Mí noví bratři Pobertové

37. Poslední cesta do Bradavic

Pohled třetí osoby
Dívka proběhla přepážkou mezi nástupišti 9 a 10 na nádraží King's Crros a objevila se na nádraží 9 a 3/4. Prošla okolo červené lokomotivy a vyrazila uložit si kufry do kupé ve kterém měli pobertové jet naposledy do Bradavic.

Dala kufr i klec se svým puštíkem brýlatým Felixem do prázdného kupé a vydala se zpět na nástupiště.

Procházela davem a prsty se dotýkala některých přepážek, aby si zapamatovala jak vypadaly. Procházela také kolem vagónů a snažila si zapamatovat kolik jich je. Zastavila se až u červené lokomotivy. Prsty přejížděla po červeném laku a prohlížela si každý detail, kterého si nikdy předtím nevšimla.

Vlak zahoukal a to byla známka pro Wendy aby nastoupila do vlaku a dostala se do kupé kde již určitě byli zbylí pobertové.

Nastoupila hned do prvního vagónu ve kterém byli skoro samí Havraspáři, vagón byl proto vyzdoben do jejich kolejních barev.

,,To je ona! Wendy Whitová! Jediná holka co dala Siriusovi Blackovi přez hubu!" Vykřikl ňáký malý havraspár. Všichni zvedli oči od knih nebo se přestali bavit s jejich kamarády a dívali se na dívku v hnědé kožené bundě, černé košili, černých úplých kalhotách a černých naleštěných polobotkách.

Dívka se rozběhla pryč z toho vagónu aby jí chytří havraspáři neumačkali.

Zastavila se až v Mrzimorském vagónu. ,,Ahoj Wendy." Pozdravil ji Artuš Liens, její kamarád.  ,,Ahoj Arte." Usmála se na něj jmenovaná dívka a chlapci sedící vedle Artuše se málem rozložili na prvočinitele.

Wendy se vydala dál Mrzimorským vagónem do Zmiozelského.

Stála před dveřmi na ketrých byl znak Zmiozelské koleje. Nasadila přísný výraz a otevřela dveře do vagónu. Rychlým krokem prošla vagón, ale těstně před koncem toho proklatého vagónu jí někdo chytil za ruku.

Wendy otočila obličej k dané osobě co jí držela za zápěstí. Byl to poměrně vysoký chlapec s platinově blonďatými vlasy a vodově modrými očmi. ,,Wendy Whitová, dívka co odmítla Pána zla." Řekl chlapec. ,,Jé, ahoj peroxide. Víš že jsem tam potkala i tvého otce?" Řekla arogantně Wendy a vytrhla se chlapci ze sevření.

Otočila se na podpatku a vyrazila do dalšího vagónu. Bylo to od ní velmi nezdvořilé, nepočkat na odpověd, ale co, je přece poberta.

V dalším vagónu to bylo obyčejné. Byl to totiž vagón pro nováčky.

Procházela kolem kupé plných malých holčiček a chlapečků, kteří si vesele povídali nebo se seznamovali. Byli roztomilí a Wendy bylo líto že některé klobouk rozdělí do kolejí které proti sobě bojují.

Dál se do kupé nedívala jinak by se asi rozplakala z toho že je zde poslední rok.

Došla ke dveřím které vedly do Nebelvírského vagónu. Odtamtud byl slyšet největší hluk.

Otevřela dveře do vagónu a hned se jí zlepšila nálada, když jí do očí padly jejich kolejní barvy.

Procházela kolem spousty kupé a do všech mávla nebo se usmála. Došla ke kupé které bylo jejich. Bylo pobertů. Kteří po zkončení školního roku budou žít už vlastními životy.

Blonďatá dívka otevřela dveře kupé ve kterém seděli čtyři chlapci a o něčem se dohadovali.

,,Ahoj." Pozdravila je Wendy když zavřela dveře kupé. ,,Jé, ahoj Wendy, jaké si měla prázdniny?" Zeptal se jí Rem. ,,Všichni Zmiozeláci totiž tvrdí že si  prý byla u Toho jehož jméno nesmíme vyslovit." Řekl ustaraně. Bál se o svojí kamarádku, která mu nahrazovala sestru kterou nikdy neměl. ,,Ano, je to pravda." Odpověděla na otázku.

V kupé se rozhostilo hrobové ticho. Všichni byli překvapení z odpovědi. Sirius jako střela vstal a vyhrnul jí košili na pravém zápěstí. ,,Uff." Oddychl si. ,,Co sis myslel? Že bych se připojila k Voldymu?" Zasmála se. Sirius pokýval hlavou. ,,Kdybych se k němu přidala, tak do tady toho kupé nevkročím." Oznámila mu.

Po chvilce ticha se všichni na celé kolo rozesmáli.

,,Tak co si teda dělala o prázdninách?" Zeptal se jí znovu Rem. ,,Noo... byla jsem s bratry v Česku se podívat za týmem. Potom jak už víte jsem byla na návštěvě u Voldyho. Potom jsem už byla jen ve Skotsku." Řekla zkráceně Wendy své zážitky z prázdnin.

,,Jak to teda vypadá na univerzitě?" Zeptal se mě Sirius. ,,Postřehla jsem jak o tobě mluví ňáke holky. Ale jinak nic." Pokrčila Wendy rameny. ,,Tohle mi bohatě stačí." Řekl spokojeně Sirius a dal si ruce za hlavu. ,,Ale říkaly něco vy smyslu že už tě nechtějí ani vidět." Dloubla ho Wendy do žeber.

Sirius se ublíženě podíval na Wendy. ,,Copak, máš snad v kožichu blechy?" Zeptala se ho výsměšně. ,,No dovol! Můj kožich je čistý jak má pověst!" Řekl uraženě. Všichni až na Siriuse se rozesmáli.

,,Milý Siriusi, pokud je tvá srst čista jako tvá pověst, tak to čistá rozhodně není." Smála se Wendy. Sirius si uraženě založil ruce na prsou a otočil hlavu tak aby se mu nikdo nemohl dívat do obličeje.

,,Ale noták, tichošlápku, netrucuj." Položila mu ruku na rameno. Sirius strhl její ruku tak že trhl ramen. Byl by to vrátil klukovi, ale jí ne. Byla to přece holka která se mu líbila a částečně jí bral jako sestru.

,,No ták, Siriusi." Řekla a objala ho. Jmenovaný se zasmál a začal jí lechtat. Dívka se začala smát na celé kupé. ,,S-si-siriusi p-pro-sím pře-staň." Prosila ho. ,,Až odvoláš že mám v kožichu blechy!" Oznámil jí. ,,D-dobře od-volá-vám." Vykoktala ze sebe.

Sirius jí v mžiku přestal lechtat. Dívka se zase posadila a vrhla na něj naštvaný a zároveň veselý pohled. Přátelsky ho praštila do ramene a James v tu ránu vyprskl smíchy.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
taky vám už ten příběh připadá tak klišé🤔? Mně totiž trošku jo🤗. Hlavní je že se vám líbí a překonali jsme pro mně neuvěřitelnou hranici😃🎉. Psát budu jak jen budu moct, tak že kapitoly nebudou vycházet pravidelně(prosím neukamenujte mě😅).

Neplecha ukončena.