Mí noví bratři Pobertové

28. Překvapení před svátky

Pohled třetí osoby
Zbývá jen pár dní do prázdnin a ředitel školy si všechny pedagogy a žáky svolal do Velké síně.

Celá škola nyní seděla ve Velké síni a čekala až profesor Brumbál začne svůj proslov.

,,Milí žáci, ti zvás kteří chtějí zůstat přez svátky v Bradavicích ať se přihlásí u profesorky McGonagalové. Dále bych chtěl oznámit že se bude konat Novoroční slavnost, není sice povinná, ale byl bych vděčný kdyby se z vás co nejvíc dostavilo." Odříkával profesor za svým pultíkem a přitom se vesele díval na žáky ze všech čtyř kolejí.

,,Chtěl bych zde přivítat naší žačku, která byla měsíc mimo naší zemi kvůli důležité famfrpálové kariéře." Řekl Brumbál a skupinka čtyř Nebelvírů si něco začala vzrušeně šuškat.

,,Tu holku musím poznat!" Řekl natšeně James. ,,Určitě hrála ve famfrpálové lize!" Začal se usmívat. ,,To je možné Jamesi, ale taky to může být Zmiozelačka." Uchehtl se Sirius. ,,Nemaluj Snapea na zeď." Řekl Rem a pousmál se.

,,Přivítejte zpět Wendy Whitovou!" Řekl Brumbál a vesele se usmál. Dveře do Velké síně se otevřely a v nich stála poměrně vysoká dívka. Měla na sobě černé vysoké kožené boty, černé úplé kalhoty, hnědou koženou bundu a pod ní skrývala nebelvírské tričko.

Dlouhovlasý chlapec zapískal. Dívka měla vlasy dlouhé po lopatky, oči šedé jak kámen a větrem vyfoukaný obličej.

V ruce držela hůlku. Začala s ní mávat ve vduchu. Z její hůlky vyletěli krvavě rudí motýli kteří se sformovali do nápisu Máte mě tu zas. Znovu jí z hůlky vylétli motýli kteří se sformovali do Nebelvíského lva.

Wendy shrábla překvapené pohledy, zastrčila si hůlku do její vysoké boty a rozešla se k Nebelvírskemu stolu. ,,To by ani nebyla naše slečna Whitová kdyby neudělala teatrální příchod. Řekl Brumbál a usmál se. ,,To není pravda pane profesore." Odporovala mu. ,,Né vždy jsem takhle vstoupila do Velké síně. Většinou ho způsobili kluci." Řekla dívka a usmála se na Minnervu McGonagallovou.

Pohled Rema
Wendy se rozběhla našim směrem. Sirius vypadal jako by ji nikdy neviděl. ,,Můro!" Vykřikl James, vstanul ze židle a rozevřel ruce. ,,Pottere!" Vykřikla Wendy a rozběhla se větší rychlostí. ,,Být tebou Jamesi, tak zdrhám." Řekl jsem mu. James se otočil na podpatku a rozběhl se aby Wendy utekl.

Běhali kolem všech stolů až James vyběhl z Velké síně. ,,Accio koště!" Slyšel jsem to poslední co Wendy řekla než vyběhla za Jamesem z Velké síně.

Pohled Wendy
Koště mi ustanulo v ruce a já na něj ihned nasedla. Rozletěla jsem se za Jamesem. Uviděla jsem ho jak sebíhá schodiště v pátém patře.
,,Ale, ale kohopak to tady máme?" Zeptala jsem se jej. James se otočil a zděsil se.

Rozběhl se ještě rychleji v domění že mi uteče, ale v to se spletl. Popadla jsem ho za límec košile a rozletěla jsem se k Astronomické věži.

,,Pořád mi hodláš říkat můro?" Zeptala jsem se ho když jsem ho držela aby nespadl dolů z té výšky. ,,Ale můro přece se ňák dohodnem." Řekl James a já ho jedním prstem pustila. ,,Já vím že to neuděláš, na to mě máš až moc ráda, můro." Další prst byl zvednutý. ,,A co když to udělám? Co uděláš?" Zeptala jsem se ho výsměšně.

Na prázdno polkl. ,,Máš pravdu, nic neuděláš protože budeš rozmajzlej." Řekla jsem a pustila jsem ho. Volným pádem začal padat dolů.

Jako blesk jsem se za ním vrhla a 3 metry nad zemí jsem ho zachytila tak že si sedl ke mě na mé koště. ,,Máš pravdu že tě mám ráda, ale udělala bych to." Řekla jsem. On mě jen otřeseně zezadu objal a pak se mě chytil aby nespadl.

Doletěli jsme zpět do Velké síně. První z koštěte sesedl James a potom já. ,,Diminuendo." Použila jsem na svoje koště zmenšovací kouzlo a schovala jsem si ho do kapsy.

Dvanácterák a Náměsíčník mi udělali místo abych si mohla sednout. ,,Wendy." Řekl Náměsíčník a objal mě. ,,Moc si nám chyběla." Řekl mi do vlasů. ,,Já vím." Odpověděl jsem mu a odtáhla jsem se.

Nandala jsem si na talíř všechno možné a začala jsem spořádaně jíst. ,,Wendy co to máš s vlasama!" Vyděsil se James. ,,Jak to myslíš?" Zeptala jsem se ho. ,,Máš je rozpuštěné! A hlavně kratší!" Vykřikl zděšeně. ,,Při famfrpálu mi zavázely." Pokrčila jsem nad tím rameny a dál jsem se věnovala jídlu.

,,Ahoj krásko, asi jsem tě tu ještě neviděl." Řekl Sirius a flirtovně se na mě ušklíbl. ,,Ahoj medvídku." Pozdravila jsem ho s ironickým náznakem v hlase a dala jsem mu spadlé vlasy za ucho. Siriusovi se rozšířil úsměv. ,,Žádná mi neodolá." Přiklonil se k Jamesovi. ,,Máš pravdu, žádná kromně mě." Řekla jsem vesele a bouchla jsem ho přátelsky do ramene.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
kapitola je na tady, Wendy se vrátila do Bradavic a Sirius na ni zřejmě zapoměl (unlucky😂). Doufám že se líbila a děkuju za ohlasy.

Neplecha ukončena.