Tanec s vlkem?

58~ Mám pocit, že umřu ~

,,No.."

,,Kdo ti to dal?"

,,Vlk v lese?" Odpověděla jsem nervózně.

,,Bude v tom určitě nějaký jed. Nepila si to, že ne?"

,,Věřím, že nejsem v týmu sama." Napila jsem se z lahvičky.

,,Ne! Má to vedlejší účinky!" Drkl do mě a já upustila lahvičku na zem.

Rozbila se, ale už bylo pozdě, protože jsem minimálně polovinu vypila. Rány mě začali opět strašně moc pálit. Podlomili se mi kolena a na zemi jsem se stočila do klubíčka. Řvala jsem bolestí a celá se třásla. Cítila jsem jako kdyby se mi propalovalo celé tělo až do masa. Pořád to nepřestáválo. Bála jsem se, že umřu. Ta bolest nejde popsat slovy. Ostatní se mi snažili pomoct, ale nic nefungovalo. Vystrašeně se na mě všichni dívali a začali panikařit. Zatím co já si ze všeho na světě přála, aby to už přestalo.

,,Co se to tady děje?" Vešel do místnosti Jeremy.

,,Byla celá popálená a vypila Bycalus Okterus. Dal jí to nějaký vlkodlak v lese! Tati, prosím pomoz jí." Odpověděl mu Nick. Já pořád řvala a doufala, že ta bolest přejde.

,,Funguje to." Řekl Jeremy.

,,Co funguje?" Vyhrkl Jeff.

,,Léčíjí to jen musí být silná a vydržet to. Byla popálená UV zářením. Musela být v doupěti hodně chytrých lovců. Ale o žádných jiných nevím kromě mě a Petera."

Chtěla jsem, aby to už skončilo. Radši bych žila se spoustou ran po celém těle, než zažít tohle. A konečně se to stalo. Skončila ta příšerná bolest a rány už nebyli vůbec vidět.  Ze všeho jsem byla v šoku, že jsem stále ležela na zemi v klubíčka a třásla se. Nick mi pomohl vstát a posadil mě do křesla.

,,A co ty vedlejší účinky?" Zeptal se Nick.

,,Projeví se každou chvíli." Odpověděl Jeremy.

,,Ne, prosím už ne. Já už nechci!" Opakovala jsem vystrašeně.

,,Neboj, už to nebude bolet. Jsi v bezpečí, nic se ti nestane." Uklidňoval mě Nick.

Přikývla jsem a hned potom jsem se na něj zvláštně podívala. Dala jsem si ruku před pusu a moje břicho udělalo divný zvuk.

,,Co je?" Zeptal se Nick.

,,Je mi nějak špatně.." vstala jsem a běžela na záchod.

Zvracela jsem a šíleně se mi točila hlava. Připadala jsem si, jak po nějaké kalbě. Slyšela jsem jak se Jeremy směje a říká, že mám štěstí. Bývá to i horší. S úlevou jsem se posadila na zem a chvílí popadala dech. Mám pocit, že neexistuje nic horšího, než to co jsem před chvílí zažila. Jeff už odcházel, protože ho Jeremy vyhodil a on šel za Peterem, aby zjistil něco víc o těch lovcích. Poprosila jsem ho ať o tomhle nic neříká, ale nejsem si jistá zda mi vyhoví. Nick přenesl Caitlin do postele, aby si trochu odpočinula. Za chvíli byla tuhá. Já s Nickem jsme dole v kuchyni pili čaj.

,,Je to lepší?" Zeptal se starostlivě.

,,Jo, díky."

,,Promiň, že jsem ti nijak nepomohl. Nevěděl jsem co dělat. Měl jsem o tebe hrozný strach. Neumím si představit čím sis musela projít."

,,Bylo to naprosto příšerný. Jsem ráda, že už to mám za sebou. Taky bych nevěděla co dělat, kdyby tímhle někdo procházel. Není to tvoje vina, takže se nemusíš omlouvat."

,,Jsem rád, že jsi v pořádku...máš hlad?" Usmál se

(....)

Zazvonil mi mobil a já jsem se vzbudila vedle Nika na gauči. Nickovi se podařilo zachránit úložiště a přesunul ho do svého starého mobilu který mi daroval. Přišla mi zpráva od Jeffa.

Jeff: Jsem pod oknem.