Mí noví bratři Pobertové

38. Čokoládové žabky

Pohled třetí osoby
Pětice nebelvírů seděla ve svém kupé a vesele se bavila. Když se dveře do kupé otevřely.

,,Nedáte si něco, milánkové?" Zeptala se jich usměvavá čarodějka s dolíčky prodávající sladkosti. ,,Dáme si od všeho trochu." Řekla Wendy a vytáhla z kapsy mudlovskou peněženku a dala čarodějce určitou částku.

James jí musel pomáhat aby to všechno do kupé dostali. Peter si ještě koupil hromadu sirupových košíčků a podobných sladkostí.

,,Wendy co tě to popadlo? Vždyť normálně si koupíš jednu čokoládovou žabku a nic víc." Zeptal se jí Rem. ,,No víš Reme, je to naše poslední cesta do Bradavic, tak si jí musíme pořádně užít!" Řekla rozjařeně. ,,Accio čokoláda." Řekla zaklínadlo a v mžiku jí do ruky vzklouzla nádherná čokoláda nejmíň 20 palců dlouhá s nápisem Remus.

Rem si čokoládu s radostí převzal a hned Wendy začal děkovat. ,,Děkuju, děkuju, děkuju! Je nádherná." Objal jí a furt jí děkuval. ,,Reme ty víš že tohle je maličkost." Usmála se na něj Wendy tím jejím okouzlujícím usměvem. Rem vesele přikývl.

Všichni si začali brát koupené sladkosti a vesele se přitom bavili.

,,Poslední 4 čokoládové žabky." Řekl James a pro jednu se natáhl. Wendy mu jí vyfoukla před nosem. ,,Měl bys být rychlejší, chytači." Řekla posměšně a už si žabku otevírala. Poslední tři si rozdělil James, Rem a Sirius. Peter usnul. Jeho chyba.

,,Albus Brumbál, už zase. Těch mám minimálně 38." Řekla Wendy a schovala si kartičku do kapsy. ,,Nezávidím." Řekl James.

,,Už by jsme se měli převléknou. Za chvilku budem v Prasinkách." Oznámil jim Rem. ,,Žádný problém." Prohlásila Wendy a jedním mávnutím své hůlky na sobě měla svůj hábit. ,,Mohla bys prosím, jít na chvilku ven než se převlíknem my." Poprosil ji James. ,,Ale jistě." Odpověděla mu a opustila kupé.

,,Mně by nevadilo že by tu zůstala." Řekl arogantně Sirius a začal se přehrabovat ve svých věcech. ,,Tobě možná ne, ale mně a Jamesovi jo." Řekl mu Rem když si sundával svou modrou košili a dal si bílou. Sirius převrátil oči v sloup a začal se taky převlékat.

,,Můžu už dovnitř?" Zeptala se znuděně Wendy protože už dobrých deset minut stála v chodbičce. ,,Jo, pokud chceš vidět Siriuse bez košile." Vystrčil James svou střapatou hlavu ven z kupé. Wendy si znechuceně oddychla a posunky ukázala Jamesovi ať jí uhne ze dveří.

James ji pobaveně sledoval když si sedala na sedačku, vedle které stál Sirius bez košile.

,,Jak vidím tak si podlehla mému šarmu." Řekl svůdně Sirius a podíval se na Wendy, která ho úspěšně ignorovala. Naštvaně se dívala před sebe a odmítala hnout hlavou.

Neverbálně použila kouzlo na přivolání Siriusovy košile. Košile se chvilku vznášela a pak se jedním mávnutím kouzelné hůlky obepjala mladíkovo tělo. Ruce mu tak připoutala k tělu. Wendy schovala hůlku do kapsy hábitu a začala sledovat přírodu za oknem.

,,Pomůže mi někdo?" Zeptal se beznadějně Sirius. James jako by se probral z tranzu a začal se smát. Sirius se rozzuřil až vypadal jako rajče. ,,Pomůže mi sakra někdo?!" Rozkřikl se na celé kupé. Všichni se začali znovu smát.

Remus se mu rozhodl pomoct. Několika mávnutími hůlkou rozepl košili a Sirius zas mohl svobodně hýbat pažema. ,,Tohle ti nedaruju." Procedil Sirius skrze zuby a začal si oblékat košili.

,,Pojďtě vlak už bude zastavovat!" Oznámil všem James a vystřelil ven z kupé, za ním se v těsném závěsu držela Wendy se Siriusem, Rem běžel těsně za nimi a Peter se musel po chvíli běhu zastavit aby se mohl vydýchat.

Hned jak vlak zastavil pětice vystřelila ven a hrnula se ke kočárům.

Wendy se držela před Siriusem a snažila se předběhnout Jamese. Ale štěstěna jí nepřála a všechny tři předběhl Rem. ,,Slimáci pohněte!" Rozkřikl se na ně, když stál u dveří kočáru.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
tato kapitola navazuje na tu předchozí🤗 sice je kratší, ale to je jedno😜. Doufám že se vám líbila🙂.

Neplecha ukončena.