Mí noví bratři Pobertové

57. Obraceč času

Pohled Wendy
Když mi skončil tréning s Martinem vydala jsem se zpět do Nebelvírské věže kde jsem se převlékla a ze skříně jsem vyhrabala schovaný obaceč čašu. Osmkrát jsem ho otočila, a pak se svět kolem mě začal přetáčet zpět.

První co jsem udělala bylo, že jsem se podívala na Lilyin budík. Bylo 6:45. To už jsem byla v knihovně a psala jsem esej do přeměňování. Obarvila jsem si vlasy na hnědo, pomocí kouzla jsem si je zapletla do jednoho francouzského copu a nasadila jsem si falešné brýle. Mohla jsem vyrazit.

****

Seděla jsem u Nebelvírského stolu a čekala jsem až Brumbál začne mluvit a představovat nám mistry svého oboru. Když domluvil mé normální já se vydalo za Martinem Qeensem a mé upravené já, čili teď hnědovláska s brýlemi se vydalo k Alastoru Moodymu.

,,Pohněte kostrou! Smrtijedi nebudou čekat něž se k nim uráčíte přijít!" Křičel Moody. ,Jako vždy velice pozitivní.' Pomyslela jsem si a stoupla jsem si za Lily, která o mě ani nevěděla.

Když jsem byli všichni, Moody si nás odvedl do učebny OPČM a začal svůj výklad.

,,Jak se jmenují kletby které se nepromijí?" Zeptal se. Nikdo se nehlásil, akorát jedna ruka se ležéřně zvedla do vzuchu a to byla ta moje.

,,Ano slečno Whitová?" Vyzval mě. Já na něj vyvalila oči a nechápala jsem jak mě poznal. ,,Vás já poznám, a moc dobře." Uchechtl se. ,,Můžete pokračovat." Vyzval mě znovu.

,,Jsou to kletby Imperius, Cruciatus a Avada Kedavra. Alostore jste nad míru bystrý." Usmála jsem se a vrátila jsem si původní podobu.

,,Lichotit mi nemusíte slečno Whitová, nijak vám to v kurzu pro bystrozory nepomůže." Šklebil se na mě, zřejmě to měl být úsměv. Posadila jsem se a dál jsem poslouchala jeho výklad.

,,Nepřítel na vás však může použít i jiné kletby, které nepatří mezi ty, které se nepromíjí, ale taktéž jsou hodně nebezpečné. Například kletba Assa in tou suco nebo-li smaž se ve vlastní šťávě. Nejdřív by jste se začali potit a pak v tom potu smažit. Nepříjemné." Říkal Alastor. Většině třídy se zvedal kufr a mě upřímě řečeno také.

,,Pak je tu kletba Conjunctivitus tak zhoršuje zrak a spůsobuje bolest. Pak jsou tu ty menší neškodnější jako Mdloby na tebe nebo Pouta na tebe, ty by jste měli znát." Chodil po třídě sem a tam. Všichni jsme přikyvovali.

Když hodina konečně skončila si mě kluci odchytili.

,,Wendy co ty tu děláš? Nemáš být s Martinem na hřišti a hrát famfrpál?" Zeptal se jí James. ,,Já tam jsem." Zazubila jsem se na ně a z kapsy jsem vytáhla obraceč. ,,Víš, že je to nebezpečné?" Založil si Rem ruce na prsou. ,,Ano Reme, já to vím." Usmála jsem se. ,,Mám hlad." Dodala jsem hned a kluci se zasmáli.

,,Co se smějete? Vždyť je na oběd nevysší čas." Ukázala na Removy hodinky. ,,To už je tolik?" Vykulil James překvapeně oči. ,,Byli jsme tak zabraní do Moodyho výkladu, že jsme nedávali pozor na čas." Zubil se Sirius s rukama za hlavou a hleděl po holkách co scházely před námi.

,,Tak která to dnes bude?" Zeptala jsem se ho s úšklebkem. ,,Že by Samanta, Evelin, Adriana nebo snad Nicol?" Šklebila jsem se na něj. ,,Nicol, s tou jsem ještě nic neměl. Ze které je koleje?" Zeptal se Sirius. ,,Havraspár." Odpověděla jsem mu jednoslovně. ,,Ok. Tak dneska to bude Nicol." Ušklíbl se Sirius.

,,Chudák holka." Zasmál se James. ,,Proč chudák?!" Vyjel na něj Sirius. ,,No, ta holka po tobě blázní už od 3 ročníku." Odpověděl mu James. ,,Takže jí asi zlomí srdce, když jí po 3 dnech opustíš kvůli jiné." Doplnila jsem Jamese. ,,Máš pravdu, ale co když to bude kvůli tobě Temnorysko?" Usmál se na mě laškovně. ,,Ty idiote!" Rozkřikla jsem se a sejmula jsem ho brašnou.

Když jsem ho chtěla sejmout znovu už se nenechal a začal zdrhat.

,,Nemysli si, že mi utečeš Siriusi Orione Blacku II!" Křičela jsem přes celé schodiště a hnala jsem se za ním.

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři,
jak se máte? Já teda skvěle, dneska je to už druhá kapitola co píšu😁. Jsem z toho happy jak dva grappy🍊. Omlouvám se za chyby.

Neplecha ukončena.