Mí noví bratři Pobertové

47. Záletník Black

Pohled třetí osoby
Po zazvonění školního zvonku, jenž oznamoval konec vyučování se Wendy vzbudila. ,,No super, další hodina dějin v háji." Zamrmlala si pro sebe. Věci co měla na lavici si schovala do hnědé kožené brašny a vydala se ke spícímu chlapci s vrabčím hnízdem na hlavě.

,,Jamesi vstávej, dějiny skončily." Zatřásla s ním dívka a zívla si. ,,Co? Tak brzo?" Zeptal se nevěřícně mladík a protáhl se. ,,Taky se divím." Ušklíbla se dívka a do druhé ruky vzala tašku Bradavického Cassanovy. ,,Kde je Sirius?" Zeptal se dívky mladík. ,,Kde myslíš?" Znovu se uchechtla Wendy. ,,Áha." Zašrotovalo to chlapci v hlavě.

Oba Nebelvíři vyšli z učebny a došli ke kumbálu, ze kterého se ozývaly vzdychy a různé jiné citoslovce.

,,Siriusi hodina skončila. Je čas to ukončit." Bouchla Wendy do dveří. ,,Hned jsem u vás!" Zakřičel na své kamarády skrze dveře dlouhovlasý hoch. Hned jak to dořekl se ozvala rána. ,,Ty debile co si o sobě myslíš?!" Vyjela na něj Abigail Saferová žákyně páteho ročníku v Mrzimoru, jenž si o sobě myslela, že je miss Bradavické školy, bohužel si to myslela jen ona.

Dveře kumbálu se otevřely a z nich vyšel vysoký mladík s bouřkovýma očima vlasy dlouhými po ramena a černými jak uhel. ,,Na." Praštila ho Wendy jeho brašnou do břicha. ,,Au! Měla by jsi být ke mě uctivější Whitová. Nechceš si přece zmrzačit svého budoucího přítele." Chlamal se mladý Black. ,,Dobrý vtip Tichošlápku." Zasmála se sarkasticky Wendy a dál pokračovala v cestě. ,,Copak tebe neláká mé krásné tělo? Jen se na něj podívej. Hned se zamiluješ a už nikdy nebudeš chtít se ode mě oddálit na metr." Ušklíbal se tmavovlásek. Wendy mírně otočila hlavu a až teď si všimla, že její kamarád má rozepnutou košli ledabyle zastrčenou do kalhot. Otočla hlavu zpět.

Z drdolu si vytáhla hůlku díky tomu se jí vlasy rozpustily. Jedním mávnutím její hůlky měl dlouhovlásek zapnutou košili, slušně uvázanou kravatu, učesané vlasy, oblečenou vestu patřící ke stejnokroji, hábit a vyleštěné boty. Tohle všechno zvládla Wendy jedním mávnutím 15 palcové hůlky z ebenového dřeva a s blánou z ohnivého draka. Pak si pomocí bezhůlkové magie znovu udělala úhledný drdol, který spojovala její kouzelná hůlka.

,,Nikdy mě nepřestaneš překvapovat Wendy." Řekl úžasle Sirius a sledoval dívku pochodující před ním. ,,No jo. Mi to říkat nemusíš. Já vím, že jsem skvělá." Zasmála se Wendy a počkala na dvě nemehla co šli za ní.

Trojice došla do Velké síně, kde na ně již čekal mladý vlkodlak a zavalitý kluk až moc se podobající kryse.

,,Co, že jste tu tak pozdě?" Zeptal se jich s úsměvem na rtu Remus. ,,Sirius se nemohl rozloučit s jednou Mrzimorkou." Odpověděl mu James. ,,Hele támhle jde!" Pohodila Wendy hlavou k právě přicházející blondýnce střední postavy na vysokých jehlách. Trojice, která jí předtím potkala se na ni zářivě usmála, ale Mrimorka je propalovala pohledem. ,,Collor verde." Pošeptala Wendy zaklínadlo, které sama vymyslela. V mžiku se Abigailiny blonďaté vlasy obarvily na brčálově zelenou. Velkou síní se ozval výbuch smíchu od všech kolejních stolů. Mrzimorka nejdřív nechápala, ale pak, když se podívala na své dlouhé vlnité, předtím blonďaté, teď již brčálové vlasy, vykřikla zděšením. Nebyl to křik, byl to spíš jekot.

,,Tohle máš za to, že jsi nadávala mým přátelům." Pošeptala tiše Wendy klukům. ,,To se ti povedlo Wendy." Začal se znovu smát James. ,,Sice je hezká, ale v hlavě má vymeteno." Konstatoval Sirius a taky se znovu začal smát.

****

Po obědě pětice odcházela z Velké síně, když si Wendy někdo oschytil a přitlačil jí na zeď.

,,Ty jedna huso! Okamžitě mi vrať mou barvu vlasů!" Ječela na Wendy Abigail. ,,Co to meleš Saferová?" Hrála udivenou Wendy. ,,Ty jedna slepice! Vím, že jsi to byla ty!" Zaječela znovu na Wendy a vrazila jí facku. To byla osudová chyba. Nikdo si proti sobě nechtěl poštvat ani jednoho z Pobertů.

Wendy se falešně usmála a podívala se na Mrzimorku. ,,Co jsi to udělala?!" Řekla "sladce" Wendy a její tak už velké oči kulila na Mrzimorku, a to jí dělalo ještě strašidelnější. Bohužel protože měla Abigail dlouhé vedení, tak jí nedošlo, že by si neměla zahrávat.

,,Jestli máš potřebu, tak ti klidně vlepím ještě jednu!" Ušklíbla se Abigail a myslela si, že má vyhráno. ,,To byla chyba holčičko!" Řekla v klidu Wendy a zaťala dlaň v pěst. Napřáhla ruku a praštila hloupou Mrzimorku do tváře. Pak jí ještě praštila do nosu a nakonec do břicha. Následně jí chytila ruku a překroutila jí ji záda.

,,Saferová pamatuj si, že pokud mě ještě někdy nasereš, tak skončíš hůř než Gideon Dlobben." Řekla jí Wendy tiše a praštila s ní o zeď. (Gideon Dlobben - Nebelvír - Jednou se povyšoval nad Lily a tak mu Wendy ze zlosti zlomila předloktí. Od te doby si na ně dáva pozor.)

Pustila naivní Mrzimorku a otočila se k ní zády. ,,Takhle dopadne každý, kdo si bude na mě, nebo na někoho z mých přátel dovolovat!" Oznámila Nebelvírka všem přítomným, kteří pozorovali její počínání s Mrzimorkou.

Wendy vyšla pár schodů za ostatními Poberty a společně s nimi se vydala na další hodinu.

,,Skvělý Wendy." Zasmál se James a hodil jí ruku kolem ramen. ,,Já vím. Jsem přece Poberta a ti jsou dokonalí." Zasmála se Wendy. ,,Neměla si jí tak zřídit, byla to hezká holka." Uchechtl se Sirius s rukama v kapsách. ,,Tichošlápku neštvi!" Vrčela Wendy. ,,Klid můro." Zasmál se James. ,,Dvanácteráku!" Vykřikla Wendy a rozběhla se za utíkajícím Jamesem.

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Ahoj mí milí čtenáři,
předem vás upozorňuji, že nemám nic proti Mrzimoru💛🖤. Je to skvělá kolej, ale hodilo se to do zápletky, tak to prosím omluvte.😅 Jinak doufám, že se kapitola líbila a omlouvám se za chyby.😁

Neplecha ukončena.