Mí noví bratři Pobertové

25. Rychlokošťata

Pohled Wendy
Je pondělí! A to znamená odjezd do Rychlokošťat. Naše pětice stojí u hlavní brány a čeká na speciálně upravené kočáry, kterými máme "jet" do vybraných škol.

Nejsme tu jediní. Je tu ještě patra Zmijozeláků a pár Mrzimorů s Havraspáry.

Zmiozelská skupinka je složena z obou sester Blackových, Blacka mladšího, jednoho umaštěnce a jednoho peroxida. Snad ani Merlin neví jak jsem ráda že nejedou do stejné školy jako já a Sirius.

,,Whitová a Black!" Rozlehal se hlas Minnervy po Vstupní síni. ,,Ano paní profesorko?" Zeptala jsem se když jsem k ní došla a v rukou jsem svírala kufr a v druhé koště. ,,Tenhle je váš. Nastupte si." Řekla a ukázala směrem ke kočáru.

Jediným mavnutím profesorčiny hůlky se kufry přenesly do kočáru a snimi i košťata.

,,Nashledanou paní profesorko. Uvidíme se za měsíc!" Zavolala jsem na Minervu když jsem nasedala do kočáru. ,,Nashledanou slečno Whitová." Řekla Minnie a malinko mi mávla. ,Počkat! Minnie mi mávla?!' Vybuchla mi otázka v hlavě.

Nasedla jsem do kočáru. Mohli jsme vyrazit. Kočár se rozjel a za chvíli už jsme byli ve vzduchu. Z kapsy jsem si vytáhla knihu a začala jsem číst.

Po zhruba půl hodině se Tichošlápek začal nudit a tak mi dělal naschvály. Jako například že mi rozpustil vlasy a dlubal do mě.

,,Siriusi nech toho!" Zvýšila jsem na něj hlas. ,,Ale já se nudím. Nechceš mi číst?" Zeptal se. Vytřeštila jsem na něj oči. ,,Ty po mě chceš abych ti četla?" Zeptala jsem se ho opatrně. ,,Jo." Odpověděl. ,,Tak dobře." Řekla jsem a nalistovala jsem první stránku.

,,Konec." Dočetla jsem poslední větu celé knihy. ,,To už je konec? Opravdu?" Kulil na mě jeho bouřkové oči. Němě jsem přikývla. ,,Ach jo, co budem zbytek cesty dělat?" Málem se mi tu rozbrečel. ,,Mám tu ještě jednu knížku, ale nevím jest-" Nedořekla jsem to protože mi skočil do řeči. ,,Bude, bude mě bavit. Tak už prosím čti." Prosil mě. Vytáhla jsem tu druhou knihu a začala jsem číst.

Přestala jsem číst, protože jsme přistáli. Chvilku jsme ještě jeli a potom se kočár zastavil. Sirius otevřel dveřel a vystoupil. Při vystupovaní mi podržel dveře. ,,Má paní." Řekl a mírně se mi uklonil. ,,Můj pane." Udělala jsem pukrle. Oba jsme se začali smát jak pominutí.

,,Accio kufry." Řekla jsem a v mžiku se před námi objevili naše kufry. ,,Accio košťata." Řekl Sirius a taktéž se před námi objevily naše košťata.

Otočili jsem se o 180° a zadívali jsme se na velké otevřené dveře které vedly dovnitř. Vstoupili jsme do nejspíš vstupní síně. ,,Už jsou tady!" Vykřikla ňáká malá holčička. ,,Vítejte v Rychlokošťatech nebo-li taky na famfrpálové univerzitě." Rozevřela postarší paní své paže. ,,Dobrý den." Pozdravili jsme se Siriusem unisimo.

Bylo to tam nádherné. Když jsme vstoupili po pravé i po levé ruce bylo schodiště a už od vchodu vedl červený koberec s různými vzory.

,,Dobrý den. Já jsem ředitelka školy, Linda Radilová. Vy musíte být pan Black a vy slečna Whitová." Řekla ředitelka a usmála se na nás. ,,Tady Adam vás zavede do vašeho pokoje." Řekla a ukázala na zrzavého, poměrně vysokého kluka. ,,Následujte mě prosím." Řekl. My ho jako poslušní psi následovali.

