Tanec s vlkem?

61~ Žádný Weit, ale Robin! ~

,,Jeffe..." Otočil se. ,,Potřebuje tě víc, než kdykoli předtím..."

Na to mi jenom přikývl a začal něco ťukat na mobilu, když odcházel. Já si teda sedla do své třídy, kde už na mě čekal Nick. Sedla jsem si za něj, jako téměř pokaždé, když spolu máme hodinu. Mobil měl konečně 100℅, což byl opravdu zázrak. Do třídy vešla paní ředitelka a začala nám vysvětlovat, proč nás dnes neučí profesor Lenkburk. Bylo to smutné. Museli si být opravdu blízcí.  I když jsem pana profesora neměla ráda a nedokázala bych o něm říct, že je dobrý člověk, tak i tak mi ho bylo líto. Paní ředitelka to těžce nesla, přece jen byli sourozenci. V kapse mi zavibroval mobil.

Weit: Zabila si ho?
Jess: Koho? Profesora? Zbláznil ses? Nedokázala bych mu ublížit, ať byl jakej byl.
Weit: Dobře, sorry. Měla bys dávat pozor co říká ředitelka, nejspíš to je důležitý.
Jess: Kde jsi?

Zeptala jsem se, i když jsem nečekala odpověď. Paní ředitelka si zrovna utírala slzy kapesníkem a poté pokračovala jinou novinkou.

,,Někteří lidé mizejí, ale jiní se objevují. Dovolte, abych vám představila nového žáka naší školy. Mohl bys sem přijít, prosím?" Řekla paní ředitelka a koukla směrem ke dveřím. Mezitím mi přišla zpráva, kterou bych nečekala.

Weit: Tady...

Natočila jsem hlavu zpátky ke dveřím a konečně zahlédla pravého Weita. Díval se přímo na mě svýma pronikavýma očima. Prohlížel si mě jako kdyby mě viděl poprvé. Nikdo z nás nepřerušil oční kontakt. Aby to nebylo divné, tak se podíval na ředitelku a jako první se představil jí. A teď mě to trklo.
Zahlédla jsem ho ze strany a věděla jsem, že to byl ten kluk, co mě zachránil před policajty. Udělal to schválně nebo věděl něco o té vraždě? Ale i tak mi připomínal ještě někoho. Nemohla jsem si vzpomenout koho. Bylo to už dřív a ne ve Storydalee.

,,Takže ahoj, já jsem Robin Weit a přestěhoval jsem se sem před pár dny. Vašeho profesora mi je opravdu líto a snad nám to půjde jako po másle."

Robin? Takové jméno se mi k němu vůbec nehodilo a o tom, že se nedávno přistěhoval lhal. Ale proč?? Samé tajnosti, už toho začínám mít dost. Sedl si co nejdále ode mě na druhou stranu učebny a do poslední lavice. Měl na mě perfektní výhled.  Nevšímala jsem si ho a snažila se vnímat profesorku. Ovšem mi to moc nešlo, protože jsem na sobě stále cítila jeho pohled. Připadalo mi, že ani jednou neodvrátil zrak. Nenápadně jsem se koukla přez rameno a měla jsem pravdu. Přejel mi mráz po zádech a naskočila husí kůže.

Jess: Takže Robin?
Weit: Jo, lepší než Weit, viď?
Jess: Asi jo, ale o to nejde. Proč si mi ho neřekl už úplně na začátku??
Weit: Jméno jako jméno. Není to jedno? A doufám, že mě hned nehodláš zachrlit otázkáma, protože to nebude, tak snadné.
Jess: Co nebude snadné? Zeptat se tě?
Weit: Ne, dostat ze mě odpověď. To, že jsem tady neznamená, že ti hodlám něco říct.
Jess: A proč tady teda jsi? Myslela jsem, že mi chceš opravdu pomoct..
Weit: Chtěl jsem se pobavit..neber to tak vážně.
Jess: V tom případě se můžeš zase jít schovat do té svojí nory!

Už jsem to opravdu nedávala. Nebavila mě tahle hra. Pořád dokola to samé a já z toho stejně nic neměla. Bez jediného slova jsem se zvedla a odešla ze třídy....