Mí noví bratři Pobertové

65. Sukně

Pohled třetí osoby
Nejmladší potomek z rodu Whitů v klidu oddechoval zatím co čtveřice chlapců byla vzhůru nezvykle brzo. Dva z těchto chlapců seděli na svých košťatech a čekali až jim zrzavá spolubydlící nejmladšího z Whitů otevře okno aby se dostali za nimi do pokoje. Jen co jim dívka s očima jak smaragdy otevřela okno oba mladíci jak kulové blesky vlétli dovnitř a začli pokřikovat na spící odrážečku.

,,Temnorysko je čas vstávat!" Křičel ten s brýlemi. ,,Kdepak máš skříň, musíme ti najít tu sukni!" Křičel dlouhovlásek a snesl se na podlahu a otevřel dveře šatníku na který ukazovala zrzka.

,,Co tady u Merlinivých ponožek děláte?!" Vyšvihla se prudce blondýna do sedu a střídavě sledovala dlouhovláska a brýlatého kluka.

,,Neříkej žes zapomněla krásko, dneska plníš trestný úkol sázky." Zazubil se na ní mladý Black od její skříně. ,,Jamesi mám ji!" Otočil se Sirius čelem k ostatním a v rukou vítězoslavně svíral sukni od Wendyiného stejnokroje.

,,Tak jo, naval." Vytrhla mu jí šedooká dívka z rukou a zavřela se v koupelně kde provedla základní hygienu a převlékla se do školního hábitu.Když vyšla ven z koupelny ozvalo se dvojité woaw.

,,Co je? Je to jen sukně." Hodila blondýna svoje pyžamo do skříně. ,,Ano, ale ty sukně nesnášíš,  navíc je ti dost krátká." Odověděla jí její mudlorozená kamarádka. ,,Jsi ještě víc sexy než předtím." Řekl mladý Black div mu od pusy neukápla slina. ,,Aby ses nám tu nerozpustil Siriusku." Založila si Wendy ruce na prsou.

Obě dívky vyhnaly hochy z jejich ložnice, samy se doupravily a vyrazily na snídani. Ve společenské místnosti se setkaly už se všemi Poberty.

Když scházeli schody ze sedmého patra, tak se kdejaký hoch za vysokou blondýnou podíval. Dokonce i někteří profesoři se za ní otočili. Její lehce vlnité blonďaté vlasy za ní vlály a její dlouhé nohy dokazovaly jak je ta sukně krátká.

Možná si říkáte, že to není žádná zvláštnost, vždyť všechny studentky nosí sukně. A máte pravdu, ale tohle byla prostě vyjímka a nezvyklost.

Šestice došla do Velké síně a šla se usadit na svá místa. Brýlatý hoch zrovna dojídal svůj toast s marmeládou když se k nim neslyšně přihrnula jejich kolejní ředitelka.

,,Slečno Whitová." Oslovila profesorka přeměňování vysokou nebelvírku. ,,Ano paní profesorko?" Otočila se na ní dívka. ,,Nemyslíte si, že takhle se oblékat je dosti neslušné?" Stáhla Minnerva rty do úzké linky. ,,Ne paní profesorko, tohle je přece celý školní hábit." Postavila se blondýna a ukázala na celý úbor. Minnerva si ji změřila od hlavy až k patě a rty stáhla ještě víc než předtím a neslyšně odkráčela pryč.

Jakmile byla dostatečně daleko James se Siriusem vyprskli smíchy, který se v přítomnosti jejich profesorky snažili zadržovat. Jakmile se oba chlapci uklidnili mohli již nerušeně pokračovat v jídle. Teda skoro. Do Velké síně vlétlo hejno sov a každá se snažila najít svého majitele.

K Wendy se snesl její pušťík brýlatý Felix a upustil před ní Denního věštce a posadil se řed ní a začal ukusovat z její snídaně.

,,Pozor ať se nezadusíš." Smála se při pohledu na svou sovu, která se ládovala croisantem. ,,Jsi hrozný nenasita Felixi." Podrbala ho a začala se věnovat Dennímu věštci.

,,Merline, zase další útoky na mudly." Prolomila ticho Wendy a rychle pohledem přejela text. Chtěla otočit na druhou stranu, ale Lily ji zadržela.

,,Počkej minutku." Poprosila jí Lily a položila ruku na místo kde právě četla. ,,Pane bože to je hrozné." Řekla celkem tiše a dál četla noviny, když dočetla zděšením si zakryla pusu dlaněma. Wendy otočila první stránku a vrhla se na čtení o tom co je nového na ministerstvu a o sportu.

****

Šestice ve stejném složení jako předtím opouštěla Velkou síň a mířili si to do učebny formulí, kde měli mít první hodinu s profesorem Kratiknotem.

Po cestě do učebny byla Wendy zapálená do rozhovoru s Jamesem o famfrpálu, protože v Denním věštci, který dostali oba, četli stejnou rubriku o famfrpálu.

****

Uběhly tři hodiny a je čekaly dvě hodiny OPČM. Všichni se moc těšili, protože jim profesor Whit slíbil, že budou souboje.

Vešli do třídy ve které byla jen  katedra a nic jiného. Nebelvírští si odložili věci na pravou stranu třídy a Zmiozelští na levou.

,,Dobrý den, jak jsem slíbil, tak dneska budou souboje a doufám, že všichni máte eseje na pojednání o vlkodlacích a zvěromázích, které jsem vám zadal jako opakování." Usmál se na třídu profesor.

Pětice Pobertů se na sebe ušklíbla a šla profesorovi odevzdat jejich eseje. Když ke svému bratrovi přišla mladá Whitová její bratr si jí, tak jako již mnoho lidí, změřil pohledem.

,,Tak dvojice si můžete vybrat, ale dneska tu bude trochu jiné, jedna dvojice musí být zmiozelská a druhá nebelvírská a ty dvě dvojice se proti sobě postaví, ale bohužel tu můžou proti sobě bojovat jen pět čtveřic." Oznámil jim profesor. Pět čveřic si stouplo naproti sobě a čekalo až kolem nich profesor vykouzlí bariery.

,,Jako vždy je účelem soupeře odzbrojit a ne zabít, takže pokud tu uvidím nějakou nepovolenou kletbu tak jde automaticky do ředitelny!" Upozornil je profesor a vykouzlil bariery.

,,Ahoj sestřičko, copak to máš na sobě?" Podivil se její bratr. ,,Ty to nepoznáváš? Tohle je celý Bradavický stejnokroj." Uchechtla se nebelvírka. ,,V životě jsem na tobě tu sukni neviděl, navíc je ti kráká. Že by nějaká sázka?" Kmitl její bratr obočím. ,,Jak jsi to uhádl?" Vytřeštila na něj své velké kukadla. ,,Jen tip." Odpověděl jí a sledoval bojující čtveřice. ,,Není to zrvona nejvhodnější úbor na souboje." Konstatoval Fredderik. ,,Já vím, ale co s tím nadělám." Založila si ruce na prsou. Fredderik se zasmál a mrknutím se rozloučil se svou sestrou.

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každe špatnosti.

Ahoj mí milí čenáři,
zase po dlouhé době jsem se dokopala k tomu napsat další kapitolu😥. Jinak vás mám mega moc ráda, protože jste mi pomohli překonat neuvěřitelných 7 tisíc přečtení🎉. Proto doufám, že se vám kapitola líbila❤ a omlouvám se za chyby😅.

Neplecha ukončena.