Mí noví bratři Pobertové

52. Silvestr

Pohled třetí osoby
Wendy seděla na okenní římse v pokoji Poberů. Bylo 31. prosince ráno, slunce ozařovalo celé Bradavice i jeho okolí. Odlesky slunečních paprsků ve sněhu Wendy svítily do očí, ale jí to nijak nevadilo. Pozorovala žáky Bradavic, jak se koulují, bruslí nebo jak odcházejí do Prasinek na sklenku Máslového ležáku.

Potichu se k ní zezadu připlížil chlapec s vrabčím hnízdem na hlavě a sežduch jí z římsy. Wendy vyjekla zděšením a během vteřiny se proměnila do své zvířecí podoby a vylétla zpět do okna.

,,To byl blbej fór!" Vykřikla Wendy když se proměnila nazpět. ,,Možná, ale byla sranda tě slyšet." Válel se James se Siriusem smíchy. ,,Vážně super, příště tam shodím já vás dva, a pak uvidíme kdo se bude smát." Ušklíbla se Wendy a skočila za Remusem na jeho postel. Vzala si svou hůlku, která doteď spočívala ma Remově nočním stolku a na oba vysmáté hochy seslala kouzlo Melofors. To způsobuje, že mýte hlavu uzavřenou v dýni.

Teď se rozesmáli Wendy a Rem. Sirius se snažil vstát a když se mu to konečně povedlo, tak narazil do stěny. V tu chvíli Náměsíčník i Temnoryksa vybuchli smíchy.

,,Kdo zhasnul?" Zeptal se nechapavě James. To způsobilo, že Wendy s Remusem dostali další salvu smíchu.

,,Nesmějte se a radši mi pomožte." Křičel Sirius naštvaně snažíc dostat dýni z hlavy. Přez nával smíchu Wendy zrušila kouzlo a vyběhla ven z pokoje. Udělala dobře, protože jakmile kouzlo zrušila se za ní vrhl Sirius.

,,Whitová ty jsi taková potvora!" Řval přes celou Nebelvírskou věž. ,,Ale nejsem Siriusi!" Vykřikla Wendy když doběhla do společenky. ,,Ale jsi můro, a teď za to pekelně zaplatíš." Vrčel na Wendy a zatínal pěsti tak, až mu bělaly klouby.

****

Pohled Wendy
Den uběhl jako voda a najednou byla za 10 minut dvanáct. Za 10 minut měl začít nový rok, ve kterém již opustím mé milované Bradavice a budu se věnovat famfrpálové kariéře.

Seděla jsem na pohovce a umírala jsem v záchvatu smíchu. James se pokoušel tančit. Máchal neovladatelně rukama a tvrdil, že na tohle sbalí Lily.

,,Pojďte, už je čas." Řekla jsem a zvedla jsem se z pohovky a došla ke stolu s pitím. Popadla jsem dvě ohnivé whisky a podala je Siriusovi a Removi, pak jsem se otočila pro další. Jednu jsem si nechala a druhou jsem dala Jamesovi.

,,Pět! Čtyři! Tři! Dva! Jedna!..." Ozývalo se společenkou. Dívala jsem se po klucích a vesele jsem se smála. Náhle se James skácel k zemi. ,,Jamesi!" Vykřikla jsem a vrhla jsem se k němu. ,,Šťastný Nový rok!" Slyšela jsem křik ostatních jak si vesele přáli k Novému roku a cinkali skleničkama, ale to mi bylo v tenhle moment naprosto jedno. James tady ležel v bezvědomí a Sirius s Remem se někam vypařili.

,,Jamesi. Jamesi!" Třásla jsem s ním, ale nic se nestalo. Vyskočila jsem na nohy a rozhlédla jsem se po společence, u krbu jsem viděla líbajícího se Siriuse. Rozběhla jsem se k němu. Vyskočila jsem na stolek a běžela po něm.

,,Siriusi! James!" Seskočila jsem těsně za ním. ,,Co je s ním?" Zeptal se ledabyle a podíval se na mě, jak ale viděl, že mám v očích slzy, tak se přestal věnovat té holce. ,,Je...je..v bez..bezvědomí." Vzlykala jsem. ,,Cože?!" Vykřikl Sirius. ,,Kde je?" Zeptal se mě a já ho za ním pohotově zavedla.

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři,
teď sice dlouho kapitola nevyšla, ale mám omluvu. Škola. Je to čím dál tím horší. Škola ovlivňuje moje myšlenkové posuny a tak píšu už takovéhle věci. Jinal se omlouvám za chyby.

Neplecha ukončena.