Byla jsem už za rohem, když vyšel ze dveří.

"Dobrou noc." 

Otočila jsem se a na oplátku jsem mu také popřála. Vytáhla jsem hůlku a pokračovala jsem dál.

"Lumos." zašeptala jsem a slabé světlo ozářilo chodbu. Musela jsem být hodně opatrná. 

Podle pozdní hodiny tu určitě bude někde trajdat Filch, tentokrát bez kočky, samozřejmě. I když pochybuji..

"Ztlum to světlo, děvče!" zamumlal naštvaně jeden z obrazů. Potichu jsem se omluvila a rychle pelášila dolů po schodišti, přímo do společenské místnosti. 

Když jsem se objevila u dveří, kde bylo napsané mé jméno spolu s dalšími třemi, zašeptala jsem tiché Nox a vstoupila do pokoje.

Bylo tu ticho, jen někdy jsem zaslechla, jak někdo chrápe a skřípe zuby. Na 100% Pansy.

Svoji uniformu jsem položila ke kufru, který jsem si ještě nevybalila, a poté jsem si vzala svoje pyžamo a ulehla do postele, která mě k sobě volala.

Jen co jsem zavřela oči, usnula jsem.

******

"Co se to děje?" vyjekla jsem. Nade mnou stály dvě osoby. Pansy a tu druhou si nemůžu zapamatovat. Asi to bude tím, že jsme spolu ještě nemluvily. 

Obě se zasmály a já jsem jen prskala kolem vodu. Ony mě polily! 

Rychle jsem vystřelila z postele a shodila pár knih z mé kupky u stolečku. 

Bohužel sušící kouzlo neznám, a tak mi nezbývalo nic jiného, než jít do koupelny a vlasy si ručníkem vysušit. 

Vodou nasáklé oblečení jsem si sundala a jednoduše na sebe navlékla starou-dobrou uniformu se zeleno-stříbrnou kravatou.