Tanec s vlkem?

63~ To nejhorší teprve přijde ~

Celá škola teď viděla, jak Jessica Collinsová odchází v poutech v patách z dvěma policajty za vraždu dvou lidí...

Takhle jsem si opravdu střední školu nepředstavovala. Zítra by se měl konat soud, kde rozhodnou, co semnou udělají. Hodně jsem se bála. Peter se s tím snažil něco dělat, ale marně. Musela jsem ztrávit noc ve vězení. Potom, co jsem strávila pár hodin sama v cele zamnou přišel strážný s tím, že je večeře. Byla jsem i docela ráda, že jsem sama v cele. Bůh ví ke komu by mě dali. Večeře se konala ve velké místnosti, kde byli úplně všichni. Skoro všude to hlídali strážný. Sedla jsem si k prázdnému stolu, kde ještě bylo místo pro pět lidí. K večeři bylo něco čemu se snad ani nedá říkat jídlo. Nevím k čemu bych to přirovnala, prostě hnus. Když jsem se rozhlédla, tak tu bylo asi jen deset starších žen a jinak samý chlapi. Samé tetování a pearcingi. Bylo to tady ještě horší, než v lese. Byla jsem tu ze všech nejmladší. Nějaký muž ve věku dvaceti si ke mě přisednul.

,,Čau."

,,Ahoj." Potichu jsem odpověděla.

,,Za co tady jsi?"

,,Za nic. Nic jsem neprovedla. Zítra půjdu snad domů."

,,Když jsi tady, tak si něco udělat musela. Kolik ti vůbec je? Sedmnáct?" Nejistě jsem přikývla. ,,Takže krádež?"

,,Ne! Říkám, že jsem nic neprovedla. Obvinili mě za vraždu dvou lidí.."

,,Páni. Hej Johny! Že tohle je tvoje dcera? Ta holka musí mít tvoje geny! Zabila v sedmnácti dva lidi!" Zavolal na nařachaného může o dva stoli dál.

Tím pádem na mě upřel pozornost všech v místnosti. Nervózně jsem polkla a snažila se dělat jakoby nic. Prosím, ať je tohle jen sen. Muž zvaný Johny si sedl přímo vedle mě.

,,Čau, jsem Johny. Taková neškodná a roztomilá holka je ve skutečnosti taková mrcha, jo?" Přejížděl mi rukou po vlasech a olízl si rty.

,,Nic jsem neprovedla. Byl to omyl, udělal to John Carter." Po vyslovení jména ruku sundal.

,,John Carter? To mi ani neříkej. Můj bratr, že by někoho zabil? Ten ani neuměl držet zbraň." Zasmál se.

,,Tak to jste ho očividně moc neznal. Trefil ho přímo do hlavy, protože mu nezaplatil za drogy."

,,Tak to abych ho co nejdříve viděl. Kde pak se asi potlouká?"

,,Je mrtvý. Myslí si, že jsem ho zabila. Proto jsem tady.."

,,Ty jsi..? Ty jedna zkurvená mrcho!" Chytl mě pod krkem a začal škrtit.

Okamžitě přiběhli stráže a odtrhli ho ode mě. Strážný mě přivedl zpátky do mé cely. Nesnášela jsem to tady! Vždyť mě mohl zabít za něco, co jsem ani neudělala. Bojím se, že tady budu muset ztrávit více času.

Už bylo hodně pozdě a já neviděla na slova v knížce, kterou mi půjčili. Zavřela jsem jí a položila na malý stolek vedle postele. Lehla jsem si a zírala do tmy. Jediné světlo co bylo vidět bylo malé červené blikající světýlko z kamery. Najednou mnou projel obrovský příliv energie. Ihned jsem si zase sedla.

,,Ne, ne. Teď ne, prosím. Teď ne." Říkala jsem si potichu pro sebe.

Znova se to dělo. Cítila jsem, jak se celé mé tělo mění. Bylo to tady. Opět jsem se měnila ve své druhé já.. Teď a tady...