Mí noví bratři Pobertové

30. Vánoce

Pohled Jamese
,,Siriusi vstávat!" Skočil jsem mu na postel. ,,Proč by jsme měl zrovna dneska vstávat?!" Obořil se na něj a schoval si hlavu pod přikrývku. ,,Jsou Vánoce!" Vykřikl jsem a začal jsem skákat po jeho posteli.

,,Jamesi, přestaň mučit Siriuse a slez z té postele." Řekl vesele Rem a oblékal si svůj Vánoční svetr. Nenechal jsem si zkazit náladu Siriusovým brbláním a Remusovým napomínáním. Skákavým krokem jsem došel ke skříni ze které jsem vytáhl můj nejoblíbenější Vánoční svetr.

Již všichni jsme vyšli z pokoje a mířili jsme do společenky. Jediný kdo tam byl, byla Wendy. Seděla k nám otočená zády a dívala se do ohně. ,,Pohněte si, s rozbalováním jsem čekala jen na vás." Otočila se na nás s dětským natšením v očích.

,,Slyšeli jste né? Tak si pohněte." Řekl jsem až moc pisklavým hlasem a rozběhl jsem se ke stromku. Kluci dorazili v zápětí.

,,Kdo bude rozdávat?" Zeptal se Sirius. ,,Já." Řekli jsme s Wendy zároveň. ,,Ne já budu rozdávat." Obořili jsme se na sebe. ,, Smiř se s tím já budu rozdávat." Řekli jsme unismo. ,,To jste si cvičili nebo ne?" Zeptal se nás nechápavě Sirius. ,,Ne." Odpověděli jsme svorně.

Wendy mi teda ustoupila a sedla si na volné místo na sedačce. Dárky jsem bral po jednom a postupně jsem je roznášel těm pro koho byly určené, některé jsem tam musel nechat protože nebyly naše.

Dorozdával jsem všechny dárky a sám jsem si sedl k vlastní hromádce uspořádanné na zemi. Vzal jsem do rukou první balíček a strhl jsem z něj balící papír.

Byla to malá enciklopedie košťat. Na přední straně bylo napsáno věnování. Od Wendy pro Jamese, nejlepšího chytače. Přečetl jsem si v duchu.

Enciklopedii jsem odložil a vrhl jsem se na další dárek. Byl zabalený ve zlato-červeném proužkovaném papíru. Byl o dost větší než ten od Wendy. Roztrhal jsem balící papír a spatřil jsem co bylo uvnitř. Krabice se sladkostmi a pletené ponožky. Z ponožek vypadl dopis napsán úhledným písmem, již podle něj jsme poznal že mi celý dárek poslala tetička Raziola, žena bratra mého dědy.

****

Rozbalili jsme všechny dárky a odnesli jsme si je na pokoj. Dali jsme si sraz ve společence že potom půjdeme na snídani.

Pohled třetí osoby
Wendy se opírala o plstěné křeslo a dívala se střídavě ven, do ohně a na Vánoční stromek.

Jako sněhová vychřice se k ní přihrnula trojice chlapců. Možná se ptáte: ,,Proč jenom trojice?". Protože Peter odjel na Vánoce domů.

,,Konečně už mám hlad." Řekla dívka a popadla trojici chlapců za paže a rychlostí Nymbusu vylítla ze společenské místnosti a rozběhla se k Velké síni.

Doběhli před Velkou síň a "spořádaně" vešli dovnitř. Pomalu nikdo v síni nebyl. Pár Zmiozelských, několik Havraspárských a teď ještě pětice Nebelvírů, z Mrzimoru nikdo nezůstal ve škole, všichni jeli za rodiči.

Nebelvíři  si posedali k jejich kolejnímu stolu a nabrali si lahůdek co si jindy dát nemohli, ale vzali si i normální pokrmy co měli každý den.

Sirius se mlsně rozhlížel po Velké síně jestli neuvidí ňákou pěknou dívku. Wendy ho štouchla pod stolem aby toho nechal.

,,Whitová už to přestává být vtipné." Řekl nasupeně. ,,Blacku už to přestává být nevinné." Odpověděla mu rozjasněně a radost jí z obličeje doslova sršila.

Dojedli a vydali se zpět do Nebelvírské věže. Řekli heslo a vešli do společenky. U schodišť se rozdělili a každý z nich šel do vlastního pokoje.

Jen co kluci přišli na pokoj Sirius sebou praštil o postel a uvelebil se v ní. James si vzal do rukou jeho koště a enciklopedii co dostal od Wendy a začal v ní horlivě listovat. Rem si sedl na jeho postel rozbalil si čokoládu a do rukou si vzal rozečtenou knihu.

****

Dveře do pokeje Pobertů se rozletěly a v nich stála vysouká dívka s blond vlasy. ,,Tak vy lemry okamžitě vstávat!" Tleskala rukama aby udělala co největší rámus. ,, Temnorysko co tě to popadlo?" Zeptal se jí rozespale Tichošlápek. ,,Nebudem se přece válet v postelích když jsou Vánoce." Řekla vesele a strhla ze vspouzejícího se Siriuse přikrývku.

,,Tak vemte si s sebou plavky a ručníky. Jde se do Prefektské koupelny." Řekla Wendy a usadila se na Remusovu postel.

Čtveřice vyšla ze společenské místnosti a zamířila k obrazu moršké pany za kterým se skrýval vstup do prefektské koupelny.

Prohled Wendy
Řekli jsme obrazu heslo a ten se rozplynul aby nám odkryl vchod do koupelny. Otevřeli jsme obyčejné dřevěné dveře a vešli jsme.

Kluci šli do šatny aby se mohli převléct zatím co já jsem pomocí jednoduchého kouzla otevřela všechny kohoutky s vodou a s pěnou.

Svlékla jsem si oblečení co jsme měla na sobě pod nímž se skrývaly mé dvoudílné plavky. Nevlezla jsem do vody, chtěla jsem si z kluků trochu vystřelit.

Očarovala jsem své chodidla tak abych mohla chodit po stěnách a po stropě. Kluci vyšli z šatny už v plavkách a hůlkami v rukou.

Položili si hůlky k místu kde jsem si nechala věci. ,,Wendy? Wendy?" Hledali mě po celé koupelně. Až když byli podemnou jsem si stoupla tak že jsem jim viděla do očí. ,,No?" Zeptala jsem se. James, který ke mně byl otočený zády se ke mě otočil čelem a leknutím vyjekl jako malá holka.

Sešla jsem po jednom sloupu dolů tak abych zase chodila normálně po podlaze.

Nijak jsme se o tom nevybavovali protože jsme ihned skočili do "vany" a začali jsme děla různé hlouposti.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
omlouvám se že kapitola co měla vyjít v úterý vyšla až ve čtvrtek😵, ale pořád mě omlouvá že ta kapitola vůbec vyšla😅😧.

Neplecha ukončena.