Tanec s vlkem?

86~ Napůl HappyEnd ~

,,Věděl jsem, že se rozhodneš správně. Tady máš a nemusíš bejt hodná." Mrkl na mě a podal mi větší dýku.

Zhloboka jsem se nadechla a celý můj plán si zopakovala v hlavě. Nevěřila jsem, že něco takového plánuju. Prosím ať to výjde. Přešla jsem k Robinovi a pohlédla mu do očí. V jeho očích byl vidět strach. Nahrnuly se mi slzy do očí.

Co když to nevyjde?

Já ti věřím, Jess. Udělej co musíš.

Setřela jsem slzy co mi tekly po tváři a v ruce pořádně sevřela nůž. Asi jsem nevěděla, jestli na to mám. Klečel na kolenou a tak jsem si klekla taky. Byli jsme nyní stejně vysoký. Nahla jsem se k němu a spojena naše rty. Bylo mi jedno, že nás každý sleduje a že brečím jak malá holka. Cítila jsem v polibku tolik lásky. Zabodla jsem dýku do hrudi a vytáhla ji celou od krve. Robin lapal po dechu a po chvíli ležel bezmocně na zemi.

,,Páni. Nevěřil jsem tomu, že to opravdu uděláš. Stále mě překvapuješ a děkuju, že si mi ušetřila práci."

,,Splnila jsem svou část dohody. Teď jsi na řadě ty." Řekla jsem chladně. Cítila jsem se hrozně.

,,Za tu dobu co se známé by si měla vědět, že se semnou nevyplatí uzavírat dohody." Dal signál a jeden z jeho můžu podřízl Nickovi hrdlo..

,,Neeee!!!" Došla mi slova.

Podlomily se mi kolena. Nevěřícně jsem koukala na Nickovo tělo. Tohle nemohla bejt pravda..Mezitím se kousek ode mě probral Robin.

,,Cože? Jak je to možné?" Ptal se James, ale já nebyla schopná slova.

,,Jsme propojení. Není to jen legenda..Nick..."

,,Je mrtvý, ano. Taky chceš umřít pro holku, kterou nikdy nemůžeš mít? I když jsem ti to teď docela ulehčil."

,,Nikdo další už dnes nezemře. A už vůbec ne já."

,,Překvapuješ mě. Jde z tebe cítit odvaha, ale stejně bys mi měl teď uhnout z cesty nebo to pro tebe neskončí dobře."

,,Nenechám se tebou zastrašovat. Poslouchal jsem tě dost dlouho na to, abych zjistil co jsi zač."

,,Proč to vůbec děláš? Snad ses nám nezamiloval, to bych byl zklamanej."

,,Je to tak, miluju jí." Zpozorněla jsem. ,,Poznal jsem něco, co si mi ty nikdy nemohl dát."

,,Oba moc dobře víme, že ti za ní život nestojí. Zemřel bys pro ni?"

,,Ne, ale zabíjel bych pro ní." V tu chvíli jsem slyšela už jen vlčí vrčení.

Tři jeho další muži chtěli jít Jamesovi pomoc, ale tohle nebyla Robinova válka. Proměnila jsem se a skočila na toho, který Nickovi vzal život. Další dva se proměnili taky a skočili na mě...

(....)

Otevřela jsem oči a zahlédla bílé stěny. Vedle mě seděl v křesle táta a spal. Měl v ruce hadičku.

,,Tati? Jsi v pořádku?"

,,Jsi vzhůru, díky bohu. Ztratila si hodně krve, tak jsem nabídl svou. Už vypadáš líp."

,,Ale ty moc ne. Jak se cítíš?"

,,Zažila jsi jeden z nejhorších zážitků a přesto se staráš o mě? Víš, chci se omluvit za to, co jsem udělal. Neměla jsem na to právo."

,,To je dobrý. Chtěl si mě ochránit."

Do pokoje vešel Robin společně se sestřičkou. Táta odešel a sestřička zkontrolovala jestli je vše v pořádku, pak odešla a nechala nás s Robinem samotné.

,,Ahoj. Než něco začneš říkat dovol mi mluvit první. Mrzí mě, že si musela vidět Nicka takhle. Netušil jsem, že nedodrží dohodu. Nejspíš byla jeho touha po tvé krvi větší než cokoli jiného. Já...měl jsem něco udělat."

,,Robine, není to tvoje vina. Nikdo si nevybere do jaké rodiny se narodí. A děkuju, že si mi věřil."

,,Vždycky jsem ti věřil. Emm..to co jsem tam řekl, když jsem se vzbudil, jsem...myslel vážně. Ale chápu, že je tu teď to s Nickem a nebudu ten polibek brát nějak vážně.."

,,Ale já ano. Robine.." Nabrala jsem sílu si stoupnout. Měl starostlivý pohled, ale nebránil mi. ,,Já to budu brát vážně. Neudělala jsem to, protože byla šance, že tě uvidím naposledy. Udělala jsem to, protože to tak cítím a nelituju toho. Udělala jsem to, protože tě..." Nestihla jsem to doříct. Cítila jsem jeho sladké rty na těch mých. Odtáhli jsme se ,,miluju.." Dořekla jsem to co jsem chtěla říct. Usmál se a objal mě..

★-★-★-★- o 5 let později -★-★-★-★

,,Dobré ráno, zlato. Dáš si snídani?" Pozdravil mě Robin s tím jeho kouzelným úsměvem.

,,Samozřejmě." Sedla jsem si ke stolu, on mi přinesl talíř a políbil na tvář.

,,Peter tu bude každou chvíli. Jo a musím ti říct, že ten prsten ti vážně sluší."

,,Že jo?" Zasmáli jsme se.

,,Jsme tady!" Ozývalo se ode dveří.

Položila jsem příbor a společně s Robinem jsme šli do chodby. Přivítala jsem tátu.

,,Jak se má moje úžasná dcera a její věčně neupravený snoubenec?" Všichni jsme se zasmáli.

,,Máme se fajn." Ale nejspíš jsme se smáli moc nahlas. ,,Ale kdopak se nám to probudil? Jaká byla procházka s dědečkem?" Usmívala jsem se na krásného chlapečka v kočárku.

Žvatlal si vesele svoje věcičky. Můj malej úžasnej klouček.

,,Moc tě milujeme, Nicku..."

A máme tu konec příběhu. Ten konec je slabší, ale potřebovala jsem to už nějak ukončit. Snad se ti tenhle příběh líbil. Budu ráda, když vyjádříš svůj názor v komentářích. Miluju vás 💘