Tanec s vlkem?

50~ Nečekané přiznání ~

Weit: Abych nezapomněl..budeš mě potřebovat, tak už pošli toho Lenkburka někam.

Ráno jsem udělala ranní hygienu. Tak jako vždycky. Nesnídala se a vyrazila pryč z domu. Cestou jsem se stále rozhlížela, ale nikdo nikde nebyl. Za což jsem byla neskutečně vděčná. Kontrolovala jsem i mobil, jestli mi nepíše Weit. Večer jsem si zapomněla dát mobil na nabíječku, takže mám jen 20%, což není dobrý. Konečně jsem vyšla z lesa a šla městem do školy. Později jsem zahlédla Caitlin.

,,Ahoj. Jak se máš?" Zeptala jsem se.

,,Ahoj. Moc dobře, co ty?"

,,Dobrý. Proč, tak dobrá nálada? Stalo se něco o čem bych měla vědět?" Šibalsky jsem se usmála.

,,Vlastně jo." Začervenala se. ,,Znáš Jeffa, že jo?"

,,Jo, jasně."

,,Dříve mi provedl něco vážně hrozného a včera za mnou přišel a za vše se mi omluvil. K tomu mi přinesl 20 růží a čokoládu. Nemohla jsem udělat nic jiného, než mu skočit kolem krku."

,,To chápu. Takže to je mezi vámi dobré? To jsem ráda."

,,Jo. A ještě jsem ti chtěla říct, že mám zítra narozeniny. Bude velká párty a ty jsi na seznamu hostů. Až uvidím Betty, tak ti řeknu podrobnosti."

,,Tak jo. Přijdu moc ráda. Mimochodem máš moc hezké tričko, ale co to tady máš?" Ukázala jsem na kousek škrábance, protože zbytek byl zakryt.

,,Vlastně ani nevím. Když mi bylo deset, tak mě pokousal pes nebo tak. Musím běžet, uvidíme se na hodině."

Zamávala jsem ji a hned vytáhla telefon. Nemám kredit? Weite, já tě zabiju. Vešla jsem do budovy školy a snažila se najít Nicka. Zazvonilo a já spěchala do třídy. Sice to je naléhavé, ale nemůžu zanedbávat školu. Aspoň jednou jsem nepřišla pozdě a sedla si na své místo. Pár lavic přede mnou seděl Jeff a Caitlin a dost vášnivě se líbali. Myslela jsem, že si odpustili a ne, že spolu hned začali chodit, ale to je jejich věc. Hned jak vešel profesor se od sebe odtrhli. Hodil po Jeffovi s Caitlin neutrální pohled a pak se věnoval výuce.

Uklízela jsem si věci ze stolu zpátky do tašky. Chtěla jsem si promluvit s Caitlin o Jeffovi, taky s Jeffem, abych mu vše vysvětlila a co nejrychleji s Nickem, abych mu řekla, co jsem zjistila. Odcházela jsem ze třídy jako poslední.

,,Jess, mohla bys na chvilku?" Zavolal na mě profesor těsně před dveřmi. ,,A zavři dveře, prosím." Učinila jsem.

,,Co potřebujete, profesore?"

,,Napadlo mě, že tu jsi nová a nikdo o tobě nic neví, tak co kdyby si mi o sobě něco řekla?"

,,Můj minulý sebevražedný kousek vám nedal najevo, že s vámi nemám zájem trávit čas?"

,,Špatná odpověď...."

,,Promiňte, píše mi otec." Přerušila jsem ho, jelikož jsem věděla, že to co by následovalo potom by nebylo nic dobrého. Jako na zavolanou mi napsal Weit.

Weit: Zeptej se ho na Johna Cartera..

Neodepsala jsem, jelikož jsem ani nemohla a zkusila použít Weitovu radu.

,,A co John Carter? To už je správná odpověď?"

,,John Carter? Odkud tohle jméno znáš?" Trochu se vyděsil.

,,Mám své zdroje...mám to jít říct vaší sestře?" Neměla jsem nejmenší ponětí o čem mluvím, ale doufala jsem, že jdu správnou cestou.

,,Collinsová, jestli o těch drogách někomu řekneš, tak přísahám, že udělám všechno proto, aby si se nedožila osmnácti!" S těmito slovy odešel a mě zbyla jen husí kůže, mráz na zádech a nahrávka s důkazem...