Tanec s vlkem?

27~ Věřila by mi ~

Lehla jsem si, vypla mozek a zavřela oči...

Dnes je pátek a zítra víkend, takže budu mít dost času všechno promyslet. Ráno mi Nick napsal, že sfalšoval dokumenty o mé noze, aby to vypadalo, že si ze mě doktor dělal pouze srandu a že jsem měla namožený sval. Dala jsem si rychlou sprchu a šla dolů na snídani. Táta zrovna s někým volal a tak jsem se pustila do snídaně. Udělala jsem jednoduchá smažená vajíčka a nakrájela k tomu chleba.

,,Teď mi volali z nemocnice, že si z tebe udělal doktor srandu. Má jediný štěstí, že ho vihodili, jinak bych za nim došel a.." volal naštvaně.

,,Dobrý, tati. To je jedno, hlavně, že se to vyřešilo." Přerušila jsem ho.

Přikývl a dal se do snídaně. Dneska tanec nemáme, protože nám odpadl. Takže místo toho máme dvakrát angličtinu a češtinu. Vzala jsem si batoh, rychle došla do koupelny vyčistit si zuby a šla do školy. V lese bylo úplné ticho. Od doby co všechno vím mám ze všeho strach. Bojím se i sama chodit za denního světla. Měla bych se naučit nějak bránit.

,,Ahoj, Betty." Pozdravila jsem, když jsem vstoupila do školy.

,,Ahoj. Tohle je Caitlin. Včera si hrozně rychle odešla ze školy a zapomněla se podívat na ty skupiny." Seznámila mě s holkou vedle ní.

,,Ahoj, já jsem Jessica." Podala jsem si s Caitlin ruku. ,,A jak ste dopadly?" Zeptala jsem se Betty.

,,Jsme v té lepší a ty taky." Odpověděla radostně Betty.

,,To je úžasný!" Přidala jsem se.

,,Nick i Jeff tam jsou taky." Potichu mi zdělila Betty.

,,To je skvělé a ani nechci vědět na co myslíš. Mám teď ájinu, uvidíme se potom." Rozloučila jsem se a šla na hodinu, zatím co holky měli matiku.

Sedla jsem si do lavice a čekala na vyučující. Než zazvonilo přišli ještě ostatní žáci, jako třeba Jeff. Přála bych si odsud odejít a už se nevrátit. Byla jsem ráda, když zazvonilo a já se co nejrychleji balila. Zvedla jsem hlavu od batohu a přede mnou stál Jeff.

,,Ahoj. Další máš matiku, viď?" Usmál se.

,,Jo, pojďme." Přikývla jsem.

,,Ahoj. Rád bych s tebou mluvil." Ozval se Nick u dveří.

,,Ale já nemám čas a musím na hodinu." Pomalu jsem couvala. Pohlédl trochu rozzlobeně na Jeffa a pak znova na mě.

,,Musíme si o tom promluvit." Řekl v klidu.
Jeff k němu popošel blíž.

,,Myslím, že nemusíte, tak co kdybychom si nás nechal odejít?!" Navrhl mu. Nick se jen zasmál.

,,Problém, Strongmene? Tohle je mezi náma, tak co kdybys vypadnul jenom ty?" Vypadalo to, že se do sebe každou chvíli pustí.

,,Tak dost! Jdeme, Jeffe." Musela jsem ho odsud doslova odtáhnout.

Dívala se na nás půlka třídy. Bylo to vážně trapné a to je teprve druhý týden školy. Nick tam zůstal jen tak stát a Jeff se tvářil vítězně.

,,Můžeš mi říct, co to sakra bylo??" Řekla jsem naštvaně.

,,Cože? Jsi naštvaná na mě? Ale.."

,,Žádný ALE. Myslíš, že se neumím bránit sama? Koukala na nás půlka třídy!"

,,Promiň, jistě, že se umíš bránit sama, jen jsem myslel, že by se ti pomoc hodila a navíc vím jak je Nick neodbytný."

,,Můj život byl naprosto perfektní. Chodila jsem na nejlepší taneční školu v zemi, má matka mě ve všem podporovala a dávala mi naději, že všechno zvládnu, pak se stane nehoda, najednou se ocitnu tady, bydlím uprostřed lesa s otcem, který mě opustil a chodím do školy, kde mám neustále problémy, protože se každej stará jen o mě! Já to zvládám, jasný?! Mám život úplně naruby, v hlavě naprostý zmatek, ale přesto jsem pořád tady a snažím se! A víš proč?! Protože ona by za mnou stála, věřila by mi. Zatím co vy mě pořád jenom chráníte, staráte se o mě místo toho, aby ste si hleděli svého. Já to stejnak budu muset zvládnout sama, tak mě nechte na pokoji!"

Všechno jsem to na něj vychrlila a oddechla si, že to mám ze sebe venku. Měl překvapený výraz a mlčel jako hrob. Otočila jsem se a všude okolo byli ostatní žáci a profesoři se stejným výrazem. Zahlédla jsem i Nicka, který měl provinilý výraz. Utekla jsem ze školy co nejrychleji to šlo. Chtěla jsem domů. Aby bylo všechno jako dřív. Potřebovala jsem mámu...