Tanec s vlkem?

57~ Bycalus Okterus ~

,,Promiňte slečno, můžu s vámi na chvíli mluvit?" Promluvil policista přede mnou...

Koukala jsem se hlavou na zem a kývala do nesouhlasu. Přibližoval se a stále opakoval, že to bude jen minutka.

,,Miku, pojď sem! Tenhle kluk prý něco viděl." Zavolal jeho kolega opodál.

,,Počkejte tu, hned jsem u vás." Řekl mi a odešel.

V rychlosti jsem pohlédla na kluka, co mi pomohl. Připadal mi povědomí, ale ve městě jsem ho ještě neviděla. Radši jsem opět zklopila hlavu a šla směrem domů. Už jsem byla u lesa. Došla jsem k tomu rybníčku, kde jsem se minule ztratila. Sundala jsem si kabát a opatrně namočila ruku do vody. Ihned jsem ji však vyndala, protože ta bolest byla nesnesitelná. Potřebovala jsem se toho zbavit. Znova jsem ji ponořila do vody a snažila se přetrpět tu příšernou bolest. Po minutě jsem ruku vytáhla, ale vůbec nic se nezměnilo. Spíš to vypadalo, jako kdybych si to zhoršila. Za mnou praskla větvička, otočila jsem se a spatřila nádherného vlka se žlutýma očima. Vytáhla jsem svůj nožík, který nosím stále u sebe a namířila ho na něj. Měl v puse lahvičku s nějakou tekutinou. Položil ji a odběhl zase pryč. Chvílí jsem čekala, jestli se nevrátí a pak se podívala na lahvičku. Byla obalená papírkem se vzkazem.

Vypij mě.

Nehodlala jsem to pít, ale vzala jsem si to k sobě. Nožík jsem zase schovala a navlekla si kabát. Šla jsem k Nickovi domů. Otevřel mi a ihned se vystrašil.

,,Co se stalo? Říkala si, že si v pořádku!"

,,Neboj, skoro to nebolí." V klidu jsem řekla, ale jakmile mi sáhl na ruku sykla jsem bolestí a ustoupila dál.

,,Jasně. Jak se ti to stalo?"

,,To je jedno. Máš tady něco jako laborku?"

,,Jo. U táty v pracovně, proč?"

,,Potřebuju se tam podívat. Jdi za tím za Caitlin a řekni, že za chvíli přijdu."

I když nerad, tak přikývl a šel do svého pokoje nahoru. Já zůstala dole a hledala jeho pracovnu. Otevřela jsem dveře a opět se divila, jak nádherně je celý tento dům zařízený. Ráda bych se nad tím kochala hodiny, ale na to nebyl čas. V šuplíku jsem našla zkumavku a nějakou knihu. Otevřela jsem ji a tam byli různě popsané veškeré byliny a kapaliny. Nalila jsem tekutinu z lahvičky do zkumavky a trochu zamíchala. Měnila barvu. Když stála na místě byla červená a když se hýbe, tak zezelená. Zkoušela jsem v knize najít něco takového. Po čtvrt hodině jsem to chtěla vzdát, ale pak jsem to našla.

,,Jedna z nejvzácnějších léčivých přípravků. Bycalus Okterus vyléčí jakékoli zranění, jak u člověka, tak i u vlkodlaka, ale u nich je to zvláštní. Na každého to působí jinak." Přečetla jsem nahlas.

Proč by mi vlk dával léky? Třeba nevěděl, že jsem ta, co je má jednou provždy zničit. Knihu jsem schovala a Bycalus Okterus nalila zpátky do lahvičky. Šla jsem za Nickem do jeho pokoje.

,,Co se ti stalo?" Vyhrkl Jeff.

,,Bude to v pohodě. Neplašte hned všichni. Nicku, víš co to je?" Ukázala jsem mu lahvičku.

,,Jo, to je Bycalus Okterus. Vzácná léčivá tekutina. Kde si jí vzala?"

,,No.."