Mí noví bratři Pobertové

15. Přetržené pouto

Pohled třetí osoby
Pětice nebelvírů právě vycházela z Velké síně. Vesele se bavili, ale jeden z nich jim nevěnoval žádnou pozornost a věnoval se zápiskům v knížečce, no nebyla to knížka spíš takový mudlovský deníček.

,,Že mám pravdu Siriusi." Řekla vesele dívka a dloubla svého kamaráda do ramene. ,,Jo jistě." Řekl a nevěnoval jí žádnou pozornost. ,,No dovol!" Vykřikl na něj brýlatý chlapec. ,,Opravdu si myslíš že je Peter chytřejší než já!" Křičel James na celé Bradavice. ,,Nevím o čem se to tu bavíte." Řekl Sirius a znovu se věnoval svému deníčku.

Najednou mu dívka vytrhla deník z ruky. Pročítala si všechny řádky. Na všech byla jména dívek nikoli chlapců. U spousty jmen byla fajfka jako kladný znak, naopak u některých byl křížek. Prolistovala listy až na první stranu, tam byl nápis a ten hlásal: Seznam holek.

Dívka nalistovala původní stránku a znovu si pročetla jména až se zastavila u toho svého u něhož byla poznámka která byla napsaná ve Španělštině. Dívka si ji z poloviny přečetla a už nemusela číst dál protže si to z těch pár slov odvodila.

Její předtím bílý obličej získal rudý odstín. ,,Co si o sobě jako mysliš Blacku! Že já se zachovám jako ty tupé stvoření se kterými ses jednou vyspal a pak si je odkopl! Tak to prrr. Já tě znám až moc dobře, vy všichni jste pro mě byli jako bratři!" Křičela na něj dívka před obecenstvem složeného ze tří zbývajíchí Pobertů.

,,Už nejsi můj bratr." Řekla již klidněji a rozešla se směrem ke Vstupní síni a nezapoměla mu vrazit do ramene. ,,Tak to si podělal Siriusi." Řekl James, Remus mlčky přikyvoval a Peter, tomu to bylo jedno. ,,Ale určitě se to nějak uklidní." Dodal brýlatý mladík a přátelsky poplácal svého kamaráda po zádech.

Dívka mezitím došla k vrbě mlátičce a sedla si ji ke kořenům. Vrba k ní napřáhla jeden ze svývh šlahounů. Dívka jí po něm pohladila a dál se věnovala pozorování školních pozemků. Avšak dívka neplakala nad ztrátou jednoho z jejích bratrů. Její oči byly plné lítosti a smutku, ale dívka na sobě nechtěla dát vidět smutek, vždyť je hrdá Nebelvírka a ještě k tomu Pobertka.

Pohled Wendy
Kolena jsem si přitáhla rukama a zabořila jsem do nich hlavu. Pohledem jsem skenovala celé pozemky až můj pohled utkvěl na učiteli péče o kouzelné tvory. Zrovna hladil hypogrifa. Zvedla jsem se a šla jsem si popovídat s mým přítelem Hagridem.

,,Ahoj Hagride." Pozdravila jsem Hagrida. ,,Jé ahoj Wendy." Oplatil mi pozdrav. ,,Krásný hypogrif." Řekla jsem a poklonila jsem se mu. Poklonu mi oplatil a já se pomalu v němu přiblížila. Nechala jsem aby se mé dlaně dotkl sám. Učinil tak. Začala jsem ho hladit po jeho hebkém peří.

,,Vopravdu zvířatům rozumíš." Řekl Hagrid a usmál se. ,,Tyhle zvířata jsou hrozně nepochopený." Řekla jsem smutně a objala jsem zvíře okolo krku, to si pokojně položilo svou hlavu a mé rameno. ,,Jo máš úplnou pravdu." Řekl Hagrid a poplácal hypogrifa.

Po asi čtvrt hodině jsem se rozloučila s Hagridem a vyrazila jsem zpátky do hradu. Vyšla jsem všechny schodiště. Už od vstupní brány jsem nasadila kamenou tvář na které nebyla poznat emoce. ,,Ale děvče tebe ta hádka pěkně vzala." Řekla ustaraně Buclatá dáma. ,,Štěstí." Řekla jsem heslo. Buclatá dáma se mého tónu zřejmě lekla a urychleně se odklopila.

Ve společence jsem se posadila na okení římsu hned vedle krbu. ,,Wendy?" Řekl někdo moje jméno. Otočila jsem svůj pohled na dotyčnou osobu a byl to Sirius. Trochu sebou cukl zděšním, když viděl jakým pohledem se na něj dívám. Bylo to pro mě jako muka, ale tohle si u mě zkazil. Chtěla jsem mu skočit kolem krku a jako bratra ho obejmout, ale nemohla jsem.

Bez odpovědi jsem seskočila z římsy a vyrazila jsem pryč ze společenky. Došla jsem až k dřevěným dveřím na kterých byl malý štítek se jménem mého nejstaršího bratra. Zaťukala jsem a čekala na odpověď. ,,Dále." Ozvalo se zpoza dveří a já vstoupila. ,,Wendy?!" Zvýšil hlas překvapeně Freddy.

Vrhla jsem se mu kolem krku a sama jsem se divila tomu, že jsem ho neumačkala. ,,Vím co se stalo." Řekl Fredderik a pevněji mě objal. Není nic krásnějšího než pevné objetí bratra. ,,Ale já už jsem mu odpustila. Jenom mu to nechci říct hned, ať se podusí ve vlastní šťávě." Řekla jsem a pustila jsem Freddyho. ,,Běž už na kolej, už je po večerce a já nechci dávat své nejmilejší sestřičce trest." ,,Už jdu. Dobrou Freddy." Řekla jsem a naposledy jsem mu zamávala a pak jsem vyklouzla z jeho kabinetu.

Jako myška jsem se dostala ze třetího patra do sedmého. Řekla jsem heslo a vstoupila jsem do společenky. Tam jsem spatřila Siriuse který byl na pohovce schoulený do klubíčka a spal. Pomalu jsem k němu došla a vzala jsem ho do náruče. Odnesla jsem ho do pokoje a tam jsem ho položila na postel a zakryla ho peřinou.

Řeknu vám jednu chybu Whitů, jsme rodina která rychle uvažuje a tak proto taky rychle odpouštíme. Tak proto jsem už Siriusovi odpustila, ale chci, aby si uvědomil co udělal. Zradil Poberu a taky sestru.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
kapitola je na světě a já budu doufat že se vám líbila a pokud máte něco proti tak klidně napište to komentů.

Neplecha ukončena.