Mí noví bratři Pobertové

27. Zpět do Bradavic

Pohled Siriuse
Čekal jsem ve vstupní síni až přijede kočár kterým máme jet domů. Wendy si ještě povídá s nejlepším týmem na škole. Pak se ke mě vrátila a začala si povídat semnou.

Uslyším kočár a následně ho i uvidím. Vezmu si svůj kufr a koště a jdu ke kočáru. Uložím je bezpečně do kočáru a otočím se na Wendy. ,,Wendy, co je s tebou?" Zeptám se jí když stojí jako přimražená.

,,Promiň Siriusi, ale já se teď do Bradavic nemůžu vrátit. S týmem nás čeká mistrovství a oni nemají odrážeče, musím tu zůstat. Pozdrav za mě všechny ostatní." Řekla a já v jejích očích uviděl slzy. To nemohla být pravda. Moje Wendy se nevrátí do Bradavic. Pevně jsem ji objal a nechal slzám volný průběh. ,,Neboj já se vrátím." Řekla a přerušila objetí.

Ještě jednou jsme se objali a pak jsem nasedl do kočáru a ten se semnou rozjel. Když jsme byli ve vzduchu vyhlídl jsem z okýnka. Byla tam a sledovala jak se od ní vzdaluju. ,,Miluju tě." Vykřikl jsem, ale to už ona nemohla slyšet.

****

Dorazil jsem do Bradavic. Vystoupil jsem z kočáru a šel jsem do hradu. U vchodu na mě čekali kluci. ,,Nazdar Siriusi. Tak co jaké to tam bylo?" Zeptal se mě James. ,,Jo dobrý." Odpověděl jsem mu. ,,Co je s tebou vypadáš jako tělo bez duše." Řekl Rem a starostlivě se na mě díval. ,,Nic mi není." Odpověděl jsem mu. ,,A kde si nechal můru?" Zeptal se mě James. ,,Zůstala tam." Řekl jsem si pro sebe.

Došli jsme k Buclaté dámě, řekli jsme jí heslo a vešli dovnitř. Prošel jsem společenkou a všechny výzvy dívek, abych si k nim šel sednout jsem ignoroval a šel jsem dál do našeho pokoje.

Vybalil jsem si a převlékl jsem se do tepláků a mikiny. Nebyla to sice nejvhodnější volba když je začátek listopadu, ale co už.

Vyšel jsem ven ze společenky a z hradu a zamířil jsem na školní pozemky. Došel jsem k lesu a tam jsem se proměnil do své zvířecí podoby. Rozběhl jsem se hluboko do lesa.

Proměnil jsem se z pět do lidské podoby a vydal jsem ze sebe nelidský řev. Zoufale jsem se posadil na zem a beznadějně jsem si zajel prsty do vlasů a prudce jsem za ně zatáhl.

****

Když jsem se vrátil do hradu byla už tma, ale večeři jsme stihl. Nasadil jsme veselý výraz a vešel jsem do hradu. Prošel jsem vstupní siní a zamířil jsem do velké síně.

Tam si všichni pochutnávali na dobrém jídle. Sedl jsem si vedle kluků a pustil jsem se do jídla na které jsem neměl ani chuť.

,,Už půjdu, ještě si potřebuju zajít do knihovny." Řekl jsem a vstal jsem od stolu. ,,Opravdu musíš dodržovat ten tvůj koníček v den kdy se vrátíš?" Zeptal se mě v celku naštvaně James. ,,Jamesi jdu si jen pro knihu." Řekl jsem mu. ,,Siriusi nejsi nemocný?" Zeptal se mě James opatrně a všichni v našem okolí se na mě podívali.

Pokrčil jsem nad tím rameny a vyrazil jsem pryč z Velké síně. Došel jsem k velkým dveřím z tmavého dřeva. Otevřel jsem je a potichu jsem vešel. Došel jsem až k místu kde jsme věděl že tam jsou knihy které četla Wendy. Jednu jsem si vybral. Sedl jsem si ke stolu a začetl jsem se.

,,Pane Blacku už by jste měl jít, knihovna už zavírá." Řekla madam Pinseová. ,,No jó." Řekl jsem nevrle a knihu jsem vrátil tam kde byla předtím.

Z knihovny jsem rovnou zamířil do společenky. Po cestě se mi zlepšila nálada. Řekl jsem heslo a vešel jsem dovnitř. Kluci seděli v křesle okolo krbu. ,,Nazdar kluci, neuskutečníme ňáký žertík?" Zeptal jsem se jich. ,,Tohle je náš Sirius." Řekl Peter a usmál se. ,,Že váháš." Odpověděl mi James a pustili jsme se do plánování.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé spatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
kapitola je zde. Sirius "řekl" Wendy že ji miluje. Vrátil se zpět do Bradavic, ale jak to bude dál? To se dozvíte v dalších kapitolách.
P.S. Srius je asi nemocnej😉

Neplecha ukončena.