Tanec s vlkem?

49~ Útěk o život ~

,,Jednoho po druhém se vás zbavím, tak rychle, že nestihneš ani mrknout." Odsekla jsem mu a šla zpátky.

Byla jsem naštvaná. Napnula jsem luk a vystřílela všechny šípy krom jednoho. Sedla jsem si na pařez a schovala obličej do dlaní. Po chvíli mi přišla zpráva.

Weit: Vypadni odsud. Hned!
Já: Viděli mě a nic mi neudělali. Nevidí mě jako hrozbu.
Weit: To že si s tebou James hraje neznamená, že tě pořád nechce zabít! Jess, vypadni!
Já: Nemám z něj strach..
Weit: Oba dva víme, že to není pravda a strach bys mít měla, takže se seber a co nejrychleji odsud zmiz. Za pár minut jsou u tebe!

Nevnímala jsem ho a sebrala všechny šípy, které byli všude možné zabodnuté ve stromech. Už jsem slyšela kroky. Chtěla jsem jim dokázat, že nejsem jen tak někdo, ale že jsem to já kdo má zachránit lidi. Napnula jsem luk a vyčkávala. Pár desítek vlků se shromáždilo vedle mě. Velký a černý ke mě přistoupil blíž, zatím co ostatní jen stáli a ukazovali mi své ostré tesáky. Ve chvilce přede mnou nestál vlk, ale opět James. Vystřelila jsem šíp a James ho těsně před svým obličejem chytil a zlomil ho.

,,Dobrý pokus, ale na mě poněkud dost slabý. Co tam máš dál, Jess? Dal jsem ti šanci utéct a ty si ji ani trochu nevyužila. Možná bys měla vědět, že nedávám druhé šance. Jsem zklamaný..čekal jsem od tebe víc." Zasmál se mi a přiblížil se ke mě blíž.

,,To si ještě nic neviděl." Odsekla jsem mu a jeho oči se na okamžik rozzářili do žlutavě zlaté barvy.

Kopla jsem ho do hlavy a on trochu zacouval s rukou na hlavě. Ostatní vlci začali vrčet. Vzala jsem luk a střelila před sebe. Vlci se vyhli a já rychle proběhla. James mě propaloval vražedným pohledem a ostatní se za mnou rozeběhli. Neměla jsem šanci jim utéct. Co nejrychleji jsem se rozeběhla a vyskočila na strom, kde jsem se zachytila o větev. Rychle jsem se vytáhla nahoru.

,,A co uděláte teď?" Zeptala jsem se jich.

Čtyři z nich se proměnili zpátky na lidi a vysazovali ke mě jednoho vlka. Napřahla jsem luk a trefila kluka úplně nejnižše do nohy. Tím pádem všichni spadli. Měla jsem připraveno znovu vystřelit. Trefila jsem zem těsně nohy vlka vzadu. Tím jsem odlákala jejich pozornost a já skočila dolů ze stromu. Místo dlaní a chodidel na zem dopadli čtyři černé tlapy..

(....)

Probudila jsem se před barákem. Vlasy jsem měla plné listí. Koukla jsem na mobil a zjistila, že jsou 2 hodiny ráno. Potichu jsem odemkla a vešla dovnitř. Vyběhla jsem schody nahoru a viděla na nich vzkaz.

Neodpovídala jsi mi, takže už nejspíš spíš. Chtěl jsem ti říct, že ráno tady nebudu. Mám nějakou práci, tak buď opatrná a kdyby něco, tak volej.
Peter.

Kývla jsem a vešla do svého pokoje. Až na to, že jsem byla celá špinavá, tak jinak v pohodě. Musela jsem jim nejspíš utéct. Nemám ani škrábanec. Vlezla jsem do sprchy a něco na sebe hodila. Byla jsem hrozně unavená. Nastavila jsem si budík a všimla si spoustu zpráv od Weita. Otevřela jsem je.

Weit: Já jsem ti to říkal.
Weit: Ten strom ti nepomůže.
Weit: Nechápu, že ještě žiješ.
Weit: Tys jim zdrhla? Tak to klobouk dolů, Collinsová.
Weit: Ještě furt se neovládáš? Nemůžu tě totiž najít.
Weit: Běželi za tebou ještě asi půl hodiny, ale bleskově si jim zdrhla. Příště už tě James nenechá, tak mě radši poslouchej a ráno při cestě do školy koukej neustále kolem sebe.
Weit: Abych nezapomněl..budeš mě potřebovat, tak už pošli toho Lenkburka někam.

Pozn. Autora:
Chci se omluvit, ale moc neumím psát akce, takže to snad zvládnete. Tak hrozný to doufám není , tak to zkuste přehlížet a užívejte zbytek příběhu.