Tanec s vlkem?

64~ Číslo dvě ~

Opět jsem se měnila ve své druhé já.. Teď a tady...

Muselo se to dít zrovna mě. Tohle nikdo nepochopí. Upálí mě na hranici za nějaké čáry či co. Stoupla jsem si k mřížím.

,,Haloo? Prosím, musím ven! Prosím, je to opravdu důležité! Pusťte mě! Haloo!" Zlomil se mi hlas.

Nemohla jsem už nic říkat. Cítila jsem jak se ve mě probouzí zvíře. Vyjeli mi drápy, které jsem ihned schovala tak, že jsem si dala ruce v pěst. Obrátila jsem se zády ke kameře, abych schovala slzy bolesti. Drápy mi šli čím dál hlouběji do kůže. Nedali se skrývat kapky krve. Má cela se otevřela a poslední, co si pamatuju byla velká rána...

(....)

Probudila jsem se v jeskyni. Doufám, že jsem nikomu nic neudělala! Když jsem si, ale všimla ovázaných rukou, tak mi to přišlo celé divné. Vyšla jsem z jeskyně a rozhlédla se. Vůbec jsem to tady nepoznávala. Všude prostě jenom stromy, nic podle čeho bych se dokázala zorientovat.

,,Jessico, rád tě tady vidím.." Ozval se povědomý hlas za mnou. Otočila jsem se. ,,Vítej na místě číslo dvě." Řekl James.

,,Kde to sem? Co tu dělám? A co ode mě chceš?" Neváhala jsem a hned se začala ptát.

,,Brzdi trochu. Kde jsi sem ti už řekl. Co tu děláš nemám ponětí. Objevila si se tu sama. A od tebe bych chtěl spoustu věcí, jako například vysvětlení."

,,Vysvětlení? Neměla bych to spíš říkat já?"

,,Já nevím, možná. Nechápu jak jsem to udělal.."

,,Jak si udělal co? Co si se mnou provedl?"

,,To já nevím. Omlouvám se, normálně nebývám tak milý, ale opravdu si mě překvapila."

,,Řekneš mi už konečně, co se děje??"

,,Víš vůbec kdo jsi? Nebo spíš co jsi? Viděl tě už někdo z tvých přátel?"

,,Ne, proč?"

,,Řeknu ti to takhle... Nejsi vlkodlak!"

,,Co tím chceš říct?"

,,Že se neměníš ve vlka. Ale tohle ti stejně nepomůže. Protože já vlk jsem. A ať si co jsi.. Jsem lepší." Rychlostí blesku se proměnil a vyrazil proti mě.

Tohle nemělo dobrý konec. Jednou rukou jsem si zakryla obličej a druhou napřáhla proti němu. Byla jsem přípravená na nejhorší. A potom se stalo něco, co jsem nedokázala vysvětlit. Projela mnou spousta energie a z ruky se mi vynořilo něco černého, co zasáhlo Jamese a odpálilo pár metrů ode mě. Vypadalo to, že byl v bezvědomí. Neváhala jsem a utíkala pryč. Nechápu co se teď stalo. Bylo to tak zvláštní. Běžela jsem hrozně dlouhou dobu a stále byli všude jenom stromy. V dáli jsem slyšela auta, že by záchrana? Zastavila jsem jedno auto.

,,Promiňte, nevíte kde sem? Trochu jsem se ztratila. Bydlím ve Storydalee."

,,Ale to jsou odsud dvě hodiny cesty, slečno. Co jste dělala?"

,,No já... Párty z kámošema. Nejedete náhodou kolem?"

Kývnul a otevřel mi dveře. Nastoupila jsem. Jak jsem se mohla dostat, tak daleko? Dnešní den vůbec nechápu. Stalo se spoustu divných věcí. Napadlo mě, jak dlouho jsme byla mimo tentokrát. Koukla jsem se tedy v autě na hodiny a zjistila čas i datum. Já byla pryč tři dny...?