Mí noví bratři Pobertové

16. Neočekávaná věc

Pohled Wendy
Ráno jsem si oblékla svou uniformu , která se zkládala z hábitu, košile kravaty, pletené vesty a černými kalhotami. Umyla jsem si zuby a učesala vlasy které si následně sepla gumičkou.

Opustila jsem koupelnu, popadla jsem brašnu a potichu jsem probudila Lily. Vyšla jsem z ložnice a mířila jsem si to do chlapeckých ložnic.

Rozrazila jsem dveře od pokoje Pobertů. ,,Vstávat!" Rozkřičela jsem se přes pokoj a došla jsem k oknu. Roztáhla jsem závěsy a sluneční paprsky prozářily celou místnost.

Jedním mávnutím hůlky jsem roztáhla závěsy od všech postelí a vysloužila jsem si vražedné pohledy ze strany Jamese. Rem jako jedniný se chytal vstávat. Seděl v posteli a protahoval se následně vstal a obejmul mě.

,,Dobré ráno Wendy." Řekl Rem raním chraplavým hlasem. ,,Dobré ráno Reme." Řekla jsem a objetí jsem mu oplatila. Následně jsme se od sebe odtáhli a Rem zamířil do koupelny.

,,Petere snídaně volá." Zašeptala jsem Peterovi do ucha. Ten se vymrštil do sedu pomalu se začal hrabat ve skříni. ,,Jamie vstávej." Řekla jsem. ,,Ne." Odpovéděl James a zahrabal se víc do své přikrývky. ,,Jamesi Pottere okamžitě vstaň nebo to tvé košťátko zlomím vejpůl." Řekl jsem přeslazeným hlasem a pomalu jsem šla k jeho skříni kde ho měl schované. ,,Opovaž se na něj šáhnout!" Vykřikl James a rozběhl se ke skříni kterou se rozhodl bránit vlastním tělem. ,,Aquamenti." Řekla jsem a zamířila jsem na Siriuse. ,,Který pablb!" Vyskočil Sirius na nohy. ,,Já nejsem žádný pablb, Cassanovo!" Rozkřikla jsem se na něj.

Pohled třetí osoby
Sirius sklopil hlavu. Vzpoměl si co se mezi nimi včera stalo. Cítil jak ho Wendy propaluje pohledem. Sedl si na již suchou postel a stále hypnotizoval své boty.  Začaly mu stékat slzy po jeho rozpálených lících.

Následně se stalo něco co nikdo nečekal.

Wendy už nevydržela pohled na trápícího se Siriuse. Skočila mu kolem krku a tak ho povalila na postel.

Sirius se na ni vyjukaně díval. ,,Wendy...Wendy..." Nezmohl se na normální smyslu plnou větu. Ostatní v místnosti je se stejným překvapením pozorovali.

Po chvíli ji Sirius objetí oplatil. ,,Konečně mám zpátky svého bratra." Pošeptala mu do hrudi a ještě víc se tiskla k dlouhovlasému chlapci.

****

,,A co, že si mu tak rychle odpustila?" Zeptal se jí Rem když scházeli schodiště. ,,Rod Whitů, má v povaze rychle odpouštět." Řekla dívka a vytvořila okouzlující úsměv. Okolo jdoucí chlapci se mohli rozložit na prvočinitele z jejího úsměvu.

,,Temnorysko brzdi, jinak na škole nebudou jiní kluci než jsme my." Řekl pobaveně James. A pozoroval chlapce kolem kterých před chvílí prošli. ,,Neboj se Dvanácteráku, tenhle úsměv patří jenom vám." Řekla a sebrala mu brýle.

Seběhla schodiště a vesele se smála. ,,Whitová to není sranda." Řekl teď poloslepý James. ,,Ale je a ani nevíš jaká." Dostala ze sebe a vybuchla smíchy když viděla jak se James křečovitě přidržuje schodů.

Wendy počkala až James bude stát na plošince okud ho sledovala. Nasadila mu brýle a rychlostí Nymbusu se rozběhla do Velké síně. ,,Jen počkej však já ti to vrátím!" Vykřikl James a bězel za ní. Wendy si přičarovala ochraný štít a vstoupila do Velké síně.

Za chvilinku do místnosti vběhli zbylí Poberti s kýblem v ruce. Rozešli se k Wendy která si spokojeně uprostřed stolu jedla svou snídani. James, který kýbl držel, celý obsah vylil Wendy na havu. Ale místo toho aby byla Wendy mokrá byli mokří všichni čtyři chlapci stojící za ní. ,,Dvanácteráku víš čemu se říká ochranný štít?" Zeptala se ho s pozvednutým obočím. ,,Ale jistě." Odvopěděl jí ,,chytře" James. ,,Tak už asi víš proč jsi mokrý." Řekla a začala se smát na celé kolo.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
kapitola je na světě a já foufám že se vám líbila.
P.S. případné připomínky mi pište do komentářů

Neplecha ukončena.