Mí noví bratři Pobertové

31. Wendiny narozeniny

Pohled Wendy
Novoroční slavnost dopadla katastrofálně. Zmiozeláci se začali navážet do druháka z Havraspáru a když jsme jim "vysvětlili" ať toho nechají tak přiletěla Minnie a všem nám napařila školní trest. Já s Jamesem a Siriusem jsme měli rande s Filchem zatímco si Zmiozeláci užívali v lese.

Zrovna dneska mám narozeniny, je mi 16 let. Nikdo to ale neví protože jak víte nemám ráda oslavy, párty a další takové věci.

Je Únor a právě se vracím z knihovny ve které jsem nepotkala ani jednoho Nebelvíra. Je to zvláštní, většinou jich tam bývá hodně, hlavně těch co píšou úkoly nebo se dozvěděli že budou další den psát důležitou písemku.

,,Valentýn." Řekla jsem podobizně Buclaté dámy. Ta se odklopila a s mírným chichotaním mi uvolnila cestu dovnitř. Vešla jsem dovnitř a obraz se zamnou zaklopil.

,,PŘEKVAPENÍ!" Vykřikli všichni přítomní ve společence. Leknutím jsem se přilepila zády na obraz a v mžiku jsme byla venku ze společenky.

Sedla jsem si do rohu nedaleko vstupu do společenky a kolena jsem si třepajícími rukami přitáhla k obličeji. Mírně jsem se začala kolíbat.

Narozeniny jsem doma nikdy neslavila. Rodiče sice chtěli, ale pochopili to, že já je nechci slavit. Vždy mi popřáli dali mi darky já jim poděkovala a dál jsme to neřešili. Sice jsme rod který vždy chodil do Nebelvíru, ale myslím že praprapraprapra tetička Alžera chodila do Mrzimoru, ale to je jedno.

Podobizna se odklopila a z ní vyšel James. Otáčel hlavu ze strany na stranu a hledal mě. ,,Wendy?" Zeptal se opatrně když mě neviděl. ,,Tady jsem." Řekla jsem dáse říct ubrečeným hlasem. James se mým směrem otočil a vydal se jím.

,,Wendy co se stalo? Proč jsi hned zmizela?" Sedl si ke mně a ochránářsky mi dal ruku pod lopatky aby mohl chytit mou pravou ruku. ,,Jamesi," začala jsem, ,,ty mi to děláš jako naschvál. Víš že nemám ráda překvapení ani oslavy." Obrátila jsme k němu obličej. Němě přikývl. ,,Lekla jsem se. Bylo to jako když vystrašíš starého člověka a on dastene infarkt." Řekla jsem a čelo jsme si opřela o kolena.

Chvíli jsme tam v tichosti seděli něž jsme zase promluvila. ,,Naposledy jsme dobrovolně slavila narozeniny v 5 letech." Řekla jsem a otočila jsem k němu obličej s falešným úsměvem.

,,Wendy, pojď teďka dovnitř a bavse a já ti slíbím že už ti nikdy nebudu pořádat párty. Ale musíš se bavit." Řekl James a já se musel od srdce pousmát. ,,Tak dobře." Řekla jsem a pomohla jsem mu na nohy.

Vešli jsme dovnitř kde panovalo hrobové ticho. ,,Co je lidi? Proč se nebavíte?" Zeptal se jich James. ,,Vždyť oslavenkyně utekla." Řekl někdo z nich. ,,To není pravda, já jsem tu." Vykoukla jsem zpoza Jamese. ,,Všichni radostně vyskočili a mířili si to přímo k nám.

,,Jamesi prosím braň mě." Pošeptala jsem mu. ,,Neboj." Odpověděl mi. Když byli u nás James jim uhnul aby se dostali ke mně. Vysadili si mě a já Jamesovi gesty naznačila že ho zabiju.

Chvíli se mnou všichni tančili a potom mě donutili abych do sebe kopla panáka ohnivé whisky. Udělala jsem tak a pak jsem se nenápadně proplížima ke schodišti do holčičích ložnic.

Vyběhla jsem schody a rozrazila jsem dveře do pokoje. Byl liduprázdý. Brašnu jsme pohodila vedle nočního stolku a mířila jsem si to ke skříni ze které jsem vytáhla černé úplé kalhoty a žluté tričko. Hábit jsme nechala pohozený na posteli a vydala jsem se zpět na oslavu.

,,Kde si byla?" Vyslíchal mě James když jsme se vrátila. ,,Nikde jsem tě tu nemohl najít a ty si mi slíbila že se budeš bavit. ,,Jamesi přece tu nebudu ve školní uniformě. A bavím se vidíš usmívám se." Řekla jsem a ukázováčky jsme si vytáhla koutky do úsměvu, ale moc to jako úsměv nepůsobilo spíš to působilo jako škleb.

Dvanácterák se tomu zasmál a odešel někam, kam já jsem opravdu nechtěla a to bylo k baru. ,,Smím prosit?" Zeptal se mě Rem. Usmála jsem se na něj a kývla jsem na souhlas. Došli jsme na parket a začali jsme tančit. Několik otoček a potom nesmyslné pohyby rukama a další. Vypadalo to jako kdyby jsme měli epyleptický záchvat.

****

Všichni žáci už šli spát a ve společence jsme zbyla jen já, Sirius a James. Já a Dvanácterák jsme seděli v křesílkách zatím co Sirius se rozvaloval na pohovce. ,,Vzpomínáte si jak bylo naše zařazovaní?" Přerušil krásné praskání ohně James. ,,Až moc dobře." Odpověděla jsem mu a v hlavě se mi začala vybavovat vzpomínka.

,,Wendy Whitová!" Přečetla profesorka McGonagallová mé jméno a já vystoupila ze skupiny mých vrstevníků. Pomalu jsme vyšla ke stoličce. Sedla jsem si na ní a profesroka mi dala na hlavu Moudrý klobouk. Poslední co jsem viděla byl Jamesův zvednutý palec a Sirius který se na mě povzbudivě usmíval. Pak mi klobouk spadl přes oči.

,,Čisktokrevná Whitová. Ale ty jsi jiná než jiné čistokrevné kouzelnice. Jsi chytrá to by byl Havraspár, taky jsi přátelská a oboustranná to je Mrzimor, jsi také lstivá hodně lstivá. Je to těžké hodně těžké." Říkal hlásek v mé hlavě. ,,ZMI...počkat tolik odvahy možná neměl ani sám Godrick Nebelvír." Řekl překvapeně. ,,NEBELVÍR!" Vykřikl jmeno mojí rodové koleje a já se vydala vedle Rema. Potřásala jsme si rukou s nejbližšimi žáky a o mé oko zavadila postava mého prostředního bratra Williema. Usmála jsem se na něj a pak jsme se otočila zět ke stoličce na které právě seděl kluk s vlasy skoro až bílé barvy.

Zatřepala jsem hlavou a otočila jsem se na přiopilé kluky. ,,Nikdy bych nezapoměna na to jak mě klobouk chtěl poslat do Zmiozelu protože přehlídnul mou odvahu které mám prý víc jak sám Godrick Nebelvír." Zasmála jsem se a dál jsem se dívala do ohně.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
úplně bych zapomněla že vám dlužím kapitolu za to že jsem ji nevydala v čas😰. Tak tady je🤗.

Neplecha ukončena.