Tanec s vlkem?

62~ Zatčena ~

Bez jediného slova jsem se zvedla a odešla ze třídy....

,,Ahoj, Jess. Zrovna jsem za tebou šla. Potřebovala bych s tebou mluvit, můžeš na chvíli??" Zeptala se mě paní ředitelka a já přikývla.

Následovala jsem jí do ředitelny, kde za mnou zavřela dveře. Byli jsme tady jenom my dvě a nikdo jiný. Požádala mě ať se posadím a já tak učinila. Ředitelka se posadila také a v ruce držela nějakou složku.

,,Vzala jsem si tě sem, abych ti položila pár otázek. Nemusíš se ničeho bát, jen mi upřímně odpovídej, ano?" Opět jsem přikývla. ,,Fajn...jaký vztah si měla k profesoru Lenkburkovi? Jak bys ho popsala?" Tahle otázka mě velmi zaskočila.

,,Myslím, že byl v pohodě. Hodně nás toho dokázal naučit a toho si cením." I když jsem chtěla, tak jsem nedokázala být upřímná.

,,A co mimo školu? Viděla jsem vás si často povídat o přestávkách nebo před školou."

,,To jsme se bavili o škole. Úkoly, jestli chápu látku a tak dále.." Opět jsem zalhala.

Paní ředitelce ukápla slza. Chtěla jsem jí podat kapesník, ale byla rychlejší. Utřela si slzu a potom pomalu otevřela složku. Uvnitř byla fotografie...

,,A jak mi teda vysvětlíš tohle?" Smutně a zároveň nenávistně se na mě podívala.

Na fotce byla mikina od krve. Ta moje mikina. Na druhé fotce jsem byla já, jak jí hážu do popelnice.

,,Našla se kousek od místa činu a našli se na ní stopy Paulovi krve.."

,,Paní ředitelko přece nevěříte, že bych byla něčeho takového schopná? Ta krev byla moje. Tehdy jsem rozbila skleničku a pořezala se. Nechtěla jsem, aby to někdo viděl a tak jsem jí vyhodila. Přísahám, já nic neudělala!"

,,Moc ráda bych ti věřila, Jess. Ale nemohu, promiň. Našla se na tom jeho krev! Ani stopy po té tvé! Nemám na vybranou.." Jak to dořekla, tak do místnosti vešli dva policajti.

,,Já to vážně neudělala! Věřte mi! Byl to Carter!" V tu chvíli mě policajti pustili a pokračovali co dál řeknu.

,,Viděla jsem ho..."

,,Máte k tomuto vážnému obvinění nějaký důkaz, slečno?" Zeptal se jeden z nich.

,,Ano, to mám..." Odpověděla jsem potichu s pohledem upřeným na zem.

Chvíli bylo ticho a potom se ozvala vysílačka. Sedla jsem si zpátky na místo a s paní ředitelkou jsme jen mlčeli a poslouchali, co bude dál.

,,Ano, slyším. Co se děje?"

,,Našlo se další tělo. Muž byl identifikován jako John Carter. Čekáme na další povely."

,,Ať se o tom nedozví město. Probereme to potom... Budete muset jít s námi, slečno."

,,Ukážu, že jsem to nebyla já. Podívejte..." Snažila jsem se najít to video, ale zmizelo. Bylo pryč, někdo ho musel vymazat.

,,Tak jdeme..." Opět mě chytli a táhli pryč.

Snažila jsem se jakkoliv ubránit, ale nic nezabralo. Zrovna zazvonilo na přestávku a všichni spolužáci vycházeli ze tříd. Nick se na mě překvapeně díval, Caitlin s Betty nic nechápali a z očí jim šel jen strach, Jeff mi věnoval jenom krátký pohled a pak někam odešel a Robin? Ten o mě ani okem nezavadil. Jako kdyby to čekal. Celá škola teď viděla, jak Jessica Collinsová odchází v poutech v patách z dvěma policajty za vraždu dvou lidí...