Mí noví bratři Pobertové

18. Jako led!

Pohled Jamese
Už je to ňáký ten pátek co byl Velikonoční ples. Zrovna vycházíme z hradu a jdeme na hodinu péče o kouzelné tvory.

,,Wendy proč máš pořád ruce v kapsách?" Zeptal se jí Sirius a snažil se jí ruku z kapsy vytáhnout. ,,Copak nemůžu mít ruce v kapsách?" Zeptala se a odehnala Siriuse. ,,Můžeš jenže poslední dobou je tam máš furt a stále." Odpověděl jsem jí za Siriuse. ,,A komu to vadí? Jsou to přece moje ruce." Odvětila drze a dále sledovala pozemky.

Došli jsme k Hagridově hájence a zaklepali na dveře. Zevnitř se ozvalo hlasité dupání. Dveře se s mírným vrznutím otevřely. ,,Nazdar mládeži, pojďte dovnitř." Řekl Hagrid a uvolnil nám cestu abychom mohli vejít. Posedali jsme si a přijmuli jsme šálky s čajem.

Tesně před začátkem hodiny jsme vstali a vyšli jsme ven z hájenky k ostatním studentů. Hagrid řekl, že si jenom něco vezme a hned přijde.

,,Tichošlápku vstávej z té země." Kopla do něj lehce Wendy, když Hagrid vyšel ven z hájenky. ,,No jó, vždyť už vstávám." Řekl rozmrzele a vstal. Začal jsem se smát. Mezi jeho havraními kadeřemi byly zamotané listy. ,,Čemu se jako směješ?!" Pobouřil se a všude rozhazoval rukama. ,,T-tobě!" Vyprskl jsem znovu.

Až jsem se zbavil záchatu smíchu tak jsem mohli vyrazit. Byli jsme u kraje lesa v malém výběhu, ve kterém vesele skotačili ňáká stvoření.

,,Co to je za stvoření?" Zeptal se Hagrid a pohodil hlavou k těm, asi zvířatům. Ve stejnou chvíli nahoru vylítly tři ruce. Jedna patřila Remusovi, druhá Wendy a třetí Lilynce květince.

,,To jest mrakolezec prosím." Řekla teatrálně Wendy. ,,Jejich název je podle toho že dospělý jedinec dokáže chodit po mraku, zatímco mládně by mrakem propadlo." Doplnila jí Lilynka. ,,Ale i mláďata můžou využít svojí obratnostvi a jsou schopny vylézt na samý vrcholek stromu. Nebo jednoduše použijou svá křídla a vyletí." Zakončil to Rem.

****

Vraceli jsme se k hradu když mi o ruku zavadila ňáká ledová věc. Podíval jsem se na pravou stranu, tam šla Wendy. Ruce neměla v kapsách proto se jí volně pohupovaly vedle těla.

Otočila se na mě a vykouzlila rošťáckou grimasu. Přišla ke mně blíž, zvedla ruku a zničila mi účes. Jakmile však ruku přiložila na mou hlavu vyděšením jsem se zastavil. ,,Wendy vždyť ty máš ruku studenou jako led!" Vykřikl jsem a popadl jsem jí za končetinu. Chytil jsem její druhou ruku a taky, byla možná studenější než led.

Sirius s Remusem se k nám přiřítili jako velká voda. Rem šáhl Wendy na čelo. Hned však ruku stáhl a začal si ji třít. ,,Si jako živoucí kus ledu." Řekl jsem. ,,Tvoje ruce krásně hřejou." Řekla a chytila se jich pevněji. ,,Na ošetřovnu a rychle!" Řekl jsem a popadl jsem jí do náruče. Wendy se schoulila jestě víc ke mně.

,,Madam Pomfrayová! Madam Pomfrayová!" Křičel Remus.  ,,Poppy!" Křičel zase Sirius. Zpoza dveří se vyřítila madam Pomfrayová. ,,Položte ji sem." Řekl a ukázala na nejbližší postel. Položil jsem tam Wendy, ta se však vymrštila do sedu a hned chtěla utíkat. Kdyby jí Sirius nechytil tak už je asi u jezera.

,,Slečno Whitová sedněte si!" Přikázala jí. Wendy, sice proti své vůli, ale sedla si. Poppy jí vzala za ruku a hned ucukla. ,,Jako led." Řekla si pro sebe. Následně jí chtěla sáhnout na čelo, ale jakmile se ho dotkla jen konečkem prstu ihned ucukla. ,,Pane Pottere prosím dojděte pro profesora Brumbála a vy pane Blacku pro profesora Whita." Přikázala nám. Se Siriusem jsme se otočili na patě a rychlým krokem jsem vyrazili ven z ošetřovny.

Když za námi klaply dveře Sirius se na mě otočil. ,,Kde má Whit kabinet?" Zeptal se mě. ,,Ve druhém patře." Odpověděl jsem mu a rozběhl jsem se k ředitelně.

Zastavil jsem se před chrličem. Protože tu chodíme celkem často tak bych cestu našel i bez brýlí. ,,Sirupové košíčky." Řekl jsem heslo a počkal jsem až mi chrlič uhne ať můžu vejít.

Zaklepal jsem na dveře a hned po vyzvání jsem rozrazil dveře. V pracovně byl jenom Brumbál. ,,Pane profesore máte jít ihned na ošetřovnu." Řekl jsem ještě odýchaně.

Brumbál se zvedl z poza stolu a rychlým krokem došel ke mně. ,,Tak pojďme." Řekl a naznačil mi abych vyšel z ředitelny první.

Rychlým krokem jsem došli na ošedtřovnu. Tam už vedle Wendy seděl profesor Whit a díval se jí do očí.

,,Profesore Brumbále!" Vykřikla Poppy. ,,Ano madam Pomfrayová, proč jste pro mě poslala?" Zeptal se jí. ,,Slečna Whitová... přesvěčte se sám." Řekla a pohodila hlavou směrem k nám.

,,Tak co se stalo?" Zeptal se nás, když k nám dorazil. Neodpověděli jsem pouze jsme mu naznačili aby chytil Wendy za ruku. ,,Na vypíjte to." Řekla Poppy když podávala Wedny modrý lektvar. ,,Ne. Já vám říkám že jsem v pořádku!" Ohradila se na ni Wendy. ,,Ano. Slečna Whitová má pravdu. Tady žádné lektvary ani kouzla nepomůžou." Řekl Brumbál.

Všichni jsem na něj hleděli s pusou až na podlaze. ,,Nechte je jít madam Poppy." Řekl a odešel.

Rozloučili jsem se s ošetřovatelkou a vyrazili jsme do nebelvírské společenky. U schodiště se od nás odpojil profesor Whit.

Bez jediného pohledu je prošli společenkou a vyrazili jsme k nám do pokoje. Posedali jsme si na postele teda skoro všichni. Wendy stála u svíce následně si jí vzala do ruky a sedla si s ní na zem před mojí postel.

Nevšímali jsme si jí dokud se nezačala smát. Všichni jsme se na ní podívali a podívaná která se nám naskytla byla víc než děsivá. ,,Tebe to nepálí?!" Zděsil se Sirius. ,,Ne, krásně to hřeje." Řekla když měla položenou ruku v plamínku. Tichošlápek vyskočil a sebral ji svíci. ,,Hej vrať mi to!" Křičela na něj.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
pokud tohle čtete tak se tešte na překvapení😃.

Neplecha ukončena