Tanec s vlkem?

31~ Falešný Weit ~

Sedla jsem si na postel, přitiskla kolena k sobě a svírala v rukou její deník...ten deník, který mi zničil život na milion malých kousíčků...

Přemýšlela jsem o všem možným. Koukla jsem na mobil a měla jsem dva zmeškané. Jeden od Nicka a druhý od Jeffa. Chtěla jsem mobil vypnout a pomalu se začít připravovat, ale přišla mi zpráva.

Neznáme Číslo: Nesmíš jít do toho klubu!
Já: Cože? Jak to víš? Kdo jsi?
Neznáme Číslo: Všichni vědí, že se tam chystáš. Budeš v nebezpečí, musíš zůstat doma.
Já: Nebudu tě poslouchat dokud neřekneš kdo jsi!

Čekala jsem na odpověď, ale žádná nepřišla. Mávla jsem nad tím rukou a dala si sprchu. Ve sprše jsem si pobrukovala. Vylezla jsem v ručníku a přemýšlela co si vezmu na sebe. Zatím co jsem si nevěděla rady mi znova zavibroval mobil.

Neznáme Číslo: Být tebou si vezmu ty rudě červené šaty. Nebude na nich vidět ani kapka krve.

Ještě jednou jsem se pořádně podívala na zprávu co mi přišla. Jak ví, že mám ve skříni červené šaty? Peter do mého pokoje skoro vůbec nechodí a skříň mám vždy zavřenou. Další kdo tu byl je Betty, ale ta mi také do skříně neviděla. Jeff a Caitlin ani neví kde bydlím. Další zpráva...

Neznáme Číslo: Betty ani tvůj otec nejsem. A mohla by sis mě přejmenovat? Jméno "Neznáme Číslo" se mi zrovna moc nelíbí.
Já: Čteš mi myšlenky? Jsi jeden z nich?
Neznáme Číslo: Tak dobří zas nejsou, aby uměli tohle. A ne nečtu ti myšlenky. Nejsem žádnej čáry máry. Podle tvého výrazu vypadá, že přemýšlíš zrovna o tomhle a z toho co jsem zpozoroval tam byli jen oni dva. To jméno..!
Já: Sleduješ mě? I teď?

Neodepisoval..

Já: Jak se jmenuješ?

Zeptala jsem se, ale opět nikdo neodepisoval.

Já: Nemůžu tě jinak pojmenovat, když nevím tvé jméno..
Neznáme Číslo: Fajn. Tak třeba Weit.
Já: Třeba?

Opět bez odezvy, tak jsem ho tedy přejmenovala na Weita.

Já: Jak dlouho mě sleduješ?
Weit: Už od doby kdy si přijela do města.
Já: Proč si se neozval dřív?
Weit: Protože si nic nevěděla a hlavně by si mě prozradila.
Já: Prozradila? Známe se?
Weit: O tom silně pochybuji..Neměla bys do toho klubu chodit. Zůstaň doma.
Já: Jak mám vědět, že to není jen hloupý žert?

Odpovědi se mi už nedostalo. Teď jsem opravdu nevěděla co mám dělat. Napřed lovci vlkodlaků, potom Nick a naše tajemství a k tomu ještě zprávy od někoho kdo si nechá říkat Weit, což je mimochodem příšerný jméno. Nechtěla jsem nic riskovat a zavolala jsem Betty, že mi není dobře. Sice mě chvíli přemlouvala a říkala, že mi po pár piv bude líp, ale na to jsem ji jen se smíchem odpověděla, že se uvidíme ve škole. Sedla jsem si na postel a otevřela mámin deník. Než jsem stihla přečíst první slovo, ozval se mobil. Bylo mi jasné, že to byla další zpráva od falešného Weita. Zakroutila jsem nad tím očima a podívala se co píše.

Weit: Chytrá holka..uvidíš, že jsem měl pravdu.

Neodepsala jsem, protože se mi vypnul mobil kvůli baterii. Nechala jsem to tak a dala mobil na nabíječku. Celej můj život se teď změní, tak proč nezkusit i malou změnu na sobě samotné. Vzala jsem svou barvu na vlasy co jsem si koupila a šla si obarvit vlasy. Je prý vzácné být přírodní zrzka, ale vždycky mě zajímalo jak bych jako blond vypadala....