Mí noví bratři Pobertové

33. Nemocnice sv. Munga

Pohled třetí osoby
Uběhl týden od doby kdy profesor Brumbál společně s Minnervou McGonagalovou vešli do ošetřovny a nebelvírskou dívku poslali do nemocnice u svatého Munga.

Dlouhovlasý chlapec byl stále u ní. Sám na sebe sváděl vinu že jeho kamarádka právě leží na jednom z mnoha lůžek v nemocnici.

Pohled Wendy
Otevřela jsem oči a první co jsme spatřila byl bílý strop. Nebyl to ale strop ošetřovny ve škole. Byl úplně jiný.

Otočila jsem hlavu na pravou stranu a spatřila jsem havraní vlasy. Obličej jsem neviděla protože byl položený na jeho svalnatých rukou.

Přejela jsem prsty po jednom pramenu jeho vlasů. Byly jemné. Ten dotyčný se zřejmě probudil. Nepříjemně zamručel a zvedl obličej a pomalu otevřel oči. Naskočilo mi to. Jak jsem mohla na Siriuse zapomenout. Jásla jsem ve své mysli.

,,Siriusi." Vyřkla jsem radostně jeho jméno a obejmula jsem ho. V mžiku jsme ucítila hroznou bolest v zádech. Objetí jsem ale nepřerušila.

,,Co se stalo? Kde jsou ostatní? Kde to jsem?" Vychrlila jsem na něj haldu otázek. ,,Spadla si z okení římsy našeho okna. Ostatní jsou ve škole. A jsi u svatého Munga." Odpověděl mi na moje otázky. ,,Merline." Zakryla jsem si pusu dlaněmi. ,,Hned se musím vrátit zpátky do školy." Vystartovala jsem z postele, nevnímajíc palčivou bolest v zádech.

,,Slečno Whitová laskavě se vraťte zpět do vám určené postele." Řekla velice přísným hlasem jedna ze sester. ,,A proč? Vždyť mě tu už nic nedrží." Opáčila jsem se na ní a výsměšně jsem se ušklíbla. ,,Měla jste zlomenou páteř, ale nám záhadným způsobem se vám během dvou dní zahojila." Oznámila mi sestra. ,,To víte to jsem prostě já." Zbírala jsem si věci.

Sestra ke mně přišla a podívala se mi do očí. ,,Zároveň jsme také zjistili že jste ze čtvrtiny duch." Oznámila mi a já na ni vykulila oči. ,,Co že to?" Zeptala jsem se jí nezdvořile. ,,Jste z jedné čtvrtiny duch." Zopakovala mi.

Nasadila jsem arogantní výraz a vydala jsem se za paraván. ,,To je sice velice zajímavé, ale jak je již vidno jsem již v pořádku. Takže se můžu vrátit do školy." Řekla jsem a již převlečená do svého normálního oblečení jsem vylezla zpoza paravánu.

,,Můžeme vás propustit, ale nebudete smět dělat nic co by vám mohlo přitížit." Řekla nesmlouvavě. ,,Dobře. Ještě něco?" Zeptala jsem se. ,,To je všechno." Oznámila mi. ,,Tak teď už mizím. Nashle." Popadla jsem Siriuse za ruku a táhla jsem ho pryč.

Vyšli jsme před budovu a přemístili jsme se. ,,Ty se umíš přemisťovat?" Zeptal se mě úžasle. ,,Jo." Odpověděla jsem mu rychle a oba dva jsme se vydali směrem ke Chroptící chýši.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
kapitola jsem dnes trochu slabší🙁. To víte konec roku. Nejsem si jistá jestli budu schopna vydávat kapitoly pravidelně😅. Ale určitě budou vždy dvě do týdne, to slibuji🤗.

Neplecha ukončena.