Tanec s vlkem?

9~ Profesor mě děsí ~

Ohlédla jsem se dozadu, jenže do mě někdo strčil....

Spadla jsem na zem a zjistila, že ten kdo mě strčil byl Nick. Ihned zareagoval a podal mi pomocnou ruku. Chytla jsem ho a zasyčela bolestí. Omluvil se a zvedl mě oběma rukama.

,,Ahoj. Co blbneš Jess?!" Zeptal se mě, když zjistil proč mě to bolelo.

Měla jsem tam říznuto od střepu od zrcadla. Až teď jsem si všimla, že mi teče krev. To by vysvětlovalo tu červenou skvrnu na lavici. Jak sem si překvapeně prohlížela svou ruku tak Nick si zaujatě prohlížel mě. Když jsem se na něj otočila vzpamatoval se a jeho pohled směřoval opět na mou ruku.

,,Nemáš kousek látky nebo tak?" Zeptal se mě.

,,Nic to není, v pohodě." Na mou odpověď se pouze srandovně zamračil. Oba jsme se trochu zasmáli a poté si Nick utrhl kousek jeho trička. Překvapeně jsem na něj zírala. Obmotal mi ruku a pevně ji sevřel.

,,Už by to nemělo bolet.." usmál se a pohlédl na mě.

Byla jsem stále trochu v šoku co pro mě právě teď udělal, ale nakonec jsem se taky usmála. Pustil mou ruku.

,,Děkuju." Odpověděla jsem.

Chtěl mi také něco říct, jenže ho vyrušil profesor Lenkburk. Oba jsme se na něj otočili.

,,Slečno Collinsová, jakto, že nejste ve třídě?" Řekl mi velmi rozzlobeně.

,,Já - á jsem vás šla hledat, profesore." Odpověděla jsem a nahlas polkla. Už jsem z něho začínala mít také strach, jak už jsem říkala.

,,Vážně? Ale mě to tak nepřipadá." Vítězně se k tomu usmál.

,,Omlouvám se, profesore. Schodil jsem Jess omylem na zem a tak jsem ji zdržel a...." Odpověděl místo mě Nick.

,,Ale jistě, v pořádku. Můžete odejít." Přerušil ho profesor.

Nick se na mě podíval a vypadalo to jako kdyby čekal na souhlas. Tak jsem tedy přikývla. Věnoval mi ještě jeden starostlivý pohled a pomalu odcházel chodbou pryč. Profesor Lenkburk se přibližoval narozdíl od Nicka ke mě. Měl tak zvláštní pohled. Vzala jsem všechnu odvahu a nasadila sebevědomý výraz.

,,Překvapuje mě jakou máš odvahu, Jess. Jsi vážně zajímavá a nadaná dívka." Hlas, kterým to říkal se mi vůbec nelíbil. Došel až ke mě. Stál přede mnou a do ucha mi šeptal poslední slova.

,,Ale strach bys mít měla.." dal mi ruku kolem pasu až jsem ten strach opravdu měla. Znova jsem hlasitě polkla. Jen se zasmál, ruku sundal a odstoupil ode mě.

,,Miluju tvůj strach." Byly slova, které jsem slyšela než zašel za roch.

Husí kůže, zrychlený tep a šíleně rychlý tlukot srdce nepřestával. Rozdýchávala jsem to co se právě stalo. Doufám, že to je jen sen. Štípla jsem se pro prověření, ale samozřejmě to sen nebyl. Zazvonilo a tak jsem se vrátila do třídy, vzala si věci a chtěla jít domů, jenže jsem před školou viděla Jeffa a vypadal naprosto příšerně. Jako kdyby byl po rvačce...