Tanec s vlkem?

40~ Příznaky proměny ~

Hodila jsem mobil na postel a konečně si udělala chvilku čas na mámin deník...

Začla jsem si v duchu číst.

Jako mladá jsem taky nic nevěděla. Musela jsem se vše učit jako ty. Zvládla jsem to a věřím, že to zvládneš i ty. Doufám, že s tátou vycházíš dobře.

James mi zabil rodinu. Slíbila jsem jim, že je pomstím a málem se mi to povedlo. Jenže jsem to zkazila ještě víc a zapletla do toho tebe. Opravdu mě to hrozně mrzí, ale už je to tak. Max o tomhle nic neví, tak to před ním zkus utajit, když ho někdy uvidíš. Mám tě moc ráda, zlato.

Dál jsem nedočetla, protože přišel Peter. Chtěl něco říct, ale když viděl, že jsi čtu mámin deník, sedl si za mnou na postel.
,,Kam už si se dostala?" Řekl mile a usmál se.

,,Nijak moc daleko. Neměla jsem na to moc času."

,,Jo, to chápu." Pousmál se a přejel prstama po papíru knížky. ,,Neuvěřitelný, že si dokážeme tak pozdě uvědomit, že jediný co jsme potřebovali ke štěstí je někdo koho nemůžeme vrátit zpět..."

,,Chybí ti?"

,,Samozřejmě, že ano. A vždycky chybět bude. Byl jsem blbec, když jsem ji nechal jít. Nebudu tě dál rušit. Měla by ses pořádně vyspat, zítra máš tu zkoušku."

,,Jo, dobrou."

,,Dobrou noc."

Odešel. Deník jsem schovala do šuplíku a zhasla lampičku. Když jsem poprvé přišla do tohohle domu, měla jsem divný pocit. Nikdy jsem nechtěla poznat toho člověka, který by nechal matku s malou holkou samotnou. Když se začla ukazovat pravda a zjistila jsem spoustu věcí, jsem nakonec ráda, že jsem svého otce poznala. Zavřela jsem oči...

Někdo sedl na mou postel a začal mě hladit po vlasech. Ihned jsem otevřela oči a otočila hlavou, abych dotyčného viděla. Sedla jsem si a nechápavě zírala na postavu.

,,Mami? Co se děje?"

,,To je v pořádku, zlato. Jen mě teď musíš pozorně poslouchat."

,,Všechny pořád poslouchám. Chci taky mluvit já. Dostávám otázky a snažím se odpovídat. Když dám otázku já, tak dostanu většinou jenom lež a nebo ticho. Takže, jak to, že tu jsi? Co je to zase za triky?"

,,Uklidni se. Nejsou to žádné triky, jsem to skutečně já. A jsem tu z nějakého důvodu. Musíš na mě myslet, jinak bych tady totiž nebyla. Kdykoliv budeš mít problémy, tak na mě mysli a pomůžu ti."

,,To znamená, že se teď něco děje?"

,,Ano, proto se musíš ihned vzbudit a ovládnout to."

,,Cože? Stalo se to zase?"

,,Jess, soustřeď se.."

Probudila jsem se a v posteli se ihned posadila. Vběhla jsem do koupelny a mé oči byli znova oranžové. Nechtěla jsem kvůli tomu Petera budit. Nevěděla jsem co dělat. Na mých prstech vyrostly drápy. Leknutím jsem vrazila do stolu ze kterého spadla lampa a rozbila se. Rychle jsem běžela na půdu a zamkla se tam. Jediná výhoda této půdy je, že se dá zamknout jen zevnitř. Divný, vím, ale tohle mě momentálně vůbec nezajímalo. Před střešní okno jsem rychle posunula nějakou starou skříň. Na hlavě jsem cítila něco divného. Sáhla jsem si na hlavu a nahmatala uši. Mě narostly uši? Snažila jsem se cokoli najít a po chvíli jsem zakopla o řetězy. Rychle jsem si zavázala nohy i ruce a dál už si nepamatovala ani vteřinu...