Mí noví bratři Pobertové

23. 6. rok v Bradavicích

Pohled třetí osoby
Vysoký, kluk s vlasy černými jak uhel a dlouhými po ramena, se opíral o přepážku. Starostlivě se rozhlížel po nástupištích 9 a 10 jestli nezahlédne někoho ze svých přátel. Ovšem nebyl by to on, Bradavický Cassanova, kdyby si občas neprohlédl nějakou dívku a její někdy nepříliš ladné křivky.

Chlapec se zrovna otáčel za jednou dívkou a proto se jeho záda odlepily od přepážky. Dívka stojící za ním ho zezadu objala kolem pasu a přitiskla se na jeho záda.

Chlapec to nečekal, dívka ho mírně vyvedla z míry, ale on sám nic proti tomu, že o něj dívka stojí neměl. Její ruce krásně hřály a byly dost silné, proto ho držely v pevném sevření.

Dívka nasála vůni jeho kolínské. Vůně byla jemná jako lístky jiskřivek, ovšem taky byla výrazná jako skořice a taky tam byl cítit závan koriandru. ,Počkat. KORIANDR!' Vykřikla dívka v duchu, ale stále chlapce nepouštěla.

Chlapec se k ní otočil čelem. Vzájemně si hleděli do očí. Chlapci připadaly oči jeho společnice tak zvláštně krásné. Dívka v jeho očích četla jako v napínavé knížce.

Pohled Siriuse
,,Ahoj Siriusi." Řekla po chvíli a rozcuchala mi vlasy. ,,Ahoj Wendy." Pozdravil jsem ji mrzutě. Ona ani nemá zdaní jak dlouho jsem si ty vlasy česal! Wendy mě pustila ze svého sevření. ,,Tak co Siriusi, kolik holek máš zapsaných v deníčku?" Zeptala se mě. ,Opravdu sis musela rýpnout že jo.' Řekl jsem si v duchu. ,,Rozhodně víc než si ty měla kluků." Odpověděl jsem jí.

Ona nadzdvihla uraženě ten svůj roztomilý nosánek a odstoupila ode mě pár metrů.

,,Ahoj vy dva!" Vykřikla někdo za našimi zády a už se k nám hrnul jak velká voda. Dal ruku Wendy kolem ramen a mě taktéž. ,,Nazdar Dvanácteráku." Pozdravil jsem jej a rozcuchal jsem mu již dost rozčepýřené vlasy. ,,Ahoj Jamesi." Pozdravila ho Wendy a ignorovala můj pohled.

****

Pravě sedíme v kupé a dohadujeme se co se letošní rok stane. James je znovu kapitánem famfrpálového družstva Nebelvíru. Wendy se rozhodla zlepšit, nevím v čem se chce zlepšit když všechno umí. Já jsem se rozhodl že budu dělat to co každý rok. Remus měl stejný záměr jako Wendy. A Peter. To mu je to všechno fuk.

****

Dojeli jsme do Prasinek. Nastoupili jsme do kočáru a teď se různě pošťuchujeme a děláme si naschvály. Celou dobu mě Wendy úspěšně ignoruje. Na venek vypadám že je mi to ukradený, ale zevnitř, zevnitř mě to sžírá.

Vystoupili jsme z kočárů a míříme do Velké síně. Někdo do mě šprtne. ,,Kdo to byl?!" Vylítnu na ně. Všichni sborově ukážou na Wendy. Ta se snaží nevině usmát, ale nejde jí to. Rychlým krokem jsme k ní došel. ,,Siriusi ty zaostalče!" Vypískla když jsem si jí hodil přes rameno.

Dorazili jsme do Velke síně kde si všichni všímali jen nás. ,,Okamžitě mě dej dolů." Řekla Wendy klidně a jezdí mi prsty po krku. Způsobuje to lechtaní. ,,Nech toho nebo tě dolů nedám." Opovím ji a ona hned odpoví ještě vetším lechtáním. ,,Dej mě dolů a já přestanu." Řekla.

Položil jsem jí teda na zem. Tam mě kopla do holeně a nasupeně si odešla sednout. Když si sedla podívala se na mě a Pobertovsky se usmála.

****

,,Milí žáci, chci vám oznámit že naše škola společně s jinými pořádá výměný kurz. Proto vybraní žáci dostanou možnost se zůčastnit pobytu ve spolupracujících školách nebo můžou zůstat zde a místo nich vybereme jiné." Řekl Brumbál a síní se ozvalo veselé šuškaní.

,,Proto bych k vám měl menší prosbu. Chovejte se k žákům z jiných škol slušně." Pokračoval v proslovu. Při ukončení poslední věty se významě podíval ke Zmiozelskému stolu. Nemohl jsem si odpustit ušklíbnutí.

Zopakoval jestě pravidla a pak nás už nechal v klidu jíst. Zaslechl jsem jak si ňáké holky něco šuškají. Bylo to něco ohledně Krásnohůlek nebo tak něco.

Já osobně jsem věděl, že nás Poberty nevyberou. Byli si toho vědomi všichni. A vlastně bylo nám to jedno.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
kapitola se může zdát trochu jiná než jsem psala do teď🤔. Je to z toho důvodu že jsem ještě nepsala za Siriuse a pořádně jsem se do toho nevžila😅. Děkuju za pochopení.

Neplecha ukončena.