Tanec s vlkem?

29~ Poslední den jako obyčejná holka ~

Poslední den jako normální holka...

,,Ahoj, holky. Můžu se přidat? Kam jdete?" Zeptala jsem, když jsem je doběhla.

,,Ahoj. Jasně, pojď. Jdeme na nákupy." Odpověděla mi Betty.

,,Tak fajn. A co si jdeme koupit?"

Místo odpovědi natáhla Betty ruku k obchodu s nejlepším a nejdražším oblečení ve městě. Chtěla jsem něco namítnout, ale Betty mě se smíchem vzala za ruku a zatáhla dovnitř. Chvilku jsme pokukovaly po sukních a šatech, ale žádné z nás se ani jedny nelíbily. Tak jsme šly k botám. Ty měli teda nádherné, ale přitom opravdu hodně drahé. Caitlin na mě podezíravě pohlédla a myslím, že z mého výrazu vyčetla co si myslím.

,,Holky, pojďte sem." Zavolala spíše na Betty, protože já byla kousek za ní.

,,Táta mi dal tři zlaté slevové kupóny a všechny je nevyužiju, proto bych ráda jeden každé dala. Máte zaradarmo pět věcí z tohohle obchodu a je úplně jedno kolik stojí." Řekla Caitlin a předala nám kupóny.

Betty se rozzářily oči, poděkovala, objala ji a šla si vybírat, zatím co já jsem překvapeně koukala na kupón. Měla jsem radost a ohromně jsem si toho vážila, ale bylo to zvláštní. Počkala jsem až zmizela Betty a šla za Caitlin.

,,Moc ti děkuju, to si nemusela." Usmála jsem se.

,,To je v pohodě. Vím, že na to nejsi z penězi nejlépe a tohle je pro mě naprostá maličkost. Vážně si vyber co chceš..a je mi líto tvé matky." Poslední větu řekla o něco tišeji.

,,Díky, ale..jak to víš? Betty ti.."

,,Ne. Víš, tu tvoji hádku s Jeffem viděla celá škola a tak trochu si se stala středem pozornosti." Přerušila mě.

Jen jsem přikývla a šla se po něčem podívat. Na tohle jsem úplně zapomněla. Bude perfektní, když půjdu po chodbě a každý okolo mě si budou o mě něco šeptat. Dneska chci zapomenout na všechny problémy, zítra je víkend třeba to vyšumí. Vybrala jsem si jedny černé boty na menším podpatku, řasenku, barvu na vlasy, roztrháné černé džíny a crop top mikinu se značkou Adidas. Ještě jednou jsem Caitlin poděkovala a šla s holkama ještě na jídlo.

Objednala jsem si hranolky s kuřecími medailonky, Caitlin čínskou polévku a Betty nějaký salát. I když jsem pořád něco namítala, Betty mě přemluvila a za všechny jídlo zaplatila. Sice nejsme moc bohatí, ale na jídlo peníze mám. Mávla jsem nad tím rukou a procházela se s holkama po parku. Začla tam hrát hudba a lidé okolo jen poslouchali. Byla to hodně dobrá hudba na tancování, bylo vidět, že někteří lidé by tancovat chtěli, ale moc se styděli. S holkama jsme se na sebe vzájemně podívali a jen se zasmáli, že máme stejné myšlenky. Rozběhly jsme se ke kapele a začali tancovat. Lidé nám s úsměvem na tváři tleskali a postupně se přidávali malé děti, potom i dospělí.

,,Večer jdeme do klubu, půjdeš taky?" Zeptala se mě Betty.

,,Vždyť je nám sedmnáct, nepustí nás dovnitř."

,,Neříkej, že se bojíš." Trochu se mi zasmála Betty.

,,Trochu alkoholu nám neuškodí. No tak, Jess. Jsme holky, pojďme pařit." Přemlouvala mě stále Betty.

,,Tak dobře." Odpověděla jsem nadšeně. Docela jsem se i těšila.

Chvilku jsem ještě tancovala a pak si šla oddechnout na lavičku. Pobaveně jsem zírala na holky, které únavou skákají do rytmu a zpívají Nonstop od Michala Davida. Podívala jsem se i na ostatní a v tu chvíli mi zavibroval mobil. Vyndala jsem ho z tašky a koukla na zprávu, která mi přišla od neznámého čísla.

Neznámé Číslo: Vím co skrýváš!
Já: Kdo je to?
Neznáme Číslo: Nejde o to kdo jsem, ale co vím.
Já: A co víš?
Neznáme Číslo: Že nejsi člověk..