Tanec s vlkem?

71~ Betty zasahuje ~

,,Dej mi důvod. Proč chceš vědět, jakej vlastně jsem?" Udělal krok dopředu...

,,Mě je jedno kdo si, ale potřebuješ mě na své straně. A já zjistím proč.." Vrátila jsem se zpátky k ostatním.

Robin tam ještě chvíli stál a poté si sedl na svoji motorku a odjel pryč. Dělala jsem jako, že se nic nestalo, i když jsem věděla, že se na nás každý díval. Chtěla jsem se tomuto tématu vyvarovat, ale Jeff mi to moc neulehčil.

,,Neměla by si se s ním bavit. Nelíbí se mi." Řekl a nespustil oči z motorky dokud nezajela za roh ulice.

,,Což mě vede k tomu. Odkud ho znáš?" Vzpomněla jsem si.

,,Ty ho znáš?" Byl překvapený Nick.

,,Ne, neznám. Jen mám pocit, že jsem ho někde už viděl a ne u moc veselé události. Pamatuješ si sraz u Blossomových?" Odpověděl Jeff.

,,Ten masakr? Že váháš. Byla to jedna z nejhorších věcí, co se v tomhle městě stala." Neklidně se pohyboval Nick.

,,Myslím, že jsem ho tam viděl. Vsadím se, že s tím má něco společného."

,,Promiňte, ale o co tady jde?" Ozvala se Betty.

Všichni jsme úplně zapomněli, že tady je také. Každý ztichl a já si ani neumím představit, jak se teď musela cítit. Bylo na ní poznat, že je vyděšená a chce vědět o co jde. Tak jako tenkrát já.

,,Tak fajn, mějte si svoje tajnosti, mě je to jedno." Odcházela pryč.

,,Betty, počkej.." Chtěla jsem jít za ní, ale Nick mě zastavil.

,,Bude lepší, když ji nebudeme nic říkat. Už teď toho ví dost." Ignorovala jsem ho a rozběhla se za ní.

,,Betty! Betty, no tak stůj chvíli!"

,,Co je? Chceš mi zase lhát do očí? Víš něco o tom požáru ve škole? A co to, jak si měla tenkrát něco z nohou? Buď mi řekni pravdu nebo jdu.."

,,Není to jednoduchý a když nic nebudeš vědět, budeš v bezpečí.."

,,Kašlu ti na nějaký bezpečí. Já ti věřila! A jakto, že to ví Caitlin? Ona je snad něco víc?"

,,Na ní se nezlob, za nic nemůže. Jestli chceš někoho nenávidět, tak mě.., ale věř mi, že to všechno dělám pro tvé bezpečí..." Bez váhání odešla a nechala mě tam.

Povzdychla jsem si, sedla si do dřepu a schovala obličej do dlaní. Zhluboka jsem dýchala a snažila se zadržet slzy. Nechci, aby mě takhle všichni viděli. Betty je jako moje sestra, ničí mě jí lhát, ale je to tak lepší. A doufám, že i ona to ví.

,,Jess...V pohodě?" Pohladil mě po zádech Nick.

,,Je mi fajn. Půjdu už domů, tak se mějte. Mám vás všechny ráda, uvidíme se zítra." Zamávala jsem jim a rychlým krokem kráčela pryč.

Byla jsem ráda, že Nick nešel za mnou. Neměla jsem náladu někomu vysvětlovat, jak se právě teď cítím. Chtěla jsem zkusit jaký je to pocit být mým druhým já. Chci to prožít a ovládat co právě teď dělám, ale asi na to ještě nejsem připravená. Nějaká paní do mě strčila.

,,Moc se omlouvám, jsem tu prvně a nejspíš jsem zabloudila, takže trochu panikařím a nedávám pozor." Zasmála se.

Když jsem na ni pohlédla, okamžitě jsem věděla kdo to je. Byli si tak moc podobní...