Tanec s vlkem?

70~ Piknik ~

Snad se zítra potkáme...
(....)

Ráno mě probudila sestřička. Táta si mě vyzvedl a mohla jsem konečně domů. Škola byla na nějakou dobu uzavřena, což je pochopitelné, takže jsme se měli učit choreografii z e-mailu. Takže jsem trochu trénovala a pak šla ven.

,,Ahoj, Caitlin. Tak jak to všechno zvládáš?"

,,Ahoj, Jess. Je mi fajn, ale co ty? Všichni jsme měli o tebe strach."

,,Cítím se lépe, díky. To víš, výhody vlkodlactví." Zasmála jsem se, i když jsem stále neměla ponětí co vlastně jsem.

,,Měla bys jít za Nickem. To on se málem zbláznil, že tě 24 hodin neviděl." Zasmála se.

,,Dobře, pozdravuj ostatní." Rozloučila jsem se.

Zašla jsem do menší kavárny si dát nějaký zákusek. Odpočívala jsem a byla ráda, že nemusím pořád jenom ležet v nemocnici. Zaplatila jsem a zavolala Nickovi. Řekl mi, že je na cestě k malému potůčku, tak ať za ním přijdu. Došla jsem na místo a než jsem si stihla cokoli prohlédnout, tak jsem měla před očima něčí ruce. Otočila jsem se a čekala až ruce sundá, abych mohla něco vidět.

,,Ahoj. Jsem rád, že ti nic není." Stál předemnou s kyticí růží a jeho sladkým úsměvem.

,,Tos nemusel, děkuju." Celá jsem se začervenala.

,,Tak už se můžeš otočit." Vypadal nervózně.

,,Piknik?" Bylo to nádherné.

,,Nelíbí?" Znejistil.

,,Je to víc, než si zasloužím." Usmála jsem se. ,,Bez tebe bych byla ztracená už možná někde v temnotě."

,,Všechno si zvládla sama. Jsi silná a zvládneš cokoli budeš chtít." Přiblížil se ke mě.

,,Ale jenom s tebou.." A byla jsem to já kdo první spojil naše rty.

Dala jsem mu ruce kolem krku a on své kolem mých boků. Zase jsem se vznášela a byla svobodná. Přála jsem si, aby tento okamžik neskončil, zase. Ale ne všechny přání se plní. A tohle snad ani není možné, bohužel. Nad svým zvláštním přemýšlením jsem se usmála do polibku a tím to ukončila. Trochu jsem se za to proklínala. Sedli jsme si na deku a vyndavali jídlo z košíku. Lehli jsme si a zírali na nebe..

(....)

Drželi jsme se za ruce a procházeli městem. Potkali jsme Jeffa s Betty a Caitlin. Ty se k nám okamžitě rozběhli. Jak jinak.

,,Tak už to není soukromé?" Vyhrkla Betty.

,,Tys to věděla?" Byl překvapený Jeff.

,,Viděla jsem vás tenkrát, když si se vrátila." Uchechtla se. Všichni jsme se tomu zasmáli.

,,Tak, když jsme se tu všichni, tak hezky sešli. Představuji vám svojí holku Jessicu Collins." Řekl ze srandy.

,,Kam máte namířeno?" Zeptala jsem se.

,,Chtěli jsme jít do kina, ale chceme slyšet podrobnosti." Povytáhla obočí Caitlin.

,,Omluvíte mě na chvíli, prosím?" Zahlédla jsem Robina.

Ostatní přikývli a já šla za ním. Všiml si mě až po chvíli a vypadal překvapeně, že mě vidí.

,,Ahoj. Můžeme si promluvit?"

,,Nejsem na vážný rozhovory, Collinsová."

,,Schováváš se, věděla jsem to.."

,,Nevím o čem mluvíš, ale mám napilno."

,,Poznám to na tobě a ty moc dobře víš, o čem mluvím."

,,A co když ta moje "práva tvář" je ještě horší, než ta, kterou znáš?"

,,Tak mi řekni, co skrýváš."

,,Nemám důvod."

,,Robine.."

,,Dej mi důvod. Proč chceš vědět, jakej vlastně jsem?" Udělal krok dopředu...