18~ Vyšší liga ~

654 29 0
                                    

Chtěla jsem se jít zeptat Betty na tu příšernou fyziku, ale Dylen do mě strčila a mě spadl sešit s učebnicí na zem..

,,Bože, to mě mrzí." Fakt jí nesnáším.

,,Jestli se mnou máš nějakej problém, tak to řekni rovnou, Dylen." Řekla jsem jí, zatím co jsem si sbírala věci ze země.

,,Máš pravdu, mám problém." Postavila jsem se, udělala krok blíž a natáhla ke mě svou ruku snad s nejdelšími nehty, co jsem kdy viděla. ,,Drž se od Nicka dál! On je vyšší liga a ty..řekněme, že si skoro pod nulou, takže pro tvoje vlastní dobro se mi nepleť do cesty." Schodila mi znova věci v mé ruce na zem a usmívala se jako kdyby byla anděl. Na tohle jsem nervy neměla.

,,Upřímně nevím jak to tady chodilo dřív, ale já se ponižovat tebou rozhodně nenechám a už vůbec nebudu skákat, jak ty pískáš. Nejsem žádná z těch tvých slepiček. Takže si posbírej ty svoje vnady a odpal."

Řekla jsem v klidu. Vykolejit jí byla hračka. Mám zkušenosti i na minulý škole jedna taková byla.

,,Myslíš si, že mě dokážeš porazit? Tak to si na omylu, protože já.." nedořekla to, protože ji Nick přerušil.

,,Dylen, ale ty už si prohrála. A slečnu vyšší ligu právě teď hledá tatínek, tak co kdyby ses o něj postarala." Řekl jí s pobavením.

Ublíženě se podívala na Nicka, kterému to bylo úplně fuk, potom se podívala na své dvě dolejzavé husy a nakonec zlověstně na mě.

,,Ještě jsme neskončili, Collinsová!" Na svých šíleně dlouhých podpatcích si to odkráčela ze třídy.

Podívala jsem se na Nicka, který mi věnoval jeden krátký pohled a pak zmizel stejně jako Dylen. Betty za mnou ihned přišla.

,,Nemluvíte spolu, ale přesto se tě právě zastal...to ta hádka nebyla tak vážná." smála se a pak šla na své místo, protože zvonilo.

Taky jsem si šla sednout, hned potom co jsem si už po druhé sesbírala své věci a užívala si, že po dlouhé době máme někoho jiného než Profesora Lenkburka. Stále jsem musela myslet na tolik věcí..

(....)

Hodina skončila. Odešla jsem jako první a k mému štěstí jsem zahlédla na chodbě Nicka.

,,Musíme si promluvit." Řekla jsem.

,,Teď nemám čas a musím se jít převléct, máme taneční hodinu."

,,Máme přestávku 20 minut. Prosím, je to důležité."

,,Nehodlám se bavit stále o tom samém, Jess. Nemůžu ti říct co se děje. Už to pochop.."

,,Z jakých důvodů? To je ta pravda tak moc špatná? Pochopím všechno, vážně. Jen mi řekni co si dělal v tom lese."

,,Už jsme zase u toho..už jsem ti to řekl a opravdu to nehodlám opakovat. Ještě nějaké otázky, kterými budeš plýtvat můj čas?"

,,Proč si takovej? Snažím se to jenom pochopit! A rozhodně se s tebou nechci pořád hádat."

,,Co po mě chceš, Jess....? Tak já ti to řeknu jinak, nemám zájem se s tebou bavit!" Trochu zvýšil hlas, ale uvědomil si to a uklidnil se. ,,Prostě to nejde. Pochop mě, prosím. Je to pro tvoje dobro."

,,Neuvěřitelný..už mluvíš jak ona."

,,Jako kdo?"

,,Jako Dylen! Vážně jsem myslela, že ze všech lidí co znám budu moc nejvíc důvěřovat tobě, ale ukázalo se, že jsem neměla pravdu ani z poloviny..nebudu dál plýtvat tvým drahocenným časem." Otočila jsem se a šla do dívčích šaten..

Tanec s vlkem?Kde žijí příběhy. Začni objevovat