Mí noví bratři Pobertové

35. Konec roku

Pohled Wendy
Všechny zkoušky dopadly dobře. U některých však jen s odřeným hábitem.

Tento rok byl pro nás zklamáním. Nevyhráli jsme školní ani famfrpálový pohár. Projeli jsme to na plné čáře, když jsme hráli proti Mrzimoru a já, Sirius ani James jsme nemohli pořádně hrát.

Já jsem to měla zakázané ještě z nemocnice a ruka na které jsem měla velkou ránu, nebyla ještě zahojená. James a jeho zápěstí a bok si s ním taky moc nerozuměli takže po chvíli hraní spadl z koštěte. Sirius byl mírně řečeno v pořádku až na občasné motání hlavy.

****

,,Milí žáci. Tento rok je mi ctí předat školní pohár Havraspáru s úžasnými 428 body. Na druhém místě se umístil Zmiozel s 405 body, na třetím Mrzimor s 387 body a na čtrvtém místě se umístil Nebelvír s 350 body."  Oznámil Brumbál a všichni každé koleji tleskali. Jen my jsme netleskali Zmiozelu.

,,A pohár za nejvíc možných i nemožných trestů získávají Poberti!" Řekl Brumbál. Jako by jsme se probudili z tranzu a začali jsme vnímat. Všichni okolo nás se smáli a tleskali nám. ,,Jako vždy." Naklonil se přes stůl James. Pouze jsem se ušklíbla a dál jsem nevnímala ředitelovu řeč.

,,... přeji dobrou chuť." Popřál nám Brumbál a na mísách před námi se objevilo jídlo. Nabrala jsem si toho vážně málo. Chvilku jsme se v tom nimrala a dívala jsem se do blba. ,,Wendy co je s tebou?" Žďuchl do mě lehce Sirius. ,,Nic. Vůbec nic se neděje." Řekla jsem rozpačitě.

Netknuté jídlo jsme opustila a vydala jsem se pryč od stolu. ,,Wendy kam jdeš?!" Křičeli za mnou kluci. Před dveřmi do síně jsem se ještě otočila. Z kapsy hábitu jsem vytáhla hůlku a po zamumlání několika kouzelných formulí mi z konce hůlky vyběhl statný lev. Rozběhl se nad stoly a když probíhal nad hlavami studentů tak začali vesele tleskat nebo výskat.

Až se dostal nad učitelský stůl přímo nad ředitele Albuse Brumbála, tak zařval přes celou síň že to bylo slyšet i v Prasinkách.

Pootevřela jsme dveře a prosmýkla jsem se mezi nimi. Vyšla jsme několik pater až jsem došla k podobizně.

,,Co tu děláš? Vždyť je slavnostní večeře." Vyptávala se překvapeně Buclatá dáma. ,,Ano je. Ale já nemám hlad." Odpověděla jsem jí slušně. ,,Orsiec malý." Řekla jsem heslo a dáma mě bez dalšího vyptávání pustila dovnitř.

Prošla jsem prázdnou společenkou a vyšla schody do dívčích ložnic. Otevřela jsem dveře na kterých byl štítek s mojím jménem. Ze zabaleného kufru jsem si vzala šedou mikinu a černé úplé kalhoty. Hůlku jsem si schovala do vysoké černé boty ve kterých se hraje famfrpál.

Sešla jsem schodiště do společenky a došla jsem ke krbu. Na jedné straně kamene, která smiřovala k mému oblíbenému oknu jsem hůlkou do něj pomocí kouzla vyryla nápis Pobertové.

Prošla jsem podobiznou ven a vydala jsem se ma mé nejoblíbenější místo na školních pozemcích. Na louku kde jsem se v pátém ročníku učila s Remem.

Procházela jsem se vysokou trávou a jediné co jsem vnímala byl vítr a vůně jehličí, hub a mechu. Došla jsem přesně k tomu místu. Chvilku jsem tam jen tak stála. Pak jsem rozpřáhla ruce a nechala jsem své tělo spadnout do měkké trávy.

****

Sledovala jsem hvězdy a souhvězdí ve kterých byly v dáli ukryté malé planetky, takzvané trpasličí planety. Astronomie byla jedna z mála mých oblíbených předmětů.

Z mého pozorování nebe mně vyrušilo tiché našlapování smrtonoše. Stoupl si po mé pravé ruce a následně si lehl, tak že měl hlavu na mém břiše. Leželi jsme v tichosti. Než se tichošlápek proměnil a lehl si na záda aby taky mohl pozorovat hvězdy.

,,Wendy?" Přerušil ticho Sirius. ,,Hmm?" Ozvala jsem se. ,,Víš jak jsi sledovala mně, Rema a Jamese jak jsem jim prozradil moje tajemství." Řekl. ,,Hmm." Zomručela jsem znovu. ,,Tak to byla pravda. Já jsem si z nich nedělal legraci, myslel jsem to vážně." Řekl a sedl si tak aby mi viděl do očí.

,,Nepochybovala jsem že by sis z něčeho takového dělal legraci. Zvlášť když se jedná o mně." Řekla jsem a přitom jsem se mu dívala do očí. ,,Ale já nechci dopadnout jako ty husy co si hned druhý den odkopl. Já si nehodlám zničit pověst a mysl." Opřela jsem se o lokty. ,,Některé ty holky co si odkopl se vážně po tom rozchodu zbláznily."

Pohled třetí osoby
Chvilku bylo ticho. Né trapné, ale ticho které si chtěla Wendy zapamatovat, protože doma ho moc mít nebude. ,,Kde budeš přes prázdniny?" Zeptala se ho Wendy. ,,Budu u Potterových. Domů už se nevrátím." Odvětil jí a znovu položil svou hlavu na její břicho a Wendy si zase lehla.

,,A co budeš dělat ty?" Zeptal se jí naoplátku Sirius. ,,S mými staršími bratry pojedu do Česka se podívat jak se daří týmu. Pojedem ještě do Německa a pak už asi nikam. Rodiče moc nechtějí abychom cestovali. Přece jenom, Voldemort sílí a oni mají na ministerstvu co dělat aby zpravili škody co on napáchá." Řekla mu Wendy a pravou rukou ho hladila a různě si pohrávala s prameny jeho uhlově černých vlasů.

Sirius se opřel o lokty a obličej dal nad Wendin. Byli od sebe tvářemi sotva pár centimerů. ,,Už by jsme měli jít. Určitě nás už hledají." Řekla Wendy a hned se zvedala a pomáhala i Siriusovi. ,,Jo, máš pravdu." Řekl Sirius a rychle se rozeběhli směrem k hradu.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
začínalo to jiskřit že ano. Ale tady slečna Vendy to musela všechno zkazit😇. Znovu upozornění pro vás, přez prázdniny nebudu moc vydávat, protože budu většinou mimo místa kde je wifi😭. Ale slibuji že tenhle příběh společnými silami dopíšem😃👍🏻.

Neplecha ukončena.