Schodiště zde neměli kamenné, nýbrž bylo z tmavého dřeva. Působilo to zvláštně příjemě.

Prošli jsme několik chodeb a vyšli několik schodišť. Až před jedněmi dveřmi se Adam zastavil. ,,Zde za těmito dveřmi se nachází vaše ložnice." Řekl a pokynul nám aby jsme vešli. ,,V šest hodin pro vás přijdu. Buďte připraveni." Řekl, otočil se na podpatku a dlouhou chodbou odecházel pryč.

,,Prosím madam." Řekla jsem a otevřela jsme Siriusovi dveře. ,,Děkuji." Řekl a vstoupil. Prošli jsme menší předsíňkou do hlavní místnosti. Sirius mi zavřel pusu. ,,Aby ti do ní nevlítla moucha." Řekl a vešel víc do pokoje.

Pokoj měl byl vybaven: dvěmi skříněmi, dvěma nočními stolky, manželskou postelí, menším gaučíkem a stolem se dvěmi židlemi. Z pokoje taktéž vedly dvoje dveře, jedny do předsíňky a druhé do koupelny.

,,Ok já spím v posteli a ty na gauči." Řekl Sirius. ,,Musím s tebou nesouhlasit." Řekla jsem a stále jsem postel hypnotizovala pohledem. ,,Dobře, takže já spím na posteli a ty na zemi." Řekl a podíval se na mě. ,,Ne." Odporovala jsem mu.

Popadla jsem můj kufr a došla jsem k jedné skříni. ,,Tahle je moje." Řekla jsem a prst jsem zapíchla do dřeva skřině. Kufr jsem si položila na postel a postupně jsem si z něj vyndávala oblečení a dávala jsem si ho do skříně.

,,Maciku na posteli jsou ňáké dva hábity." Řekl Sirius když jsme se přehrabovala ve skříni. ,,Neřímej mi maciku, je to divný." Upozornila jsem ho a přešla jsem ke stolu.

Na stole ležela obálka s nápisem Informace. Vzala jsem jí do ruky a otevřela jsem ji. Zde přítomní žáci, na posteli jsou pro vás připravené školní stejnokroje. Snídaně je od 6 hodin do 8, oběd je od 12 do 14 hodin a večeře od 18 do 19. Rozvrhy vašich hodin dostanete při snídani. Toť vše.

,,Ty stejnokroje jsou pro nás. Máme si je obléct." Oznámila jsem mu. ,,Aha, budu ti věřit můro." Řekl a poslední slovo zdůraznil. ,,Blacku!" Vykřikla jsem a byla jsem připravena ho zabít. ,,Promiň." Řekl a otočil se ke mě zády. ,,Můro." Pošeptal si nejspíš pro sebe ale já to slyšela. ,,Blacku!" Vykřikla jsem a skočila jsem po něm.

Oba jsme skončili na zemi. Já jsem lechtala Siriuse. ,,P-p-pros-s-sím n-nech to-toho." Prosil mě. ,,Ne." Zamítla jsem jeho žádost. ,,P-p-prosím můro." Sýpal. ,,Tak teď už tuplem nepřestanu." Oznámila jsem mu a začala jsem ho ještě víc lechtat.

Přestala jsem teprve až ze smíchu už nemohl ani dýchat. Pak ještě chvilku ležel v mírných křečích na zemi. Následně vstal ale musel se podpírat postele. ,,Zabírám si koupelnu." Oznámím mu, když v rukou nesu ten divný stejnokroj. ,,A kde se mám jako převlíkat já?!" Zeptá se mě dotčeně. ,,Budeš mít volný pokoj." Odpovím mu a už se zavírám v koupelně.

Stejnokroj je sladěn do barev státní vlajky. Je napolo z kůže a napolo z normální látky. Není moc přilehlý. Když jsem si ho oblékla zjistila jsem že na něm převládá bílá barva. Nohavice jsou modré, rukávy červené a na plášti jsou všechny barvy.

Vyjdu z koupelny. V pokoji na mě už čeká oblečený Sirius a ten jejich Adam. ,,Můžeme jít?" Zeptá se nás a my jen mlčky přikývneme.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
nová kapitola je tu😀! Tentokrát z cesty do Rychlokošťat😄. Doufám že vás bavila, protože tenhle formát psaní mě hrozně moc baví😍.

Neplecha ukončena.