Tanec s vlkem?

78~ Společný trénink ~

Zítra je zase další den, čím dál blíž k naplnění proroctví. Nikdo neví, kdy to přijde, ale může to být klidně i každou chvílí...

Táta už ráno připravoval věci na trénink. Říkal, že je nebezpečné, abych tam šla, když je možná někdo proti mě, ale já mu to vymluvila. Nejradši bych ještě ležela v posteli, je teprve devět, ale co se dá dělat. Teď jsem si vzpomněla na ty noviny, co jsem si koupila. Vrátila jsem se do svého pokoje a vytáhla je z tašky.

Jessica Collins ohledně vraždy Connora. Obvinění bylo ztáhnuto. Pořád se neví, kdo to udělal a nemáme žádné podezřelé. Proto vás prosíme, aby jste večer neopouštěli své domovy a už vůbec ne samy.

Tohle bylo na titulní stránce na které byla i moje fotka. Byla jsem ráda, že mě už nikdo nemá za vraha, ale nemuseli na mě tolik upozorňovat. Noviny jsem nechala ležet na stole a šla jsem zase do obýváku za tátou. Byl celý nervní z toho, že tam bude všechny učit a opravovat. Musela jsem se zasmát. Trénink začíná až za dvě hodiny, takže jsem se převlékla a vyrazila navštívit tetičku Marry. Není to moje teta, ale často mě jako malou hlídala a tak jsem jí začala brát jako člena rodiny.

,,Dobrý den, jdu za paní Whiteovou."

,,Druhé patro, pokoj číslo 19."

Poděkovala jsem a chystala se po schodech nahoru. Jenže se mi pohled zastavil u jednoho muže. Celou dobu mě pozoroval a propaloval pohledem. Lehce mi naskočila husí kůže. Zazvonil mu telefon, zvedl se z křesla, odešel z hotelu a až tam to zvedl. Za celou tu dobu ze mě nespustil oči. Radši jsem vyběhla rychle nahoru a zaklepala na dveře s číslem 19. Otevřela mi Marry s úsměvem na tváři.

,,Ahoj, pojď dál. Tak ráda tě vidím." Objala mě.

,,I já tebe. Jak se ti daří?" Posadila jsem se.

,,Ale jo ujde to. A co ty? Jak se máš?"

,,Mohlo by to lepší. Slyšela jsem, že si hledáš práci."

,,Jo, snažím se. Ale zatím jsem pořád nic nenašla. Chtěla bych trávit víc času se synem. Od rozchodu jsme nikdy neměli čas si pořádně promluvit. Za tu dobu se dost změnil. Viděla jsem ho naposledy před pěti lety. Chtěla bych ho více poznat. Ale to i ty si vyrostla. Nevěřila bych, že tě ještě někdy uvidím. Pamatuju si tě, když si byla ještě taková maličká."

,,Nojo, ten čas letí. A Nick je skvělý kluk, určitě s tebou bude moc rád trávit čas. Já na jeho místě, bych to brala hned." Usmála jsem se.

,,Děkuju, jsi milá. Je moc hezké, že jste spolu, sluší vám to. Jak dlouho jste spolu?"

,,Ne moc dlouho. Teprve začínáme. Vlastně jsme se na začátku pořád jen hádali. Ani vlastně nevím, jak jsme to dali do kupy." Zasmáli jsme se. ,,Bylo v tom něco už od samého začátku. Oba jsme to věděli, ale v něčem jsme pořád hledali problémy."

,,To zamilovaní lidé většinou tak dělají. A co máš v plánu potom?"

,,Mám s tátou nějakou akci. Vlastně bych měla už pomalu vyrazit."

Dneska čas ubýhal opravdu rychle. Rozloučila jsem se s Marry a slíbila, že někdy zase přijdu a vezmu sebou Nicka. Před vchodem hotelu jsem se rozhlédla zda tu někde neuvidím toho může, ale naštěstí se po něm slehla zem. Oddechla jsem si a kráčela zpátky lesem domů. Dneska krásně svítilo sluníčko a všude bylo světlo. Takovéhle dny by měli být častěji. Doma jsem si jenom vyzvedla luk s šípy a šla na trénink, který začínal za pět minut. Bylo to na stejném místě jako byla původní schůzka. Od lidí daleko a od našeho domu celkem kousek. Když jsem přišla většina lidí už trénovala a nebo si mezi sebou něco šeptala. Každý má svůj názor, nikomu ho neberu, ale nemusí ho vyjadřovat takhle okatě. Jako sorry, ale když někoho pomlouváš, tak aspoň pořádně. :DD Zasmála jsem se nad svými myšlenkami.