Mí noví bratři Pobertové

29. Překvápko pro kluky

Pohled třetí osoby
Wendy se rychle zabydlela a začala tropit znovu neplechy, ale většinou její nápady nezdělila klukům.

Wendy seděla na okenní římse jejich pokoje s nohama volně svěšenýma z okna ven. Nikdo jí nevnímal. Každý si dělal něco svého, Lily si četla knihu(překvapivě), Karoline seděla na posteli a četla si mudlovský časopis a čtvtá obyvatelka naší ložnice byla venku s jejím přítelem z Mrzimoru.

Wendy se dlaněmi zapřela o kámen a odrazila se tak že vypadla z okna. Během chvilky se proměnila do své soví podoby a vlétla zpátky do jejího pokoje. Kde se snesla na svoji postel a z ní vzala dopis, vylétla oknem ven a mířila k oknu do pokoje jejich kamarádů.

Zobáčkem zaťukala na sklo. Chvilku tam seděla než James okno se slovy: ,,Je tu ňáká sova." otevřel. Dopis jsem upustila na jeho postel a usadila jsem se na dřevěné čelo postele.

James si se zájmem vzal dopis a začal si ho číst. Hned co ho dočetl vykřikl zděšením. Sirius který v polospánku ležel na své posteli z ní spadl na zem. Remus který si četl leknutím upustil knihu která mu teď spočívala na obličeji a Peter si schoval hlavu pod polštář.

,,Jamesi co blbneš?!" Obořil se na něj Sirius který se drápal zpět na postel. ,,To je dopis od Wendiných rodičů." Řekl a hlas se mu klepal. ,,A co píšou?" Zeptal se zvědavě Rem. ,,Že...že...že Wendy zabili smrtijedi." Řekl tak tiše že ho nebylo skoro ani slyšet, ale Sirius a Remus to slyšeli jako kdyby to zakřičel na celou Nebelvírskou věž.

James se sesunul k zemi, kolena si přitáhl k obličeji a nechal své slzy stékat po tvářích. Wendy pro něj byla jako sestra, nikdy si nedokázal představit že by jí ztratil ještě ve škole.

Rem s nechápavý výrazem i když to všechno moc dobře pochopil, si sedl zpátky na postel a bez jedinného pohybu se díval merlin ví kam. Před očima se mu začaly mihat vzpomínky co všechno s Wendy zažil, jak se spolu smáli, jak se spolu učili jak spolu šli v 6. ročníku na Vánoční ples.

A Sirius chodil po pokoji všechno co mu přišlo pod ruku buď hodil o zeď, nebo na zem. Z očí mu tekly slzy, nesnažil se je nějak zastavit. Došel ke stolu a všechny věci co na něm byly smetl vší silou na zem.

Wendy měla ze začátku velikou podívanou a chybělo jen málo aby se začala smát, ale udržela se. Ale když viděl co to s nimi udělalo, na to se nemohla dívat.

Slétla z čela postele dolů a sedla si vedle Jamese kde se následně proměnila zpátky do své lidské podoby a začala ho utěšovat.

Pohled Wendy
,,Pššt. Jamesi všechno je v pořádku." Říkala jsem mu a vtáhla jsem ho do objětí. ,,Ale Wendy je mrtvá." Vykoktal ze sebe. ,,Ne Jamesi, já nejsem mrtvá." James spevnil objetí. ,,Ne, jsi jen přelud. Už začínám blouznit." Křičel, ale objetí nepřerušil. ,,Jamesi otevři oči." Poprosila jsem ho. ,,Ne, otevřu je a ty zmizíš!" Odporoval. ,,Prosím podívej se." Prosila jsem ho.

,,Wendy!" Rozkřikl se naštvaně Sirius po pokoji. ,,A do háje." Řekla jsem potichu tak, že jsem to mohla slyšet jen já a přerušila jsem objetí. ,,Takhle si z nás dělat srandu nebudeš!" Rozeřval se na celou Nebelvírskou věž a rozběhl se ke mně.

James konečně otevřel oči a vyjeveně se dívíval střídavě na mě a na tichošlápka.

Rozběhla jsem se k oknu a Sirius za mnou. "Wendy Emmo Whitová okamžitě zstav!" Křičel. ,,Ne." To bylo to poslední co slyšel vyjít z mých úst než jsem vyskočila z okna. ,,Né!" Rozkřikl se jen co jsem se proměnila do sovy a vylétla jsem na jeho úroveň očí.

Uhnul z okna abych mohla vletět. Snesla jsem se na zem vedle zaseknutého Jamese a proměnila jsem se zpět. ,,Siriusi nenuť mě aby jsi dopadl jako tenkrát dvanácterák.

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
taky máte někdy z těch příběhů husí kůži nebo jste naštvaní že zabili vaši oblíbenou postavu🤔? Protože já jo🙂 a někdy bych fakt chtěla na ně poštvat sépii co žije v Černém jezeře🦑. Jinak doufám že se vám kapitola líbila.

Neplecha ukončena.