Tanec s vlkem?

84~ Řekni mi co cítíš ~

Nebude vadit, když na chvíli zavřu oči...

Probudila jsem se, když mi začal vyzvánět mobil. Na všechny jsem se omluvně podívala a zvedla telefon, níž bych se podívala kdo volá.

Jess: Ano?

Nikdo se neozýval..

Jess: Haloo? Je tam někdo?

Zavěsila jsem. Nejspíš jsi někdo dělal srandu. Ale pak jsem zahlédla ty zprávy. Ano, byli tam zprávy od Betty, ale i od někoho jiného. Číslo, které je mě velmi známé, ačkoli ho nemám v kontaktech.

Robin: Nesmíš se vracet domů. James tam na tebe čeká.
Robin: Neignoruj mě.
Robin: Vím, že spolu teď nemluvíme, ale myslím to vážně. Jsi v nebezpečí.
Robin: Jess, no tak. Napiš něco.
Robin: Snažím se ti pomoc.
Jess: Proč tohle děláš? A jak tohle všechno víš? Jsi pořád s Jamesem?
Robin: Nejsem s ním. Jsem s tebou.. Sleduju ho a vím, co má za lubem, musíš odjet.
Jess: Odjet? A co všichni ostatní? Mám je tu nechat umřít? Nevzdám to.
Robin: Ale on tě zabije! Nechápeš to?!?
Jess: Každá válka si žádá oběti..
Robin: Nevíš proti čemu stojíš.
Jess: Nemám důvod ti věřit. Zradil si mě.
Robin: Nikdy jsem tě nezradil..Dělej co uznáš za vhodné, ale já tě varoval..
Jess: Však jo. To taky udělám. Nebudu se schovávat narozdíl od někoho.

Tohle bylo tvrdé. To já chtěla, aby odešel. Kvůli mě se teď schovává před svým vlastním otcem. Ale je taky možné, že mi lže. Mezitím jsme už dorazili konečně domů. Vystoupili jsme z autobusu a vyndali si kufry. Za minutku jsem už zahlédla tátu jak stojí u svého auta. Rozběhla jsem se k němu a pořádně ho objala.

,,Chyběla si mi."

,,I ty mě. Jak se má Evelyn a Caitlin?"

,,Koukám, že už si byla informována. Obě jsou v pořádku a mají se fajn. Moc se na tebe těší. Dojdu ti pro kufr a pojedeme za nimi."

,,Dobře, počkám tu. Díky, tati."

Mrkl na mě a si to kráčel k autobusu, kde ležel můj kufr. Ještě se na chvíli zakecal s profesorkou a mezitím za mnou přišel Nick. Vypadal divně.

,,Můžeme si někde promluvit?" Oznámil mi.

,,Jo, jasně. Teď?"

,,Jo." Kývla jsem a naznačila ať začne mluvit. ,,Slyšel jsem tě."

,,Co? Kdy? O čem to mluvíš?"

,,Ráno s Betty.."

,,Nicku..nevím, co přesně si slyšel, ale není to tak. Betty se plete."

,,Opravdu? Slyšel jsem tě. Tvůj hlas, když ti říkala, že ti na něm stále záleží..a potom...potom si řekla, že ho miluješ."

,,Nicku..to"

,,Nezáleží na tom, jestli mě miluješ víc nebo míň. Jde o to, že miluješ i jeho..překousl jsem, že si k němu něco cítila, protože jsem myslel, že je to pryč..a že se ti ozval? Kdy si mi to chtěla říct?"

,,Moc mě to mrzí...chtěla jsem ti to říct."

,,Jess, promiň...já to fakt zkoušel, ale nemůžu už dál..snažil jsem se to ignorovat, ale nejde to..Strašně moc tě miluju, Jess. Nikdy jsem k nikomu nic tak silného necítil. Moc rád ti to odpustím, ale dokud bude ve tvém srdci místo pro něj, tak já se budu držet dál. Betty má pravdu, musíš si vybrat.."

Odešel. Prostě odešel. Nechal mě tam stát s pocitem, že jsem ztratila úplně všechno na čem mi záleželo. Musela jsem ovšem své pocity skrývat, protože nechci tátovi přidělávat zbytečné problémy. Nasedla jsem do auta a odjeli jsme domů. Vybalila jsem si všechny věci a konečně si na chvíli oddechla. Vzala jsem si mobil a zavibroval mi v ruce.

Robin: Vážně by si tady neměla být.
Jess: Co ode mě chceš?
Robin: Pojď se sejít..
Jess: Cože?
Robin: Musím ti něco říct a nechci to řešit po telefonu.

(....)

,,O čem chceš mluvit?"

,,Neměla bys tu být, ale když už jsi tady, tak jsem tě chtěl vidět."

,,Přestaň s tím. Nepřišla jsem si povídat. Nevěřím ti. Přišla jsem jen proto, že si neodbytnej."

,,Nevěříš mi? Tvoje oči říkaj něco jiného."

,,Neznáš mě. Ani já tebe a upřímně mi to ani nevadí. Řekla jsem, že tě už nechci vidět a na tom trvám."

,,Kdyby si mě nechtěla vidět, tak tu teď nestojíš.."

,,Proč si se vrátil?"

,,Chci ti pomoc. Možná se tváříš, že mi nevěříš, ale vím, že je to naopak."

,,Jak si tím můžeš být tak jistý?!? Já vím nejlíp komu věřím a komu ne. A ty mezi ty lidi nepatříš!"

,,Nebyla by si tady, kdyby si mi nevěřila. Nebyla by si tady, kdyby si nepřemýšlela o tom, jestli mě miluješ!"

,,Čteš mi myšlenky? Říkal si, že to nejde, další lež."

,,Tvoje myšlenky jsou slyšet na milé daleko. Jsou tak silné. Jde vidět jak s nimi bojuješ. Kdyby si je nechala ukázat ti pravdu tenhle rozhovor by probíhal jinak."

,,Máš pravdu. To bych tady ani nestála."

,,A už to děláš zas. Pamatuješ na ten den, kdy si zjistila, že existují Dhampíři? Přišel jsem za tebou na schůzi, kterou si sama zorganizovala a všem si dala naději. Tehdy v lese..přiznala sis, že ti na mě záleží."

,,Změnil ses.."

,,To děláš ty."

,,O co ti vlastně jde, Robine? Co chceš slyšet? Bude ti líp, když ti řeknu, že tě miluju? Jenže Nicka miluju taky. Milovala jsem ho dřív."

,,Kdyby si ho doopravdy milovala nebyl by tu někdo jiný... Chci, aby si se mi koukla do očí a řekla mi co cítíš."

,,Já to vlastně ani nevím.." Sebrala jsem se a utekla pryč.

Doběhla jsem domů a zalehla hned do postele. Bylo už pozdě a tohle pro mě nebyl ani trochu snadný den. Jsem vyřízená...