Tanec s vlkem?

1~ Setkání s tátou ~

Jsem doma a balím si kufry. Max mi nabídl, že mi zaplatí taxíka a dodávku jelikož mám celkem dost věcí. Nejmíň pět kufrů, ale já bych se nedivila stěhuji celý svůj pokoj. Ještě svůj amulet pro štěstí a můžeme vyrazit. A akorát zatroubil taxík. Max mi pomohl s kufry a hurá do Storydalee. Teda asi hurá. Rozloučila jsem se s Maxem a nastoupila dovnitř. Nandala jsem si sluchátka, pustila hudbu a pomalu usínala.

(....)

,,Slečno, vstávejte. Slečno.'' probudil mě řidič.

,,Omlouvám se. Už jsme tady?'' zeptala jsem se.

,,To je v pořádku a ano už jsme tady. Pomůžu vám s kufry.'' mile řekl a já na to jen kývla.

Přišla jsem k menšímu domu. Nikdo neotevíral a tak jsem se koukla pod rohožku.

,,Velmi stará schovka.'' řekla jsem si spíše pro sebe, ale když jsem se podívala pod rohožku klíč tam nebyl.

Zvedla jsem se a omylem kopla do květináče ze kterého vypadl klíč.
,,Trefa!'' řekla jsem si znovu pro sebe.
Zvedla jsem klíč, srovnala květináč a odemkla dveře. Vešla jsem dovnitř a na druhém konci chodby byla kuchyň. Přinesla jsem kufry a začala pátrat. Vešla jsem do kuchyně kde byl papírek se vzkazem ve kterém stálo:

Milá Jess,
Moc se ti omlouvám, že tu nejsem, když přijedeš, ale musel jsem do práce a nemohl jsem si vzít volno. Moc se na tebe těším a chtěl jsem tě o něco požádat. Nezlob se na mě, prosím. Já vím, že jsem udělal chybu a celé roky mě to bolelo. Nebudu se ti omlouvat přes dopis, ale věř mi, prosím tě. Mám tě moc rád už teď.
Tvůj táta Peter

I když jsem měla být naštvaná, nebyla jsem. Prošla jsem si celý dům a našla pokoj s nápisem: Jessin pokoj.
Dala jsem si tam všechny kufry a začala pomalu vybalovat. Vzala jsem si něco narychlo a vyšla se podívat po městečku. Koupila jsem si noví džíny a tílko, které jsem nesla v tašce. Byla jsem celkem nervózní kvůli novému seznámení s tátou a navíc zítra do nové školy. Doufám, že tam půjdu. Bez tance nemá můj život smysl. Došla jsem znova ke dveřím mého nového domova. Byl to malý skromný domeček uprostřed lesa. Mám ráda přírodu, takže mi to ani nevadí. Před domem bylo zaparkované auto. Docela jsem se bála jít dovnitř, ale nakonec jsem se rozhodla, že to zvládnu a vešla jsem dovnitř.

,,Halo?"

,,Jess?" Ozvalo se z obýváku.

,,Ano." Odpověděla jsem rozrušeně.

Můj otec vyšel ze dveří. Hned se ke mě rozeběhl a pevně mě objal.

,,Dceruško, moje. Tak rád tě vidím." Přestali jsme se objímat. Nebo spíš on přestal, já ani nezačala.

,,Jsi moc krásná. Celá maminka. Byl bych rád kdyby jsi si teď sedla a já ti mohl všechno vysvětlit."

Přikývla jsem a poté ho následovala. Odvedl mě do obýváku kde jsme si sedli a Peter začal.

,,Víš. Tvojí matku, totiž Isabell jsem nikdy nechtěl opustit, ale musel jsem. Abych jí chránil. Miloval jsem ji z celého srdce! Kvůli práci jsem se dostal do velkého průšvihu do kterého jsem nechtěl zaplítat tebe ani Isabell. Myslel jsem, že to společně zvládneme, ale když se začali v Praze dít divné věci musel jsem odjet...."

,,Jaké divné věci?"

Ahoj. Moc se omlouvám, ale vyskytly se tu menší komplikace. Musela jsem všechny kapitoly zkopírovat, vymazat a pak zase vkládat a upravit. Měla jsem jich napsaných 60, takže to hodně naštve. Hlavní důvod proč to sem píšu je ten, že nebudou obrázky. Nemám na to čas a teď upřímně ani nemám náladu, takže snad nevadí. Mám vás ráda.