Mí noví bratři Pobertové

40. Temná zákoutí v knihovně

Pohled Wendy
,,Dobrý den." Špitla jsem ke knihovnici a vydala jsem se mezi poličky s knihami.

Procházela jsem mezi regály plnými knih a hledala potřebné knihy.

Z poliček jsem si vzala potřebné knihy, kterých si nikdo nevšímal. ,,Proč vždycky chybí kniha kterou potřebuju nejvíc." Říkala jsem si pro sebe a obešla jsem další regál jestli jí někdo špatně nezařadil. Bohužel, kniha tu nebyla.

,,Nehledáš tuhle knihu?" Zeptal se mě Sirius. Sice jsem byla za rohem, ale když někoho posloucháte každý den v těch deseti měsících školy, tak už jeho hlas dobře rozpoznáte.

Vyšla jsem z poza rohu a změřila jsem si ho pohledem. V ruce držel knihu. Tu knihu jenž jsem nejvíc potřebovala. ,,Ano, tuhle knihu jsem hledala." Přikývla jsem. Sirius ke mně přišel blíž. ,,Něco za něco." Oznámil mi, ale co chtěl zůstávalo záhadou. ,,Co tedy chceš?" Dala jsem si jednu ruku v bok. ,,Pusu." Odpověděl jednoslovně a ve mě vybuchla sopka.

V hlavě mi vyskočil skvělý nápad. Přišla jsem k němu a  podívala jsem se mu do očí. Sirius nevěřil že to udělám. ,,Wendy co to děláš?" Zeptal se trochu překvapeně. ,,Plním tvojí podmínku." Usmála jsem se na něj. Vykouzlil na jeho obličeji úšklebek a zavřel oči. V tu chvíli jsem mu knihu vytrhla z ruky a šprtla jsem do něj, tak že málem spadl.

,,To neplatí!" Křičel na mě a já pocítila jako by mi záda propaloval pohledem. ,,Ale platí." Řekla jsem mu a hned po tom jsem zmizela za rohem jednoho regálu.

Sedla jsem si na židli a položila si nohy na stůl. Do rukou jsem si vzala první knihu o mozkomorech a začala číst.

Mozkomorové, jsou stvoření ze samotného pekla. Vysávají ze živých bytostí radost, tou se živí. Tak zvaným mozkomorovým polibkem z bytosti vysajou duši a to je horší než umřít.

Přečetla jsem jeden z odstavců a zapsala si ho na pergamen. Měli jsme totiž za úkol napsat esej o mozkomorech. Tu knihu už jsem jednou četla, takže jsem si myslela že mě opakované čtení této knihy nebude bavit, ale spletla jsem se, přišla mi ještě napínavější.

Sedla jsem si ke stolu v zapadlé a stiné části knihovy. Toto místo bylo proslulé díky Siriusovi a jeho holkám. Když přišel sem do knihovny, tak přišel zbalit ňákou holku a pak si ji odvlekl sem.

Nebyla jsem na tomto místě proto abych tu čekala na Siriuse. Bylo tu ticho. Nikdo sem, když nemusel nechodil. Nechtěla jsem jít na mé a Remové místo v knihovně protože tu byl Sirius a on by mě určitě tam sledoval, a taky tam mohl být Rem a já ho nechtěla rušit.

Někdo odsunul židli, která spočívala vedle mě a sedl si na ní. Neobtěžovala jsem se zjistit kdo to je a dál jsem si četla v knize.

,,Whitová?" Prolomil dotyčný ticho. ,,Ano Pottere?" Odpověděla jsem mu a podívala jsem se mu do očí. ,,Nechceš se o něco vsadit?" Zeptal se. ,,Proč ne." Kývla jsem na souhlas. ,,Dobře, takže vsadíme se o to že pokud Peter dostane ze středečního testu z přeměňování za jedna, vezmeš si na sebe sukni." Navrhl James. ,,Dobře, ale pokud vyhraju já, vezmeš si ji na sebe ty." Řekla jsem a podala mu ruku. ,,Platí." Přijmul sázku a mou ruku stiskl.

Hned po uzavření sázky si zbalil svoje saky paky a odešel pryč. ,To mám vyhrané.' Říkala jsem si v duchu. Bylo nad slunce jasné že Peter nemá šanci dostat z toho testu za jedna. Nijak jsem si nedělala starost a dál jsem se věnovala knize.

Znovu jsem postřehla pohyb židle a vrznutí když si na ní dotyčný sedl. Nevšímala jsem si ho a dál jsem si četla knihu. Dotyčný posunul židli aby si mohl sednou blíž ke mně. Cítila jsem jak se na mě nepřetržitě dívá.

Naštvaně jsem si položila knihu do klína a podívala se na dotyčného. Byl to Sirius. Dívala jsem se mu do jeho bouřkových očí a on zase do těch mých. Naklonil svůj obličej k tomu mému až jsem cítila jeho dech na mém obličeji.

Naše obličeje byly od sebe jen pár centimetrů a já doufala že neudělá to co jsem myslela. Přiblížil se ještě blíž a já si byla 100% jistá že mě chce políbit. Doufala jsem v jediné a to bylo že se z toho nějak vyvlíknu, marně.

Sirius přerušil těch málo centimetrů a políbil mě. Ve mně vybouchla sopka a sevřel se mi žáludek. Byla jsem jako v tranzu. Vzpamatovala jsem se a odstrčila ho ode mě. ,,Co si o sobě myslíš!" Vybuchla jsem. ,,Ja-ja-ja..." Koktal. ,,Myslela jsem že jsme kamarádi, ale ne ty mě chceš využít!" Křičela jsem po něm. Jen se na mě vyjukaně díval.

Vzala jsem si do ruk knihy co ložely na stole a jednou z nich jsem ho praštila. Rychlým krokem jsem vyšla z knihovny a zamířila jsem si to přímo k Nebelvírské věži. ,,Uluxus lamidy." Řekla jsem Buclaté dámě heslo. Místo toho aby mi uvolnila cestu do společenky se začala vyptávat.

,,Co se ti stalo?" Zeptala se mě. ,,Můžete mě laskavě pustit dovnitř!" Vyjela jsem na ni. ,,Uklidni se mladá dámo." Řekla a odklopila se. Vešla jsem dovnitř a bez ohlédnutí jsem prošla společenku a vyběhla po dvou schodech, schodiště do dívčích ložnic. Rozrazila jsem dveře a došla k posteli.

Tašku jsem položila k nočnímu stolku a praštila jsem sebou do postele a přitáhla jsem si k sobě polštář. Začala jsem křičet do polšťáře. Sice to rámus trochu ztlumilo, ale stále to bylo dost slyšet.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
kapitola je tu😃🎉! Wuhouuu. Ano, ano, já vím že jsem zlá, ale nic s tím neuděláte. Doufám že se vám líbila😉.

Neplecha ukončena.