Tanec s vlkem?

2~ Míč do hlavy ~

,,Jaké divné věci?"

,,Jsi si jistá, že to chceš vědět?"

,,Ano jsem. Tak už povídej."

,,Zvědavá jako Isabell."

,,Petere..."

,,Dobře, promiň. Ty divné věci jsou například nevysvětlitelné zmizení lidí. Některé se našli a ostatní zas ne."

,,A byli v pořádku? Ty co se našli..."

,,Em..ne. Všichni byli mrtví.."

,,Proč by kvůli tobě někdo zabíjel lidi z města? Co si provedl?"

,,Já nic neprovedl, přísahám. Jen je to všechno složité a není vhodná doba o tom mluvit."

,,Jak myslíš, že mamka zemřela?"

,,To já nevím, nic moc jsem si o tom nezjišťoval, jen mi volal Max, že přijedeš. Byla šťastná?"

,,Ano. Byla s Maxem zasnoubená.."

Chvíli se odmlčel ,,Půjdu spát, měla bys jít taky."

(....)

Ráno jsem se vzbudila v půl deváté. Jen tak pro info je neděle. Ihned jsem zalezla do sprchy a potom klasickou ranní hygienu. Sešla jsem schody do obýváku a všimla si, že Peter sedí na gauči a sleduje telku. Asi chvíli potrvá, než mu dokážu říkat táta.

,,Ahoj, už si vzh...moc ti to sluší!" Hned řekl, když mě zahlédl.

,,Děkuju. Co vlastně děláš za práci?"

,,Pracuji v železářství. Nic moc, vím, ale Max nám poslal nějaké peníze, aby si se tu cítila jako doma."

,,Tvůj dům je moc hezký. Myslím, že není potřeba nic měnit, mám ráda přírodu. Vadilo by kdyby jsme ty peníze využili na školné? Koukala jsem na internet a zjistila jsem, že tu je taneční škola jménem Starlet."

,,Ovšem, že to nevadí, ale budeme dost na hraně. Myslíš, že by si se mohla pokusit o stipendium? Max říkal, že to není žádný problém. Jsi prý hodně dobrá."

,,Jasně, zkusím to. Půjdu Maxovi zavolat a poděkovat mu."

Peter přikývl a já šla nahoru do svého pokoje. Otevřela jsem notebook a najela na Facebook, všimla jsem si, že není online, tak jsem mu nechala jen vzkaz.

Malá Jess: Ahoj, Maxi. Moc ti děkuji za ty peníze. Použiju je na školu, snad zvládnu to stipendium a mám tě ráda.

Najela jsem na profil mé nejlepší kamarádky Samanty.

Šídlo Jess: Čau.
Snílek Sam: Ahojky. Tak co táta?
Šídlo Jess: Je v pohodě. 
Snílek Sam: A co škola?
Šídlo Jess: Jdu, ale musím získat stípko. 
Snílek Sam: Tak hodně štěstí. 
Šídlo Jess: Díky.

Vypla jsem comp a šla se projít. Doufám, že se neztratím. Procházela jsem se a našla park. Koupila jsem si horkou čokoládu a sedla si na lavičku. Jen jsem seděla, pila, kochala se krásným parkem a nechala studený vítr foukat do vlasů. Bylo to nádherné. Po chvilce jsem se zvedla a šla pomalu domů. Spadla jsem na zem, když do mě narazil fotbalový míč.

,,Moc se omlouvám, můj kamarád to trochu přestřelil. Jsi v pořádku?" Zeptal se mě hnědovlasí kluk a nabídl mi ruku.

Ruku jsem přijala, zvedl mě a já se chytla za hlavu, protože tam mě trefili. Bolest po minutě ustoupila, ale tričko bylo celé polité.

,,Ahoj, jsem Nick. Ten míč do hlavy mě mrzí, tady máš." Podával mi svou černou koženou bundu a přitom se díval trochu pobaveně na mokré tričko.

Bundu jsem přijala a zapla ji, aby nebylo nic vidět. Sebrala jsem míč a podala mu ho.

,,Jsem Jessica. Těší mě.." tentokrát jsem mu ruku nabídla já...