Mí noví bratři Pobertové

62. Sen nebo snad Vidina?

Pohled Wendy
Společně s Jamesem, Siriusem, Remusem, Lily a Peterem jsme stáli u Brumbála v pracovně.  Lily hlasitě vzlykala a James jí utěšoval, na jejich levých prsteníčcích jsem spatřila prsteny. Oba byly na chlup stejné, tedy až na to, že Jamesův byl širší, nýbrž měl James širší prsty než Lily.

,,Znám jedno zaklínadlo, jenž by vás mohlo ochránit před Voldemortem. Je  velice složité, ale účinné." Mnul si Brumbál tajemně vousy.

,,Jak se jmenuje? Udělám cokoli pro to, aby ochránil Lily a naše dítě!" Oznamoval odhodlaně James a mi začaly zapadat dílky do skládanky.

,,Fideliovo zaklínadlo. Ukrývací kouzlo, pro jeho provedení je potřeba důvěryhodná osoba, která jako jediná ví, jak skrytou věc najít." Opověděl Jamesovi Brumbál.

,,Tak ať je tou osobou Sirius." Rozhodl James. Lily jen mírně přikývla a dál vzlykala Jamesovi do košile.

,,Ne já ne. Sice jsem poctěn, že mi důvěřujete, ale budu moc nápadný a smrtijedi by po mně hned šli. Ať je to Peter. Ten to nikomu nevyzradí." Navrhl Sirius.

,,Dobře, ať je to tedy Peter." Zopakoval James. Náhle jsem v hlavě uslyšela Peterův hlas. ,To bude mít pán radost.' Další dílek do skládanky.

Obraz se najednou rozmazal a já se ocitla v Godrikově dole. Spatřila jsem Petera a vysokou postavu v kápi jak se blíží k jednomu z domů.

Peter zůstal stát před brankou do zahrady. Postava v kápi pomocí kouzla odemkla dveře a otevřela je. Uslyšela jsem Jamese jak křičí na Lily aby se i s malým Harrym skryla a zabarykádovala.

Objevila jsem se v domě Jamese a Lily. James se s Voldemortem pral jako lev se lvem. Bohužel prohrál a jeho bezvládné tělo se skácelo k zemi. Voldemort zamířil po schodech nahoru.

Zřela jsem ženský křik a dětský pláč. Během vteřiny jsem byla v dětském pokoji. Naskytl se mi zdrcující pohled a hádku Lily s Voldemortem, kdy on na ni křičel aby mu uhnula a on mohl zabít Harryho, ale Lily se nedala a bránila ho vlastním tělem.

Z Voldemortovy hůlky vyšel zelený záblesk a Lily se skácela k zemi. Pak se Voldemort pomalým krokem přiblížil k Harrymu a namířil na něj hůlkou. Harry plakal, jeho pláč mi trhal uši.

Již po třetí z Voldemortovy hůlky vyšel zelený záblesk. Čekala jsem, že uvidím bezvládné tělíčko jednoročního nádnerného dítěte mých dvou nejlepších přátel. Ale nestalo se tak.

Voldemort zmizel a Harry stále plakal. Na čele se mu rýsovala jizva ve tvaru blesku. Rozum mi nepobíral, jak to, že také neumřel.

Do pokojíku vtrhl Sirius celý vyplašený a zděšený. Popadl Harryho do náruče a vyběhl s ním ven. Zjevila jsem se na schodišti. Sirius tam stál tváří v tvář Hagridovi.

,,Dej mi ho Siriusi. Musím ho odvézt Brumbálovi." Pobízel ho Hragrid a natahoval k němu ruce.

,,Opatrně. A pujč si mou motorku. Ještě si musím něco vyřídit." Předal Sirius Hagridovi Harryho a rychle vyběhl ven z domu. V hlavě se mi znovu ozval hlas. ,Ta krysa! Až ho najdu, tak ho zabiju!' Slyšela jsem Siriusovy myšlenky.

Znovu jsem se objevila na ulici. Spatřila jsem Siriuse běžícího za Peterem. Peter se zlověstně smál. Zabočil do boční uličky, ale ta byla slepá. Peter se otočil k Siriusovi obličejem.

,,Ty kryso! Jak jsi jen mohl! Vždyť jsme byli přátelé!" Řval rozzuřený Sirius. A v ruce pevně svíral svou hůlku.

,,Siriusi, Siriusi. To vy jste byli přátelé. Mi časem došlo, že jste mě jen využívali a smáli se mi. My nikdy nebyli přátelé." Šklebil se Peter.

,,Petere! James, já i Remus jsem tě brali jako přítele. Jak jsi jen mohl?!" Křičel Sirius.

Peter se jen bláznovsky šklebil. Pak vytáhl nůž a uřízl si prst. Následně vytáhl hůlku a zabil dvanáct kol procházejících mudlů. Peter zmizel.

Kolem Siriuse se začali shromažďovat bystrozoři. Hned na to se s ním přemýstili.

Pak jsem jen rychle zahlédla jak Siriuse odsoudili do Azkabanu. Jak Harry vyrostl, nastoupil do Bradavic, dostal se do Nebelvíru a jak se vypořádával s nebezpečím. Jak si vzal neznámou zrzavou dívku a měl s ní tři děti. Musela jsem se pousmá nad tím, že i on si stejně jako jeho otec vzal zrzku.

Vystřelila jsem do sedu a zhluboka jsem dýchala. Vedle mě se krčila Lily. Než jsem se stačila vzpamatovat už jsem byla uvězněna v Lilyině pevném obětí.

,,Co se děje?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Křičela si ze spaní." Odpověděla mi. Vůnec jsem si nemohla vzpomenout, že bych křičela. ,,Musel to být příšerný sen." Pustila mě Lily ze svého obětí.

,,To teda byl." Zamumlala jsem si pod nosem. ,,Tak už běž spát, vždyť je hrozně brzo." Snažila jsem se nějak zklidnit.

,,Co blázníš Wendy, vždyť je třičtvrtě na sedm. To už spát nepůjdu." Usmála se na mě a odcupitala do koupelny.

,Merline to byl divný sen.' Pomyslela jsem se a odkryla jsem ze sebe peřinu. Odšourala jsem se ke skříni a z ní vytáhla školní uniformu.

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři,
hahahá tohle každý musel čekat😁. Protože jsem si řekla, že vás nemůžu ošidit o to co se má stát v budoucnu, tak jsem to napsala teď😁😂. Ale nikdo neví co vyplodí můj mozek😂. Takže doufejme, že to bude něco smyslu plného.🤗 Omlouvám se za chyby a doufám, že se vám kapitola líbila.💞

Neplecha ukončena.