Tanec s vlkem?

76~ Dhampíři ~

Probudila jsem se a celým domem se rozlehléhala úžasná vůně. Ihned jsem vstala a hledala zdroj. U plotny stál Robin a dělal na pánvičce slaninu.

,,Ty umíš vařit?" trochu sebou cukl.

,,Chodíš jak myška, víš to? Jasně, že vařím z něčeho žít musím."

,,Nevím proč, ale mám na to nehoráznou chuť. Nemusíš to ani dodělávat!" Sáhla jsem pro jednu slaninu a kopla jí do sebe.

,,Posaď se. A teď dýchej zhluboka." Poslechla jsem ho.

,,Co to bylo? Jako bych to nebyla já..."

,,To ne ty. Ale to zvíře v tobě. Chce ven, chce krev a chce zabíjet."

,,Jak to můžu ovládat? Vždyť už jsem přijala co jsem."

,,To ano, ale teď musí přijmout ona tebe. Život vlkodlaků není jednoduchý. Zvlášť když ani vlkodlak nejsi."

,,Víš to..Jasně, ty víš přeci všechno. Ale na tom teď nezáleží, jak tomu mám čelit?"

,,Já nevím, Collinsová! Objevila si zcela nový druh. Můžeš vytvořit novou generaci. Může tu vzniknout opět nový život i když se bojím, že tohle dojde i ostatním."

,,No ale proč by to nešlo? Nebudou to žádný zabijáci. A přece není jisté, že budou stejní i mojí potomci."

,,To je jedno. Jakmile Jamesova vláda padne ostatní se budou bát co bude dál. Jsou to prostí lidé. Budou a mají strach. Ať to dopadne jakkoli mezi válkou s vlkodlaky, tak si stejně předurčena zemřít..."

,,Vážím si tvé upřímnosti, Robine. Ale už prosím nic neříkej. Já už na to nemám.."

Otevřela jsem dveře ven a běžela co nejdál. Aspoň tady jsem si myslela, že budu mít chvíli klid. Sakra já si tenhle život nevybrala! Já ho nechci žít!

,,Collinsová! Kam chceš jako jít?" Doběhl mě.

,,Já nevím. Pryč od toho všechno. Já to nedokážu.."

,,Nesmíš všechno tak rychle vzdávat. My oba víme, že jsi silná, Jess. Dokážeš všechno co si zamaneš. Neutíkej od toho. Tvý přátelé na tebe spoléhají, věří v tebe."

,,Jenže já tohle nechci. Nechci, aby na mě každý spoléhal. Možná si hraju, že jsem silná, ale jenom proto, že to ode mě ostatní očekávají. Ve skutečnosti mám obrovský strach...Strach, že kvůli mým chybám se stane něco lidem na kterých mi záleží..strach, že všechny zklamu.." Mé skleněné oči jen vše potvrzovali.

,,Sakra Jess víš, že na tohle nejsem." Přistoupil ke mě. ,,Ale já věřím, že to dokážeš. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že bys toho nebyla schopná. Sama si včera řekla, že hodláš bojovat za naši zemi. Ano, poslouchal sem. Nehledě na to jakou hrozbu přinášíš pro lid, nakonec se ti každej bude klanět k nohám. Protože TY jsi královna a vždycky jsi jí byla!"

,,No teda, to by do tebe opravdu nikdo neřekl...děkuji. Vážně. Myslím, že bych se bez tvých slov nedokázala postavit znovu na nohy. Ale stejně myslím, že trochu přeháníš." Usmála jsem se.

,,Ale Výsosti, to bych si přece nikdy nedovolil." Zasmáli jsme se. ,,A teď vážně. Jestli o mém proslovu někomu řekneš, bude muset dojít k drastickým opatřením." Mrkl na mě a vracel se zpátky.

Pomalu jsem se vydala za ním. Zdálo se mi to nebo se mu nelíbí, jak mění svůj styl chování? Byl by to mnohem lepší člověk a třeba by ho konečně přijal i Nick. Stejně nevím, co proti všem má. A nebo jsem až moc důvěřivej člověk. Ale po dnešku vím, že Robinovi můžu věřit.