Mí noví bratři Pobertové

19. ,,Ledová královna!

Pohled Siriuse
Uběhl týden a vůbec se stav Wendy nezlepšil, spíš se zhoršil. Její pleť byla normální zdravé barvy, ale její tělo bylo studené jako led a na některých částech byly stříbrné skvrny. Wendy nám však stále tvrdila, že se to spraví, že je to cyklus jejího života, jednou za rok je studenější než led.

Protože je sobota tak jsme si vyrazili k Hagridovi. Wendy se chovala naprosto normálně, ale museli jsme ji držet dál od ohně a Hagrida. Přesněji řečeno, my jsme podle ní chodící krby. Seděla vedle mě a byla natisknutá na moji ruku, překvapivě mi ňák ta ruka nemrzla spiš se jen schladila.

Byl to takový zvláštní pocit, holka kterou beru jako sestru a ona mě jako bratra, je natisknutá na moji roku aby se zahřála. No neříkejte že to není divný.

Pohled Wendy
Seděla jsem natisknutá na Siriusovu ruku, teplo které z něj doslova sálalo bylo pro moje tělo jako droga, ale i bez toho tepla bych vydržela, spíš je to na škodu těm o které se ohřívám.

Rozloučili jsme se s Hagridem a vyrazili jsme zpět do hradu. Držela jsem Siriuse za ruku a on mojí taky, jindy bych to za žádných okolnosti neudělala, ale tohle byla vyjímka.

Ve škole mi začali říkat ,,Ledová královna" protože když se dotknu vody holou kůží tak se na ní vytvoří vrstvička ledu.

Procházeli jsme po chodbách. Všechny dívky které jsme potkali mě propalovaly pohledem a každý kluk minimálně jeden ze skupinky nazval ledovou královnou.

,,Ale děvče vypadáš příšerně." Říkala Buclatá dáma. ,,Já vím." Řekla jsem a položila jsem si hlavu na Siriusovo rameno. Byla jsem hrozně moc unavená. ,,Latium infrigre." Řekl James heslo a podobizna se odklopila. Pomalu jsme vešli do společenky. Lily se k nám přiřítila jako velká voda. Už dlouho jsem s ní pořádně nemluvila. Nechtěla jsem jí zatěžovat zbytečnými problémy.

,,Lily prosím běz do pokoje." Řekl jí James. ,,Ne! Dokud mi neřeknete co s ní je." Řekla rozhodně a sedla si do křesla. ,,Tak dobře." Řekl James a odkašlal si. Celé jí to řekl a pak jí ukázal jeden ze střibrných fleků.

Lily nevěřila tomu co se to semnou děje. Chtěla mě obejmout ale zabránil jí v tom moje dlaň. ,, Prosím Lily nedělej to ještě horší. Nechci aby se ti něco stalo." Řekla jsem a odtrhla jsem se od zdroje tepla. ,,Wendy nech mě ti pomoct." Řekla a chytila mou dlaň ovšem jen na chvilku vzápětí ji hned pustila a třela si zmrzlou dlaň.

****

Pohled třetí osoby
Poberti seděli na snídani když do síně vlétly sovy. Před Wendy se snesl její puštík a upustil jí do dlaní malý baliček zabaleny do černého papíru.

Balíček hned otevřela, byla v něm malá ampulka s nějakým lektvarem a vzkaz. První se rozhodla že si přečete vzkaz.
  Wendy Whitová v balíčku je lektvar který ti pomůže. Nemusíš se bát že ti chci uškodit. Nic zlého se nestane. Vylij obsah ampulky do tvého poháru s pitím a vypij ho aby v něm nic nezůstalo.    S. S.
Wendy přemýšlela čeho se má bát, když se ničeho nebojí. Rozhodla se poslechnou a dodržet instrukce. Vylila tedy obsal ampulky do jejího pití a celé ho vypila. Ucítila divný pocit v žaludku jako by se jí chtělo zvracet. Vyběhla schodiště až byla v umývárně Ufňukané Uršuly. S Uršulou byly kamarádky.

,,To jsi ty Wendy?" Zeptal se duch dívky. ,,U-uršulo..." Nedostala ze sebe pořádně ani hlásku. Sesunula se k zemi a začala dostávat hrozné křeče. ,,Počkej dojdu pro pomoc." Řekla a než bys stačil říct famfrpál byla pryč.

Wendy prožívala hrozné křeče. Pomalu se svět kolem ní začal zamlžovat a rozmazávat. ,,Wendy. Noták Wendy nezavírej ty oči." Řekl něčí hlas který jí připadal jako cizí, ale přitom patřil jejímu bratrovi.

Fredderik doběhl se svojí sestrou na ošetřovnu. ,,Poppy!" Vykřikl bezmocně. Ošetřovatelka se k němu vrhla jako střela a přikázala mu aby svou sestru položil na lůžko. Ošetřovatelka mu dala instrukce kdyby se něco neočekávaného stalo.

Profesor byl připraven na ledový mráz který pocítí když chytne svou sestru za ruku, ale to se nestalo. Její ruka byla teplá a zahřívala tu jeho. Jeho uplakané oči najednou našly ztracenou jiskru.

Dívka která ležela nehybně na lůžku pomalu otevřela oči. ,,Kde to u Merlina jsem?" Ptala se když se posadila. ,,Wendy!" Vykřikl její bratr a povně ji objal, jako by jí už nikdy nechtěl pustit. ,,Freddy." Řekla a objetí mu oplatila. ,,Děkuju ti Merline." Šeptal jí Fredderik do košile.

,,Už jsi vpořádku?" Zeptal se jí její bratr když byli připraveni odejít z ošetřovny. ,,Počkej." Řekl dívka a vykasala si rukávy. Žádné stříbřité skvrny. ,,Jo jsem." Odpověděla mu. ,,Kolik jsem vlastně promeškala hodin?" Zeptala se ho. ,,Pravě teď máš mít hodinu se mnou, takže čtyři hodiny." Odvětil jí a dívka se pousmála.

Slavnostně přísahám ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
je tu bonusová kapitola za to že jsem kapitolu nevydala v neděli😖, ale až v pondělí😅. Je trochu nudnější, ale myslím si že to nevadí, nebo snad jo🤔?

Neplecha ukončena.