Tanec s vlkem?

82~ Evelyn ~

,,Vrátím se, slibuju..."

(....)
Probudila jsem se v Nickovo pokoji. Musela jsem na něj dlouho čekat až jsem usnula. Pořád tady nebyl. Zkoušela jsem mu několikrát volat, ale nezvedal mi telefon. Měla jsem hrozný strach, že se něco stalo, ale stále jsem věřila, že dodrží co slíbil. Vzbudila jsem se v 11:00, takže do naší soutěže zbývalo pár hodin.
Vyšla jsem z pokoje a šla dolů. Nikdo z našich tu už nebyl, protože trénovali venku před hotelem. Rychle jsem si vzala jogurt k snídani a snědla ho. Běžela jsem přes hotel, zařadila se a trénovala. Když skončila písnička okamžitě se na mě učitelka podívala a začla mluvit.

,,Jess, jdeš pozdě. Jak je to možné? A kde je Nick?"

,,Moc se omlouvám, já jsem si zapomněla nastavit budík. A Nicka jsem potkala na chodbě. Říkal, že mu není moc dobře a proto trénink vynechá, ale soutěž zvládne." Usmála jsem se.

,,Tak dobrá. Ať se to příště neopakuje. Nemůžeme si dovolit ztrácet další členy. Což mě vede k Jeffovi. Včera se našlo jeho tělo..."

Všichni se na ni překvapeně podívali. Bylo vidět, že mají i strach. Nikdo nečekal, že smrt přijde za námi i sem. Začla vyprávět jak se to dozvěděla a že zbytek probereme po soutěži. Chvíli jsme trénovali venku a pak jsme měli hodinu volno.

,,Hádej kdo včera nespal ve svém pokoji?" Přiběhla zamnou Betty.

,,Nech toho. Nick včera odjel zpátky do Storydalee. Caitlin začala rodit a James byl tu. Určitě jel za ním...měl tady už dávno být!" Začala jsem višilovat.

,,Jess, tak se uklidni. Každej se na nás divně kouká, tak se ztiš. On se vrátí, neboj se o něho."

,,Nemám se o něj bát? Včera zabili Jeffa, Bett! Přímo před mýma očima. Nemůžu dělat, že se nic nestalo."

,,Pssst!! Teď se soustřeď na soutěž. Začínáme za půl hodiny. Musíme si rychle zbalit, tak pojď."

I když nerada, tak jsem šla. Vzala jsem si menší batoh a do něj dala věci na tancování společně se svačinou a pitím. Už jsme se řadili před hotelem. Nick pořád nikde a naše vystoupení je za chvíli tady.

Převlékali jsme se v šatnách. Zbývalo 10 minut do začátku našeho vystoupení. Každý byl nervózní, ale jenom já jsem se stresovala z úplně jiné věci. Trenérka nás zavolala ať si jdeme pomalu stoupnout k pódiu.

,,Jessico, kde je Nick?"

,,Já nevím..."

,,Dobře, budeme to muset zvládnout bez něj."

Nejistě jsem přikývla. Už volali jméno naší školy. Musela jsem jít na podiu. Všichni jsme si stoupli na svá místa a čekali až začne hrát hudba. Na poslední chvíli si vedle mě stoupl Nick! Nemohla jsem to skoro ani vnímat, jelikož jsme hned začli naší choreografii. Byla jsem tak ráda, že je zpátky. Dotancovali jsme a všichni byli rádi, že nám to tak dobře vyšlo. Bez Nicka bysme to stejně nejspíš nezvládli. Měl tam solíčko a taky by tam prostě chyběl. Všichni se k němu nahrnuly a říkali jak jsou rádi, že to stihl. Když se konečně dostal z toho davu mých spolužáků, šel okamžitě ke mě. Neváhala jsem ani vteřinu a skočila mu do náruče. Nechtěla jsem ho už nikdy pustit.

,,Jsi v poř.." Nedořekla jsem to, protože mě políbil.

,,Cítím se mnohem líp." Odpověděl mi, i když jsem se ani nestihla zeptat.

,,Jsem ráda, že jsi zase tady. Měla jsem hrozný strach. Zvlášť když jsi se neozýval a ráno si nebyl v pokoji."

,,Já vím, ale jsem tu. Slíbil jsem ti to, pamatuješ? Nikam neodejdu."

,,Já vím a vážím si toho. A co Caitlin? Jak jí je?"

,,No..byl to boj. Já u toho naštěstí nebyl, ale nevypadala potom dobře. Jinak je v pořádku a i malá."

,,Páni. Takže holčička?"

,,Spíš vlčí holčicka." Usmál se. ,,Můj a tvůj táta teď Caitlin pomáhají a chrání jí. Zvládnou to a mi už budeme zítra doma."

,,Dobře, půjdeme na vyhlášení výsledků?"

,,Jasně."

Skončili jsme druhý a všichni se radovali. Nečekala jsem, že se umístíme až takhle dobře. Bylo to skvělé. Všichni jsme se vrátili do hotelu a slavili. Já, Nick a Betty jsme šli do Nickova pokoje.

,,Co Caitlin?"zeptala se hned Betty.

,,Je v pořádku. Ale nevím co s Evelyn."

,,Kdo je Evelyn?" Zeptali jsme se obě najednou.

,,Caitlin tak pojmenovala svojí dceru. Objevili se u ní příznaky. Vlkodlačí, ale i jiné."

,,Dhampírské. Jeff nebyl člověk." Vysvětlila jsem hned Betty.

,,Kdo jsou Dhampíři?" Zeptala se.

,,To ještě úplně nevíme. Víme jen, že jsou rychlejší, silnější a chytřejší."

,,Tak to není moc dobré. Půjdu už spát, je toho trochu moc." Oba jsme přikývli a Betty odešla do svého pokoje.

,,Co budeme dělat? Musíme je nějak ochránit." Zeptala jsem se.

,,Nejsem si jistý zda to máme chránit. Nevíme co to je a čeho všeho je to schopné. James chce Evelyn z nějakého důvodu živou."

,,Já vím, ale přece jí nenecháme umřít. Caitlin by to hrozně vzalo a navíc je to malé dítě!"

,,Neříkám, že jí necháme umřít. Jen říkám, že jí můžeme použít jako zbraň proti Jamesovi."

,,Nechme to být. Půjdu už spát, těším se domů."

,,Jess? Nechceš spát tady?"

Ani jsem neodpovídala a rovnou si lehla vedle něho. Objal mě a já se zase cítila v bezpečí. Bála jsem se co přijde zítra, možná to bude můj poslední den....