Mí noví bratři Pobertové

22. Cesta domů

Pohled třetí osoby
Po cestě z Bradavického hradu na nádraží v Prasinkách se pohybovala skupinka o pěti žácích z Nebelvírské koleje. Dívka šla mezi dvěma vysokými chlapci, ovšem ona sama nebyla ňáký trpaslík a byla o něco málo menší než chlapci.

Dívka v rukou držela menší knihu a očarovanou mudlovskou tužkou do ní psala poznámky.

,,Co to čteš?" Zeptal se jí dlouhovlasý chlapec a vzal jí knihu z ruky. ,,Školy čar a kouzel v jiných zemích." Odpověděla mu a schovala si tužku do brašny. ,,A proč to čteš když to nikdy nevyužiješ?" Nadzvedl Sirius obočí. ,,Nikdy neříkej nikdy." Odpověděla mu Wendy a převzala si knížku zpátky od Siriuse.

Pětice si sedla do svého kupé a začala si povídat. Po chvíli bylo ticho. Dívka s hlavou na Jamesově klíně a nohama na Siriusovi si spokojeně dočítala již zmiňovanou knihu.

Pohled Wendy
Dveře do kupé se otevřely a v nich stála usměvavá čarodějka s dolíčky, prodávající sladkosti. ,,Dáte si něco milánkové?" Zeptala se. Peter byl okamžitě na nohou a jako střela vyběhl ven z kupé kde okamžitě začal brakovat vozík se sladkostmi.

Když se vrátil měl kapsy a náruč plnou sladkostí. Jedna čokoládová žabka mu spadla na zem. Natáhla jsem se po ní abych mu jí podala. Byla jsem asi centimert od té žabky když Peter začal vrčet, ale nebylo to takové vrčení jako když vrčí Sirius, znělo to jako krysí vrčení.

Bez obav jsem vzala žabku do ruky a podala jí Peterovi. Ten po ní chňapl a už si jí prohlížel jestli jsem s ní něco neudělala. ,,Když jde o jídlo Peter nezná bratra." Řekl Sirius a zasmál se. ,,Já vím." Řekla jsem a dloubla jsem ho do ramene.

Uslyšeli jsme klepání na sklo dveří od našeho kupé. Za dveřmi stála celá tlupa Siriusových fanynek. Mrkla jsem na Siriuse ten na mě kývnul, náš plán mohl započít. Na všechny jsme kývli a ti nám taktéž kývnutím odpověděli.

Použila jsem složité kouzlo na zastavení času. Zatáhla jsem závěsy, vyšla jsem ven z kupé a Siriusovy fanynky jsem posunula dál od našeho kupé tak aby musely přijít znovu.

Vrátila jsem se do kupé a sedla jsem si na své místo. Mávnutím hůlky jsem zase pustila čas. Položila jsem si hlavu na Siriusové rameno a následně jsem si s ním propletla prsty. Měla to být legrace.

Znovu jsme uslyšeli klepání. Remus s Jamesem odhrnuli závěsy. A zase za dveřni stála ta tlupa jaká ironie. Když si všimly mě a Siriuse začaly pomalu nabírat rudé barvy. Ani nevíte jaká to byla legrace.

Dvě z nich se bez pozvání vřítily dovnitř a popadly mě. Vytáhli mě ven na uličku a "silou" mě přitlačily na zeď uličky. ,,Nech Siriuse napokoji," Řekla ta co stála přímo předemnou. ,,jinak uvidíš." Zasyčela znovu. ,,A co uvidím?" Zeptala jsem se jí provokativně. ,,Tohle." Řekla zvedla pěst a namířila jí přímo na můj obličej. Pěst jsem jí chytla levou rukou a pravou jsem jí dala do toho jejího špatně namalovaných ksichtíku. Okamžitě mě pustily a všechny utekly pryč.

Pokrčila jsem rameny a vrátila jsem se za klukama. Ti si mě hned po příchodu začli prohlížet jestli se mi něco nestalo. ,,Co ti udělaly?!" Vypískl zděšeně James a přitáhl si mě k sobě. ,,Nic. Vidíš snad na mě ňákou rtěnku nebo něco jinýho co měli na svým ksichtíku?" Zeptala jsem se ho. ,,Žádnou rtěnku na tobě nevidím, ale vidím krev!" Zvýšil hlas a dál propaloval místo s kapičkami krve.

Podívala jsem se teda taky na to místo a opravdu. Z kloubů na pravé ruce mi stékala krev. ,,Á to není moje krev." Řekla jsem a vytáhla jsem si kapesník a krev utřela. ,,Tak čí teda?!" Vypískl znovu. ,,To nevim, tu holku neznám." Pokrčila jsem rameny a uvelebila jsem se do sedačky.

****

Dorazili jsme do Londýna. Počkali jsme až z vlaku vystoupí většina studentů a následně jsme prádzným vlakem došli až ke dveřím které vedly na nástupiště.

Vystoupila jsem z vlaku a spatřila jsem Williho jak na mě mává. Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se k němu. Skočila jsem mu do náruče. Už nikdy jsem ho nechtěla pustit. Můj milovaný bratříček si pro mě přišel na nádraží.

Když jsme se konečně pustili spatřila jsem rodiče jak za námi stojí a otec drží foťák v rukou. Obou jsem se jim vrhla kolem krku.

Po dlouhém přivítání jsme se ještě stihla rozloučit se všemi Poberty a Lily. Následně jsme se přenesli do sídla rodu Whitů.

Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři
jak jste se mohli dočíst, školní rok skončil🎉 a pro poberty taky pátý ročník😃 a čekají je prázdniny. Co se však stane po nich to oni neví.

Neplecha ukončena.