Mí noví bratři Pobertové

34. Úplněk

Pohled třetí osoby
Pětice našich již známých Nebelvírů, procházela dveřmi na školní pozemky. Rychlým krokem se rozešli směrem k vrbě mlátičce. ,,Rychle. Pospěšte si." Říkal Sirius a snažil se jít rychleji než předtím.

Peter se proměnil v krysu a packou přitlačil na suk díky kterému se vrba zklidnila a oni mohli vejít do tajné chodby. ,,Lidi ale rychle, přidejte." Stresovala Wendy.

Došli ke schodišti v Chroptící chýši a brali je po dvou aby to stihli dřív než výjde měsíc. Nestihli. Rem se skácel na chodiště a nelidsky vykřikl bolestí. Proměna začala. ,,Rychle přeměňte se!" Rozkázal jim James a sám se přoměnil do jelení podoby. Sirius uposlechl jeho rozkazu a proměnil se a hned po něm i Wendy. Peter nemusel protože byl již přeměněný.

Proměna byla u konce a před nimi se tyčil vlkodlak. Začal kolem sebe sápat a snažil se čtyři zvířata odehnat. Rozběhl se teda ze schodiště dolů a přitom se Siriusem hodil o zeď a Jamese hodil přez zábradlí.

James padal dolů rychlým pádem ale Wendy ho stihla před dopadem chytit. Pomalu se snášela i s Jamesem v pařátech dolů. Tam ho položila na zem a vydala se za vlkodlakem. Proletěla chodbou a vylétla ven kde spatřila vlkodlaka jak se blíží k Hagridově hájence. Vylétla na jednu z větví mlátivé vrby a poměnila se do lidské podoby.

Telepatií, které se chvilku učila v Rychlokošťatech, byla schopna navázat s Hagridem spojení. ,Hagride!' Řekla v duchu. ,Wendy? Co se děje?' Zeptal se jí Hagrid. ,Co nejrychleji se zabedni v domě. Blíží se k tobě Rem!' Dala mu rozkaz. 

Jak později zjistila. Rem už nešel k hájence ale vracel se k vrbě mlátičce na které seděla ona dívka s krátkými vlnitými vlasy a kameně šedými očmi.

Vlkodlak zavyl. Wendy se tak lekla že skoro spadla z větve přímo do jeho spárů. Proměnila se a rozletěla se k Temnému lesu.

Pohled Wendy
Letěla jsem co mi křídla stačila. Rem byl ale stále za mnou. Doletěla jsem na louku kde jsme se s ním jednou učila. Zastavila jsem se na místě a to byla chyba. Rem se na mně vrhl a snažil se mně pokousta. Uhla jsem mu.

Přiběhli za námi i Sirius s Jamesem a Peterem. Hed se snažili zatlačit Rema do lesa ale marvě. Se Siriusem mrskl o strom, Jamese nehezky poškrábal a Peter projistotu utekl. Rem napřáhl ruku a chystal se s ní někoho seknout.

Ucítila jsem ještě horší bolest než byla kdykoli jakákoli jiná. Krev mně pálila jako kdybych měla křídlo přímo v ohni. Červená tekutina mi po ní stékala a zbarvila mé předtím strakaté peří do ruda. Nebyl to zrovna nejpříjemější pohled, ale co se dalo dělat. Sirius se omráčený válel na zemi. James taky s otevřenou ránou ze které tekla krev.

Zbyla jsem jediná. Postavila jsem se znovu vlkodlakovi tváří v tvář. Škrábala jsem ho drápama a klovala zobákem. V duchu jsem se Removi za každou ránu omlouvala. I pod tou ošklivou svrchní částí to byl stále náš Rem o kterého nikdo z nás nechtěl přjít.

První paprsek slunce se dotkl Rema on se skácel k zemi kde se začal proměňovat. Kosti mu začaly praskat a on řval bolestí. Snesla jsem se k němu na zem. Již proměněná jsem si vzala do ruky hůlku a vyčarovala jsem deku se kterou jsme Rema přikryla.

Došla jsem k Jamesovi a rukou ve které jsem měla hůlku jsem ho pohladila. ,,Jamesi musíš se proměnit zpět. Nemůžu přece do školy tahat jelena." Řekla jsme ironicky a pousmála jsem se. James se tedy proměnil a předemnou ležel v na boku roztrhaném a zakrváceném tričku.

Sirius se už proměnil. Vyčarovala jsem tři nosítka a na každé z nich jsem pomocí kouzla položila kluky. Pomocí stejného koula jsem se s nimi vydala na ošetřovnu. Ruka mě stále pálila víc a víc. Bezvládně mi kinklala kolem těla. Nic jsem s ní nedělala, protože vím že by to dopadlo ještě hůř.

Zády jsme se zapřela o dveře ošetřovny a otevřela je. Madam Pomfrayová okamžitě vylítla ze své pracovny a pomohla mi  s nosítky. Každého z kluků jsme položily na postele. ,,Slečno Whitová ukažte mi tu ruku." Řekla Poppy. ,,Ne madam Pomfrayová. Já to vydržím první pomozte klukům. Řekla jsem sedla jsem si k Removi na židli.

Bylo mi ho hrozně líto. Všude. Opravdu všude měl ode mě škrábance a štípance ze kterých mu vytékala po malích pramíncích krev. Utřela jsem mu jeden který mu vytékal z obočí. Bylo hrozné vidět svého skoro bratra v takovém stavu.

Poppy už ošetřila Jamese který to potřeboval jako sůl. Měl vykloubené zápěstí a ty škrábance. Všechno měl pečlivě vydesinfikované a buď zavázané v obvazu nebo zalepené náplastí. Nebyl ale bílý jako stěna, takže na tom byl líp jak Rem. Všichni, kromě Petera pro mně byli jako bratři.

Po tom co dneska Peter udělal byl pro mě navždy odepsaný. Nehodlala jsem se s ním bavit. Nechtěla jsem se bavit se strašpytlem. Vůbec jsem nechápala jak se mohl dostat do Nebelvíru.

Vstala jsem ze židle a procházela jsem se kolem postelí. Sirius měl pár menších škrábanců, ale byl v bezvědomí. Zastavila jsem se až u Jamese. Přerývavě oddechovat a ze snu sebou házel. ,,Pššt. Jamesi klid." Pohladila jsem ho po rameni. Chvilku sebou ještě házel, ale pak se zklidnil.

Madam Pomfrayová kluky již ošetřila a vydala se ke mně. ,,Slečno Whitová prosím sedněte si." Poprosila mně a ukázala na volnou postel vedle Jamese. Poslušně jsem si teda sedla. Poppy mi ránu nejdřív vyčistila tak že jsem mohla vidět jak je hluboká. Když jsme to spatřila tak mi čelist spadla už někam do sklepení.

Rána byla hluboká že jsem mohla dohlédnout na kost. Nevšímala jsem si bolesti protože jsem ještě stále byla v šoku. Poslední co mi Poppy dala do rány byla třemdava. Ta už začala bolet. Ruku mi obvázala obvazem a kouzlem mi zpátky nahodila rameno. To byla taková bolest a jak to ještě luplo. Musela jsem vypít lektvar na doplnění krve a potom ještě lektvar abych usnula.

Svlékla jsem si mikinu. A lehla jsem si do postele. Hned co jsme se zakryla peřinou jsme usnula.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
kapitola je tu. A já vám chci říct, že jste ti nejlepší čtenáři ze všech🏆😍.  Opravdu se moc omlouvám že nebudu vydávat kapitoly v čas😢. Samotnou mě to deprimuje😭.

Neplecha ukončena.