Mí noví bratři Pobertové

56. ,,Čím chceš být?"

Pohled třetí osoby
Nebelvírka dobíhala do Velké síně. Wendy proběhla dveřmi do síně a ,,opatrně" běžela k jejich místům u kolejního stolu.

,,Kde jsi byla?" Zeptal se jí tiše Rem. ,,Zapoměla jsem se v knihovně." Odpověděla mu dívka. ,,Vždyť je ráno. Kdo by chodil ráno do knihovny?" Zeptak se jí sarkasticky Sirius. ,,Ten kdo zapoměl na úkol do přeměňování." Odsekla Wendy.

,,Tak když už konečně jsem tu všichni. Je mou poviností sedmým ročníkům oznámit, že odedneška se budou zaučovat na povolání, které by chtěli dělat." Po prví větě se ředitel Brumbál usmál na Wendy. ,,Tak vás prosím aby jste zde po snídani zůstali. Děkuji." Dořekl ředitel školy a odešel si zpátky sednout.

,,Čím chceš být?" Zeptala se Wendy Remuse. ,,Chtěl bych být bystrozor, ale nevím jestli mě kvůli tomu problému přijmou." Odpověděl Rem, sic tváříce se vesele, ale z očí mu zmizely veselé jiskřičky. ,,Reme nebuď smutný. Společněme to dokážeme." Usmála se na něj Wendy.

Pohled Wendy
,,Čím chceš být ty Wendy?" Otočil se na mě James. ,,Ono je toho víc." Usmála jsem se nervózně. ,,Povídej." Podepřel si Sirius bradu.

,,Asi nejvíc bych chtěla hrát famfrpál, pokud by mi to nevyšlo, tak bych chtěla pracovat na ministerstvu nebo bych chtěla tady učit, pak bych chtěla hodně cestovat a starat se o kouzelné tvory." Řekla jsem jim všechno. Všichni tři na mě valili bulvy.

,,Tak to budeš mít hodně težké." Řekl mi Sirius. ,,To je pravda, ale ty by jsi to zvládla." Usmál se na mě Rem. ,,Jasně. Ale já osobně bych byl nejradši kdyby jsi byla nadále odrážečkou." Dal mi James ruku kolem ramen. ,,Já taky, ale nevím, jestli mi to vyjde." Usmála jsem se na ně.

,,Čím vlastně chcete být vy dva?" Zeptala jsem se Siriuse a Jamese. ,,Já bych chtěl být bystrozorem a chytat smrtijedy." Odpověděl mi Sirius. ,,A já chci být taky bystrozor." Odpověděl mi James. ,,Už vidím Siriuse, jak s úsměvem na rtu drží v zajetí Waldburgu a Oriona." Ušklíbla jsem se. ,,Jo, na to se těším nejvíc." Zakřenil se Sirius.

Pohled třetí osoby
Po tomhle rozhovoru se všichni vrhli do jejich snídaně. Když z Velké síně odešly první, druhé, třetí, čtrvrté, páté a šesté ročníky vzal si Brumbál znovu slovo.

,,Chci vám představit vaše instruktory. Bystrozor Alastor Moody." Řekl a ukázal na muže s páskou s falešným okem, který si stoupl po jeho pravici asi metr a půl od něj.

,,Madam Griseldu Briawoodovou lékouzelnici." Pozvedl svojí levici k právě přicházející paní okolo čtyřicítky. Ta si stoupla asi stejně daleko jako Alastor Moody, ale po profsorově levici.

,,Střelce Kuddlevských kanonýrů Martina Qeense." Martin si stoupl takéž na pravo jako Alastor, asi 2 metry od něj.

,,A nakonec Theodora Wolltra. Z ministerstva." Theodor si stoupl na stejnou stranu jako madam Griselda, taktéž jako Martin asi dva metry od ní.

,,Prosím, aby jste se v klidu rozdělili. Ti co nevíc co budou dělat půjdou normálně na své hodiny." Domluvil ředitel školy Albus Brumbál.

,,Sakra! Ale já nevím čím chci být!" Jančila Wendy. ,,Wendy je to na tobě." Snažil se jí Remus uklidnit, ale moc se mu to nepodařilo. ,,To nebylo moc povzbuzující." Řekla Wendy. ,,Už to mám." Zazubila se Wendy. ,,Tak jak to uděláš?" Zeptal se jí zvědavě James. ,,Víte jak jsme našli u Filche ten obraceč času?" Zeptala se jich Wendy, chlapci kývli, že rozumí. ,,Tak ho asi konečně využiju." Usmála se Wendy znovu. ,,Ale nikdo na to nesmí přijít." Varoval jí Rem. ,,Neboj chlupáči, nepřijde." Usmála se ďábelsky Wendy a odkráčela k Martinovi.

,,Ta holka je šílená." Řekl Rem a zajel si jednou rukou do vlasů. ,,Jo je, ale co s tím naděláme?" Zeptal se jich James na otázku na kterou již předtím znal odpověď. ,,Nic." Odpověděl si sám.

Wendy mezitím došla k Martinovi u kterého stála jen ona sama.

,,Zdravím jmenuju se Martin Qeens a ty?" Napřáhl k Wendy ruku. ,,Jsem Wendy Whitová a chodím do Nebelvíru." Usmála se okouzlivě a potřásla si s ním. Martina to trochu zarazilo, ne to, že byla v Nebelvíru, ale to, že se na něj tak okouzlivě usmála.

,,Máš pevný stisk. Na jakým postu hraješ?" Zeptal se jí znovu Martin. ,,Odrázeč a ty jsi, jak jsem postřehla, střelec." Odpověděla mu Wendy. ,,Taková křehká holka a hraje za odrážečku." Ušklíbl se. ,,Problém?" Zeptala se ho Wendy. ,,Ne." Odpověděl hned. ,,Pochybuju, že ještě někdo přijde." Oznámila mu Wendy. ,,Asi máš pravdu." Přikyvoval střelec.

Oba se tedy vydali ven z Velké síně. Ale někdo stále stojící ve Velké síni jim pohledem propaloval záda.

,,Ok, tak se zajdi převléknout do dresu nebo do něčeho v čem hrajete. Sejdeme se na hřišti." Řekl jí Martin a vydal se k hřišti. ,,Ok." Řekla si Wendy sama pro sebe.

Rychlostí Nymbusu vyběhla schody do sedmého patra, vychrlila na podobiznu heslo, proběhla společenkou a po dvou vyběhla schody do jejich pokoje. Rozrazila dveře a už si to mýřila ke skříni.

Již oblečená do černých tepláků a vínově rudého trička, popadla své koště a vyskočila z okna. Nasedla na koště a rozletěla se ke hřišti.

,,Viděl jsem tě vyskočit z toho okna. Asi tě nemám podceňovat, co?" Oznámil jí Martin. ,,Podceňovat by jsi mě vážně neměl." Ušklíbla se Wendy. ,,Tak jdeme, nejprve se protáhneme a pak půjdeme na famfrpál." Oznámil jí střelec a v klidu sešel po schodech z tribun. Wendy si řekla, že je to moc pomalé a nudné, tak to sletěla na koštěti.

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři,
už jste asi zjistili, že se mě jen tak nezbavíte, ale taky víte, že i já vím, že vás tenhle příběh baví a to mě hřeje u mého kamenného srdíčka🗿❤😁😂. Doufám, že se vám kapitola líbila a omlouvám se za chyby.

Neplecha ukončena.