Tanec s vlkem?

8~ Vzpomínka na mámu ~

,,S ní si nedělej starosti, zařídím to..."

(....)

Pohled Jessici:
Ráno jsem se vzbudila a rychle utíkala do školy, jelikož jsem zaspala. Samozřejmě jsem hygienu rychle stihla. Přišla jsem na hodinu angličtiny pozdě. Angličtinu učil profesor Lenkburk takže vážně paráda.

,,Ale ale kdopak to chodí pozdě?"

,,Omlouvám se, zaspala jsem."

,,Tak to je opravdu úžasné. Koukej si sednout!"

Rychle jsem si sedla na volné místo v poslední lavici. Což bylo vedle nějakého kluka v mém věku, možná o rok starší.

,,Ahoj. Já jsem Jeff a ty?"

,,Ahoj. Já jsem Jessica." Řekla jsem nejistě.

,,Pěkné jméno. Jsi tu nová?"

,,Dík a ano. Včera jsem dělala přijímačky."

,,Počkej, nejsi ta holka co to profesoru Lenkburkovi pěkně natřela? Jsi Collinsová?"

Na můj vkus to řekl až moc nahlas. Ano, měla jsem pravdu. Každý se na nás otočil, včetně profesora Lenkburka. Ihned mě i Jeffa propaloval pohledem.

,,Pane Strongmene co kdyby jsme si po hodině promluvili?" Řekl velmi rozlobeně profesor Jeffovi.

,,Jistě, profesore." Jeff se strachem v hlase souhlasil.

Něco se mi na tom všem nezdálo. Profesor Lenkburk se mi zdál zvláštní. A to hodně. Připadalo mi, že z něj má každý strach kromě mě, i když já z něj začínala mít strach také. Při nudné hodině angličtiny jsem vzpomínala na naše společné zážitky s mamkou. Hrozně mi chybí...ukápla mi slza a nebyla poslední. Jeff si toho ihned všiml.

,,Poslyš...jsi v poho?" Zeptal se mě.

Akorát zazvonilo a já mohla rychle pryč. Utekla jsem na holčičí toaletu a snažila se ze sebe ten všechen smutek dostat. Byla jsem naštvaná, smutná. Nevěděla jsem čemu mám dát přednost. V tom zmatku jsem hodila svou tašku do zrcadla, které se ihned rozbilo.

,,Super!" Řekla jsem si spíše pro sebe a doufajíc, že vymyslím dobrou výmluvu. Vztek už byl pryč. Teď už jen zbývalo pustit ven zbytek. Nechápu proč se to muselo stát zrovna jí! Opřela jsem se o zeď a pomalu sklouzávala dolů. Chytla jsem se za kolena a přitiskla je k sobě. Nechala jsem slzy volně téct.

,,Jess? Jess?! Co se stalo?!" Zavolala na mě Betty.

,,Nic. Jsem v pohodě!" Rychle jsem si utřela slzy a stoupla si. Bohužel mi to nepomohlo, jelikož jsem měla rozmazanou řasenku úplně všude.

,,Ale no tak. Co se děje, Jess?" Zeptala se a ihned mě objala.

I když jsem si nebyla jistá tak jsem jí vše řekla. Upřímně se mi dost ulevilo. Zazvonilo a tak jsme se vydali do třídy. Betty mě varovala a přemlouvala ať o tom zrcadlu nikomu neříkám. Sedli jsme si na místa.

(....)

Patnáct minut po zvonění a profesor nikde. Vydala jsem se ho tedy hledat na chodbu. Všude bylo prázdno a ticho, ohlédla jsem se dozadu, jenže do mě někdo strčil....