Tanec s vlkem?

77~ ,,Jsem těhotná!" ~

Vedle něho nebyl problém usnout...

Probudila jsem se kolem půl deváté. Nick akorát seděl na posteli a oblékal si košili. Chvíli jsem ho pozorovala, jak bojuje s knoflíky a tiše se mu smála. Po chvíli si toho všiml a jen se uculil.

,,Kam jdeš? Ještě nechoď." Prosila jsem.

,,Musím jít. Volal mi táta, že někdo z lovců proti tobě plánuje spiknutí. Musím mu pomoc."

,,V tom případě půjdu s tebou."

,,Zapomeň. Ty zůstaneš tady a budeš se starat o Petera. Pravděpodobně má velkou kocovinu. Neboj, zvládnu to."

,,Dobře, pak napiš."

Vlepil mi rychlou pusu a odcházel pryč. Já se chvíli rozhlížela po pokoji, abych se rozkoukala a pak taky vstala. Něco jsem na sebe hodila a učesala si vlasy. Vyšla jsem dolů po schodech a všimla si, že táta spí uprostřed bytu na zemi s flaškou tvrdého alkoholu v ruce. Sepla jsem si vlasy do culíku a šla ho probudit.

,,Co se děje?"

,,Nic, všechno je v pohodě. Jak ti je?"

,,Myslím, že umřu...šíleně mi třeští hlava." Okamžitě se za ní chytl.

,,To mi je jasné. Kolik si toho vypil?"

,,Radši se neptej, zlato. Pomůžeš mi?"

,,Jasně. Stálo to vůbec za to?" Pomohla jsem mu vstát.

,,Bylo to celkem dobré. Vanessa mi pomohla domů, je to velice milá dáma."

,,Měl by sis dát sprchu. Objednám ti pizzu, protože tady nic není a půjdu se podívat do města. Dávej pozor."

Vyběhla jsem dřív, než stačil říct něco dalšího. Potřebovala jsem ho střízlivého a při smyslech. Ve městě bylo celkem rušno. Stále se neví, kdo zabil Cartera. Na mě už nikdo nic nemá, takže jsem v bezpečí. Teda aspoň od policie. Taky jsem přemýšlela o těch Dhampírech. Měla jsem opět plno otázek, ale s Robinem se mi teď mluvit nechtělo. My o vlku a vlk... Kousek ode mě stal Robin v mikině. Měl kapuci, ale ty jeho oči bych poznala všude. Otočila jsem se a vydala se jiným směrem. Nebylo mi to vůbec platné, protože se rozeběhl za mnou. Vzdala jsem to a zastavila se.

,,Vyhýbáš se mi?" Divil se.

,,Vlastně jo, ale moc se mi to nedaří. Co chceš?"

,,Otestoval jsem vzorky tvojí krve. Napadlo mě, že by tě to možná zajímalo.." Štvalo mě, že věděl jak na mě.

,,Co si zjistil?"

Zasmál se. ,,Chci dohodu."

,,Ovšem, já zapomněla, že u tebe není nic jen tak. Jaká dohoda?"

,,Budeš mi věřit."

,,To zní jako rozkaz. Ztratil si mojí důvěru už dávno. Takhle si jí zpátky nezískáš." Chtěla jsem odejít.

,,Takže jí ještě získat můžu?" Zastavil mě. ,,Myslím to vážně. Collinsová, ty moc dobře víš, že mě z nějakého důvodu potřebuješ."

,,To není možný. Proč si pořád myslíš, že jsi něco víc? Vždyť si jenom namyšlenej arogantní kluk, co si myslí, že je cool, protože řídí motorku!"

,,V podstatě jo, ale nejsou v tom jenom motorky. To je spíš můj koníček. Mám i lepší schopnosti."

,,Vážně? Tak mi tedy řekni v čem si tak výjimečný?"

,,No.." Přiblížil se. ,,Dokážu holkám zamotat hlavu."

,,Nemám zájem se s tebou dál bavit." Řekla jsem po chvilce a už konečně odcházela.